Jsou dva a na první pohled se mnoho neliší. Ten první se touží dožít spektakulární apokalypsy, zatímco druhého trápí výčitky svědomí znásobené neklidnou realitou dekadentního světa budoucnosti. Oba čekají na smrt jako na vysvobození. Ale zároveň by si před koncem moc rádi vyřídili takovou menší vendetu. Tihle dva se rozhodně nebudou nudit.

Rozsahem kratší, zato o to napínavější je Den skoro jako každý jiný. Příběh odehrávající se v posledních hodinách existence Země, jak ji známe. Ať už čeká naši domovinu po blízkém setkání s planetkou Alléktó cokoli, lidé to rozhodně neuvidí. V tomto konkrétním případě se totiž po objevení svého nevyhnutelného osudu lidstvo nenechá zachránit statečnými hollywoodskými her­ci.

Namísto toho se pozemšťané postupně zbavují všech známek takzvané civilizace. Kdo neumřel při nepokojích, ten v zoufalství spáchal sebevraždu. Nebo padl za oběť těm několika málo přeživším, kteří jsou odhodlaní dožít se největší podívané v historii homo sapiens. Jenomže potom dojde k brutální vraždě jedné lehké děvy, což přinutí bývalého profesionálního vojáka najít a potrestat vraha. Co na tom, že se bude muset prostřílet půlkou bývalého hlavního města. Hlavní je vykonat pomstu včas, aby ještě stihl konec světa.

V Černém slunci jde o konec spíš osobní než globální. I když korupce a nezvladatelné vlny migrace rozhodně dodávají potřebné kulisy. Hlavní hrdina trpí vzpomínkami na zážitky ze života žoldáka a zároveň ho trápí schopnost až příliš rychlé regenerace (ale pouze v mezích uvěřitelnosti, takže nic komiksového), kvůli které se mu nedaří zlikvidovat se za pomocí drog. Z pozvolné snahy o vypálení mozkových buněk ho ovšem vytrhne náhodná kolemjdoucí, kterou napadne skupina mužů příhodně postávající poblíž zastávky metra. A protože snaha o pomoc dostane hlavního hrdinu až do nemocnice, rozhodne se příští pokus mnohem lépe promyslet. I když to znamená provraždit se až na úplnou špičku zdejší mocenské pyramidy.

Robert Fabian v pěti bodech

1. Narodil se roku 1969.
2. Ve své tvorbě se zaměřuje zejména na military sci-fi.
3. Debutoval v roce 2000 románem Mariňáci.
4. Autor si důsledně brání své soukromí.
5. Podle dostupných informací autor působil nebo působí u ozbrojených složek.

Robert Fabian přináší vše, na co jsou jeho čtenáři zvyklí. Pečlivě budované napětí spolu s realisticky pojatými (a četnými) akčními scénami. Ač je v obou novelách co vysvětlovat, nesnaží se autor nikde tlačit na pilu. Namísto rozsáhlého úvodu do minulosti hlavních postav a reálií jejich světa se autor soustředí na samotný děj. A přitom jakoby náhodně osvětluje jednotlivé střípky.

Výtečně to ilustruje první novela, v níž je povaha apokalypsy obšírněji zmíněna až v průběhu cesty za pomstou. Najednou je jasné, proč se všichni přeživší tak obsesivně zajímají o čas. Podobné překvapení si autor přichystal i ve druhém příběhu, jen tentokrát si pohrál s interpretací hrdinových vzpomínek. V obou případech pak platí, že rozhodně nelze doufat v nějaké spisovatelské milosrdenství. Oba hrdinové jsou svým způsobem již mrtví. I když ještě dovedou napáchat docela pěknou paseku, jejich schopnosti přežít trochu připomínají pana Willise z devadesátek. Jen bez toho šťastného konce.

Valkýry jsou působivým čtením, které potěší každého příznivce akčně laděné literatury. Autorovi se kromě napínavých příběhů s důrazem na akci povedlo obohatit téma osamocených mstitelů. A ačkoli má celá kniha hodně přes pět set stran, není žádný problém dočíst se na její konec během jediného dne.

• Robert Fabian: Valkýry
• Straky na vrbě, 2018
• Obálka: Blanka Roubíčková
• 568 stran, 350 Kč (v eshopu Fantasye již za 315 Kč)