Pavel Fritz posvítil baterkou do deseti nejtemnějších koutů kosmu, do každého z nich poslal skupinu lidí a zabouchl za nimi dveře, co lze otevřít jen zvenčí. Pročítat se jeho povídkami je jako sledovat partičku ruské rulety – tak nějak tušíte, že to nepřežijí všichni.

Občas se stává, že se nálepka „sci-fi“ připlácne na každé dílo, které se proletělo kosmickou lodí, i přesto, že postrádá jakýkoli vědecký základ. To naštěstí neplatí pro povídkovou sbírku Studené světlo hvězd Pavla Fritze, jehož mimospisovatelské povolání biologa se dává na odiv na každé stránce. Jeho fantastické nápady jsou totiž vyztužené neúprosnou logikou ukotvenou ve vědeckém poznání a budete je číst s myšlenkou, že jednou… třeba… možná… snad.

Než však dojde na lámání chleba. Každá legrace musí jednou skončit a většinou končí, když se něco pokazí – a vždy se něco najde. Jak tvrdí přebal – s Fritzovými hrdiny (kteří hrdiny v kladném slova smyslu často ani nejsou) byste neměnili, protože si prochází zmarem, čelí překážkám daleko od domova mnohdy bez číkoli pomoci a za každým rohem tuší neznámé zlo. Pavel Fritz má zároveň talent na napsání tolik důležité pointy. Pokud vás už povídka samotná drží ve zlověstném napětí, pak vás poslední odstavec vystřelí do emocionálního vakua a zanechá jen pachuť bezmoci a zírání na poslední stránku.

Čím bezútěšnější místo, tím větší zábava

Nakolik vás autor závěry povídek překvapí potom záleží na tom, kolik z žánru máte nakoukáno a načteno – čím méně, tím lépe pro vás; čím více, tím větší je šance, že budete mít pocit, že podobné vyvrcholení už jste někdy někde viděli či četli. Možná se vám i podaří autorův záměr odhalit dřív než jeho postavám – to na kvalitě zpracování zápletky nic neubírá, ale onen kýžený moment překvapení nebude mít tu správnou příchuť.

Tápání v neznámu si však na každý pád čtenář užije na začátku příběhů při objevování reálií Fritzových světů. Jak autor své hrdiny nebere na milost, tak se nemazlí ani se svými čtenáři a zpravidla je hodí do děje bez obšírných vodítek či vysvětlování – nečekejte od autora žádnou velkou expozici. Některé povídky jsou proto krapet nepřístupnější a pár stran trvá se do nich začíst a zorientovat se. Na druhou stranu potěší, že se autor dlouho nezdržuje, nezavrtává se do svých světů zbytečně hluboko, nenudí a jde rovnou k věci. Povídky jsou stručné a dějově nahuštěné, takže pokud vám nějaká nesedne, nebudete se v ní topit zbytečně dlouho.

Z nejrůznějších vrstev

Čtenář se setká s vojáky, průzkumníky, vědci, se strážcem majáku, a dokonce s jedním knězem. Náměty jsou pestré, a i když postavy sem tam zaflirtují se žánrovými klišé, většinou se autorovi podaří ono klišé použít coby výchovný prostředek, jímž své hrdiny srovná do latě. Za zmínku stojí povídky Mrtví od Krakenova moře, v níž se mísí víra s vědeckofantas­tičnem, To, co milovalo Arthura Brookse o křehkém přátelství s mimozemskou entitou a jak nesmírně náročné je uchopit cizí kulturu (poselství aplikovatelné i na naší malé modré planetě), Roky naší lásky, v níž autor lyricky zkoumá nutně melancholickou pouť lidské rasy, doslova temná Bestie o procházení bludištěm s neznámou potvorou v zádech či Čau zítra o roli jednotlivce tváří v tvář celku. Korunu antologii nasazuje novela Kam plují harmy – nádherná směsice zkoumání biologie mimozemských živočichů, pletichaření a vojenské taktiky na pozadí napjaté politické situace a nahlížení do odlišných vrstev časoprostoru.

Studené světlo hvězd je povedenou sbírkou, která potěší každého fandu hard sci-fi – náročnější čtenáře se možná ne vždy podaří Pavlu Fritzovi oblafnout, i v takových případech však autor představuje koncepty, kvůli nimž stojí za to se ve čtení na chvilku pozastavit a rozjímat o slovech, činech a budoucnosti.

• Pavel Fritz: Studené světlo hvězd
• Epocha, 2021
• obálka: Luis Lara Osorio, Lukáš Tuma
• 520 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)