Hvězdná připomínka jedné doby a jednoho výborného spisovatele, Poul Anderson: Vítězové
 |
Američan Poul Anderson patří i po své smrti v roce 2001 do kolektivu osobností, které žánr science fiction podstatně změnily. Dokazuje to už jen množství prestižních žánrových ocenění, která si jeho díla získala. Nová povídková sbírka, nazvaná prozaicky Vítězové, představuje českému čtenáři ty Andersonovy texty, které si dohromady zasloužily sedmkrát cenu Hugo a třikrát cenu Nebula a patří tak mezi to nejlepší, co kdy autor napsal.
Ačkoli povídky pochází z více než dvacetiletého období autorovy tvorby, a nemohly tak být primárně zamýšleny k soubornému vydání, šest z nich přesto svazuje dohromady jeden klíčový motiv. Setkávání lidstva s mimozemskými druhy a prostředími a jejich vzájemná, přestože v některých případech neúmyslná, interakce. Samotná tato myšlenka je jedním ze základních stavebních kamenů science fiction, a tak už ji nepochybně čtenář viděl zpracovanou mnohokrát. Přesto jsou Andersonovy vize budoucnosti živé, čtivé a v některých případech stále aktuální. Ať už se jedná o texty, kde lidstvo ani nemuselo vytáhnout paty ze Země a šedí mužíčci přišli za ním, nebo o počiny, v nichž naopak poklidný status quo narušují humanoidi.
Příběhy staré dobré Nové vlny nejsou pro každého
Samozřejmě že to ale není jediná rovina, kterou se Andersonovy texty zabývají. Každý text je odlišný: v jednom se odehrává občanská válka dlouho poté, co se předchozí lidská civilizace zničila nukleárními zbraněmi. V dalším se obyvatelé jedné planety vyvinuli ve vraždící kanibaly, neschopné pochopit převládající vesmírnou kulturu, která své bližní nepojídá. Speciální případ v kontextu sbírky představuje lyrický experimentálně zpracovaný příběh o lidstvu, které už řídí jen stroje a nikdo jiný.
Kým je člověk? Proč existuje? Pohřbili jsme takové otázky, přísahali jsme, že jsou mrtvé – nebo že ve skutečnosti nikdy neexistovaly, postrádajíce empirický smysl – a děsili jsme se, že by mohly zvednout kameny, co jsme na ně navršili a opět po nocích obcházet svět. Já, o samotě, je přivolávám. Nemohou ublížit svým mrtvým bližním, mezi které se nyní počítám. – Bláznova píseň, str. 217
Poul Anderson byl zasloužilý spisovatel, kterého přijali Američané v roce 1998 jako Velmistra žánru. Jeho texty jsou kvalitní, propracované, čtivé, s uvěřitelnými charaktery, silnými pointami a fascinujícími momenty. Ostatně, od povídek, které se honosí tolika oceněními, by člověk nemohl čekat nic menšího.
Obsah sbírky Vítězové:
- Nejdelší plavba
- Není smíru s vládci
- Sdílení těla
- Královna vzduchu a temnot
- Bláznova píseň
- Lovcův měsíc
- Saturnská hra
Přesto existuje jedno velké ale. Jsou to texty napsané v jiné době (nejmladší pochází z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let), a proto třebaže jsou vynikající a v mnohém nadčasové, byly psány pro jiné publikum. Publikum, které tyto motivy ještě nevidělo tisíckrát (a někdy možná i lépe napsané), publikum, které se jimi ještě mohlo nechat ohromit. To je jediné slabé místo Andersonovy hvězdné a reprezentativní sbírky Vítězové – sečtělý čtenář si ji v mnohém tolik neužije jako jeho protějšky před desítkami let. Na druhou stranu, současný čtenář, kterému je pojem Nová vlna neznámý a nemá za sebou zase tolik přelouskaných Velmistrů, může po Andersonově sbírce bez problémů sáhnout.
I přes tuto malou drobnost soubor zůstává příjemným čtením jako připomínka jedné kapitoly science fiction, která už se uzavřela, aby mohla uvolnit místo jiným. Pod mnoha vánočními stromky s Asimovem a Newtonem místo hvězdy na vrcholu, udělá mnoha obdarovaným radost.
- Anderson, Poul: Vítězové
- Laser-books, 2011
- překlad: Jitka Bojanovská, Miloš Calda, Vít Kabelka, Ivan Krabatý, Daniela Orlando, Blanka Petáková
- obálka: John Picacio
- 336 stran, 299 Kč
Poul Anderson v pěti bodech
- Několikanásobný vítěz Huga a Nebuly napsal za svou více než padesátiletou kariéru více než padesát románů a stovky povídek.
- Proslavil se především několikasvazkovou sci-fi sérií Technická historie, která mapuje 50 století lidského vývoje od zkoumání vesmíru po pády velkých impérií.
- Jedna z nejlepších povídek, Královna vzduchu a temnot, v českém jazyce už vyšla v roce 1992, spolu s dalšími dvěma z této sbírky povídek.
- V roce 1998 byl přijat do síně Velmistrů žánru science fiction.
- Zemřel v roce 2001.
