Hraní World of WarCraft moc neprospívá spisovatelově pracovitosti..., rozhovor s Williamem Kingem
HRANÍ WORLD OF WARCRAFT MOC NEPROSPÍVÁ SPISOVATELOVĚ PRACOVITOSTI…
…přiznává kajícně skotský autor William King, kterého tato hra uchvátila natolik, že ve světě WoW tráví dlouhé hodiny. Že to ale s jeho produktivitou práce nebude zas tak špatné, dokazuje odevzdaný rukopis nové knihy, další rozepsaný román a spousta zajímavých nápadů, které se mu honí hlavou a chtějí ven. A chtějí ven v Praze. Bill se totiž přednedávnem i s celou rodinou přestěhoval zpět do hlavního města naší země, což je skvělá příležitost k tomu, aby se Fantasya pokusila vyzvědět, co je nového…
Vítáme zpět v České republice. Jak bylo ve
Skotsku?
Díky. Skotsko bylo velmi pěkné, ale také velmi deštivé.
Když jsme spolu mluvili před dvěma lety, těšil jste se na
návrat do rodné země. Co vás přimělo vrátit se zpátky do
Prahy?
Mé ženě se zastesklo po Česku. A mně také Praha začala chybět.
To nás moc těší. Změnila se Praha nějak za vaší
nepřítomnosti?
Vše je tu teď mnohem dražší. Jinak je město stále stejně krásné
jako vždy.
Loni u nás vyšel čtvrtý díl Terraršského cyklu – Armáda
mrtvých. Jak se vám kniha psala?
Šlo to dost pomalu. To ale u pokračování rozsáhlejších cyklů bývá
docela častý případ. Musíte totiž víc přemýšlet o tom, co se stalo
i co se stane, a pamatovat si mnohem více detailů.
Původně jste ale chtěl napsat po Královninu vrahovi ještě dvě
knihy. Proč jste nakonec změnil plány?
Chtěl jsem změnit tempo i scenérii. Jako obvykle jsem už měl pár nápadů
na další knihy, které jsem chtěl také napsat. Taky mi v Británii
diagnostikovali cukrovku, což mi připomělo mou vlastní smrtelnost. Náhle
jsem si uvědomil, že jsou knihy, které bych ještě chtěl psát, a že by
bylo lepší, kdybych je tedy napsal, dokud mám ještě čas.
ČASEM SE K TERRARCHŮM URČITĚ VRÁTÍM
Bude Armáda mrtvých poslední knihou o terrarších? Neplánujete
nějaká nová dobrodružství? Možná něco z historie?
Právě nyní pracuji na dalších věcech, ale časem se k terrarchům ještě
vrátím. Mám různé nápady spojené s touto sérií. Chtěl bych vytvořit
cyklus příběhů v conanovském stylu v tomto světě před příchodem
terrarchů, které by byly pojaty jako klasická sword & sorcery (meč &
magie). Také mám nějaké nápady na steampunkové příběhy odehrávající
se padesát let po současných událostech, v nichž se potkává magie
s průmyslovou revolucí. Tento svět se mi líbí.
Vrátíte se také k Reně, Sardekovi a Rikovi?
Časem určitě ano. Mám tyhle postavy rád a jsou věci, které by se s nimi
ještě daly udělat.
VE SKUTEČNOSTI JE MOJÍ FAVORITKOU LADY ASEA
Kdo je vaší nejoblíbenější postavou? Jak vidíte vztah mezi
Sardekem a Renou?
Na začátku jsem si nejvíce oblíbil Rika a ostatní pícovníky, postupně si
mě ale získal Sardec. Ten začínal jako jeden z darebáků, ale jak děj
pokračuje, stává se stále komplikovanějším a rozpolcenějším. Na
příběhu Sardeka a Reny je skličující, že je to opravdová láska, ale
Sardec se stále nedokáže přimět, aby si to připustil. V cestě stojí
jeho třídní i rasové předsudky. Do jisté míry to byl docela obvyklý
příběh v dobách britského impéria, které je jednou z inspirací, ke
kterým se Terraršské knihy vracejí.
Myslím ale, že ze všech postav cyklu je ve skutečnosti mou favoritkou Asea.
Ta je velmi silnou osobností prodchnutou zvláštním druhem slušnosti, která
neustále válčí s její nemilosrdností a bezohledností. Je také dost
idealistická narozdíl od většiny ostatních postav cyklu. To je také jedna
z věcí, které ji dělají tak nebezpečnou.
V cyklu využíváte spoustu originálních nápadů. Skvělá je
třeba myšlenka „živého“ brnění z Armády mrtvých…
Nejsem si tak úplně jistý, z čeho se tato myšlenka zrodila, ale provází
mě už dlouho. Když mi bylo dvacet, líbil se mi organický vzhled brnění
v japonském anime. Vzpomínám si, že jsem tuto představu použil ve Waste
World, RPG hře, kterou jsem vytvořil v devadesátých letech. Jak můžete
rozpoznat i v terraršských knihách, vždy jsem byl tak trochu posedlý
nekromancií a takové „podivnosti“ tam přesně zapadají. Na vině je
myslím přílišná četba Clarka Ashtona Smithe, kterého jsem hltal jako
mladík. Smith psal v třicátých letech úžasně zlověstné a nádherné
příběhy odehrávající se na démony sužovaném kontinentu Zothique, které
jsem skutečně miloval.
Terraršský cyklus zatím vyšel v Polsku, Německu či
Španělsku. Připravuje se vydání v dalších zemích? A co Británie a
USA?
Netroufám si zatím prozradit příliš mnoho, ale vypadá to, že
v nepříliš vzdálené budoucnosti by knihy mohly vyjít
i v angličtině.
STRÁŽCE ÚSVITU POKLÁDÁM ZA SVOJI NEJLEPŠÍ POVÍDKU
Vaše povídka Strážce úsvitu byla před nedávnem publikována v USA v antologii fantasy příběhů. Jak k tomu došlo? Přišlo to jako blesk z čistého nebe. James Lowder mi napsal a ptal se mě, jestli nemám nějakou newarhammerovskou povídku, protože právě dává dohromady antologii. Poslal jsem mu Strážce úsvitu (Guardian of the Dawn), kterého pokládám za nejlepší ze svých krátkých prací. A naštěstí se mu zalíbila.
Prý už máte hotový rukopis nové knihy. Můžete naznačit,
o čem bude?
Napsal jsem román nazvaný Sky Pirates (Piráti oblohy). Je to
jedna z těch knih, které jsem chtěl napsat už dlouho, jak jsem se o tom
zmínil v jedné z předchozích odpovědí. Kříží se v ní
„marsovské“ knihy Edgara Rice Burroughse a cyklus Dying Earth (Umírající
Země) Jacka Vanceho. Jsou tu také prvky kyberpunku i konvenčních
příběhů ve stylu sword & sorcery. Děj je zasazen do jistého druhu
magického postkatastrofického světa, kde jsou létající lodě a lidé mají
různé druhy magických implantátů, jež je dělají rychlejšími,
silnějšími a houževnatějšími.
A kdo jsou vlastně hrdinové Pirátů oblohy?
Ve skutečnosti je jen jeden, bývalý gladiátor jménem Ulrik, kterého si
najme mocný čaroděj, aby mu dělal osobního strážce. Ulrik se následně
zaplete do sítě intrik, nájemných vražd a samozřejmě i vzdušných bitev
flotil létajících lodí.
VŽDY MĚ PŘITAHOVALY MRTVÉ ZEMĚ A MAGICKÉ PUSTINY
Proč jste si vybral právě toto téma?
Jednou z mých mnoha posedlostí ve fantasy a sci-fi jsou i mrtvé země a
magické pustiny. Dá se to poznat třeba z toho, jak mě vždy přitahovaly
Pustiny Chaosu ve Warhammeru. Můžete samozřejmě namítnout, že i ty
vzducholodě byly v příbězích o Gotrekovi a Felixovi. Často vůbec
nevím, proč mě právě takové věci tak oslovují. Vím jen, že je to tak!
Tady je to obzvláště nepochopitelné, protože v reálném životě
létání nenávidím!
Kdy se můžeme těšit na vydání Pirátů oblohy?
To nemůžu dost dobře říci. Mnohem jasnější odpověď by vám asi dali
v nakladatelství Polaris.
A co nového připravujete?
Právě pracuji na knize, kterou bych nejlépe mohl popsat jako mix
starověkého Říma a Warhammeru. Tato kombinace funguje kupodivu překvapivě
dobře. K dispozici jsou rasy jako minotauři a satyrové či nejrůznější
druhy tajných kultů k podivným bohům. Jedním z význačných rozdílů
mezi mým světem a realitou je, že tvrzení některých významných
římských šlechtických rodin o tom, že pocházejí z bohů (například
Caesar z Venuše), se u mě stává skutečností. Jsou tu lidé, kteří
pocházejí z boha války, jsou mocnými válečníky a velmi rychle se
uzdravují. Jiní pocházející z boha moří zase mohou dýchat pod vodou, a
tak dále. Tato kniha je také návratem k mým kořenům, protože to je sword
& sorcery ve stylu Roberta E. Howarda, Michaela Moorcocka a Gotreka a
Felixe.
U této knihy mohu dokonce říci, odkud pochází má inspirace. Vždy jsem
miloval řecké a římské mýty. Když jsem byl na škole, studoval jsem šest
let řečtinu a latinu, takže mě tento materiál pohltil prakticky ve stejné
době, kdy jsem četl Tolkiena, Howarda a Moorcocka. A to vše se pak v mojí
hlavě promíchalo.
Vždy mě zajímalo, jaký je vlastně život spisovatele na volné
noze…
V podstatě takový život sestává hlavně z toho, že se každý den
pokoušíte psát a také hodně čtete. Jediný větší rozdíl u mě je
v tom, že nyní také hraji hodně World of WarCraft, což tedy zrovna moc
neprospívá mé produktivitě práce.
Zbývá vám ještě čas na čtení?
Nedávno jsem (ze zjevných důvodů) četl hodně o Caesarovi a teutonech.
Také hodně čtu Glena Cooka a Grega Keyese. A znovu jsem se vrátil ke svým
starým oblíbencům z mládí, jako jsou Robert E. Howard, Knihy Kaneovy Karla
E. Wagnera, Fafhrd a Šedý Myšilov Fritze Leibera či Moorcockův Elrik.