Svým románem Neuromancer rozrazil tehdy neznámý William Gibson brány science fiction i klasické beletrie dokořán a stal se ikonou kyperpunku, nového žánru prolezlého vyspělými, avšak zároveň špinavými technologiemi. Hrabě nula je volným pokračováním páně Neuromancera, svou náladou je ale někde úplně jinde a ke čtenářům přívětivější.

Když se řekne pokračování Neuromancera, člověku tak nějak automaticky vyvstanou vysoká očekávání, takřka jakákoli dohledatelná recenze však čtenáře upozorní, že srovnání druhého dílu volné trilogie Sprawl s tím prvním není moc fér. William Gibson tu totiž šel zcela jinou cestou než u svého kultovního debutu, a naopak si začíná pohrávat s prvky, které se budou opakovaně vynořovat i v jeho pozdějších dílech.

Tím nejvýraznějším bude jednoznačně stavba příběhu, v němž se představují tři různí hrdinové v navzájem samostatných a jen ke konci se prolínajících dějových liniích. Kovboj digitální doby Turner se po zpackané akci musí dát doslova dohromady (nové oči a genitálie mu najdou na volném trhu) a pomoci jistému klíčovému muži přestoupit z jedné všemocné korporace do druhé. Kurátorka Marly se zase v Evropě sbírá po rozchodu s přítelem i s vlastním byznysem a kývne na výstřední nabídku ještě výstřednějšího boháče. A titulní hrdina Hrabě nula, bezvýznamný výrostek z tuctového amerického sídliště, se připlete do kybernetické akce, která ho dalece přesahuje. Vždyť v ní vystupují i voodoo božstva, nějakým podivným způsobem zmorfovaná do podoby kyberprostoro­vých entit.

William Gibson v pěti bodech

1. Narozen 17. 3. 1948 v městečku Conway (Jižní Karolína, USA).
2. Studoval na Univerzitě Britské Kolumbie.
3. Vymyslel termín „kyberprostor“.
4. Přestěhoval se ze Spojených států do Kanady, aby se vyhnul narukování do Vietnamu.
5. Uvádí, že jeho dílo ovlivnil William S. Burroughs.

I Hrabě nula představuje grandiózní výlet do světa kybertechnologií, v němž jsou si lidé schopni do portu za uchem zapojit slovník španělštiny a najednou plynně konverzují en español. Na rozdíl od syrového** Neuromancera** je však tentokrát kniha uměřenější a barvitý svět nyní autor používá spíše jako pozadí k originálním nápadům, akčně-detektivním zápletkám a představení postav. Ty jsou všechny svébytné, ne vždy sympatické, rozhodně však zaujmou. Gibson navíc ubral i na svém drsném jazyce, a tak třebaže tu opět najdeme jeho řízné tempo a výrazy, bude Hrabě nula pro čtenáře mnohem stravitelnější.

Po absolutní pecce, jakou představoval pro všechny čtenáře v osmdesátých letech Neuromancer, se William Gibson v jeho volném pokračování hledá. Zkouší si různé typy postav a zápletek, motivy, jež ne vždy dovede do konce, i styl přístupnější širšímu publiku. To vše v kulisách přetechnizovaného světa, který v 80. letech táhl a který v mnoha ohledech připomíná ten, jaký bychom mohli mít, kdyby technologie dneška ještě trochu pokročily.

Hrabě nula je tedy skutečně jen volné pokračování kultovního Neuromancera, jako exkurz do Gibsonovy tvorby ale rozhodně stojí za to – dokonce i (a snad možná především i) pro ty, kdo by si před Neuromancerem chtěli vyzkoušet něco pomalejšího, mystičtějšího. To vše ve výborném překladu a se skvělou obálku z Laseru, letos v dalším vydání. Teď už jen konečně tu Monu Lisu, pane odpovědný redaktore.

• William Gibson: Hrabě nula
• Laser (Euromedia Group), 2020
• překlad: Pavel Bakič
• obálka: Tomasz Maroński
• 330 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 251 Kč)