Hra na bohy, Damien Broderick
 |
Šedivá nám někdy připadá realita plná shonu, stresu a každodenních patálií, které musíme podstoupit, vytrpět, překonat. Barevná, je-li rozzářená milými úsměvy, cennými úspěchy a vábivými slastmi. Ale všechno kolem může být jen klam, kulisami vyzdobené obří jeviště pro nic netušící jedince žijící v hořkosladkém nevědomí, v jehož zákulisí se odehrává mnohem závažnější drama, napínavá hra příznačně nazvaná Zápas světů…
Přestavte si, že jste obyčejný mladý Australan jménem August Seeback, kterému kdysi tragicky zahynuli rodiče. Díky tomu jste časem poznali i hřejivou náruč pratety Tansy, k níž po delší odluce přijíždíte na návštěvu. Počáteční radost vám záhy zkalí pratetino podivné horování o mrtvolách, které se náhle objevují a zase mizí v horní koupelně každou sobotu večer. A dnes je sobota. Budete ji podezírat ze stařeckého blouznění, pramenící i z jejího povolání věštkyně, nebo pokročilého projevu Alzheimerovy choroby. Ale protože se chcete vykoupat, o pár hodin později se na vlastní oči přesvědčíte, že nelhala, když civíte na mrtvolu, s níž se vláčí dvě ženy. Ba co víc, než strnulou schránku odnese čistič Coop koupelnovým zrcadlem, ta hezčí, Luna, se s vámi dá do řeči. Říká cosi o Zápasu a o tomto světě hovoří jako o divadle… Překvapí ji, že máte na chodidle podobné hieroglyfy jako ona na nártu a znáte jistou říkanku… Než zmizí, ozáří celý dům zelenými paprsky zapomnění.
Když se ale ráno probudíte, všechno si pamatujete. Jen po tetě se slehla zem. Nenajdete ji ani v kostele, kde na vás pomrkává kazatel Jules… Zkusíte projít zrcadlem s vystrčeným chodidlem, a světe, div se, ocitnete se na místě, kde potkáte chladnou Ruth Seebeckovou, která vás a Julese obviňuje z porušení Dohody… Brzy přijdete na to, nejste sirotek, nýbrž jeden z dvanácti sourozenců rovných polobohům, kteří se spojenci tvoří řady Hráčů, proti nimž stojí líté K-stroje…
Hra na bohy je ryzí science fiction s tematikou paralelních světů, se záblesky kyberpunku (virtuální svět), v některých případech (zbraně Hráčů, vzezření lític) snadno zaměnitelný za fantasy, neboť hranice mezi technikou a kouzly je často nezřetelná (ohledně procházení postav skrz světy se nabízí srovnání s Zelazného Amberem). Román je napsaný záměrně s nejasně definovanou strukturou, čímž umně imituje styl ronda, kdy hlavní refrén (děj) se dočasně ztrácí, když interaguje s vedlejšími motivy (nastalými situacemi ve formě odboček a vsuvek odpoutávajícími pozornost), aby se později opět dostal ke slovu, zopakoval dosud řečené, přidal několik drobtů a započal novou variaci. Proto se připravte, že žezlo přebírá neotřelá, bizarní, záměrně neučesaná invence, servírovaná v kadencích a nástřelech (stejně jako celý příběh). A nastává groteskní situace, kdy hru na bohy hrají nejen postavy v románu, ale i autor se svými čtenáři, když rozehrává partii, kdy on je bůh a čtenář nicotný mravenec na talíři jeho imaginace.
Broderick dosáhl bodu, kdy hlavní dějovou linii rozmělnil na kamínky, které musíte vyhledat, a na základě neurčitých náznaků sestavit v zamýšlenou mozaiku, v níž i na konci budou nejbystřejšímu oku chybět některé dílky (pochopitelně zcela záměrně, neboť se je dozvíte v přímém pokračování, což je tak trochu podraz). Celková zastřenost zápletky souvisí i s postavou Augusta, který stejně jako Parsifal neumí pokládat správné otázky, a tak tápe. A s ním i čtenář, který jen odhaduje souvislosti. Jakkoli jde po estetické a umělecké formě o výjimečný počin hodný obdivu, po narátorní stránce je to třikrát vylouhovaný čaj, který pro některé čtenáře nemusí mít sílu jej ohromit, ba naopak nepříjemně frustrovat. Přesto je kniha velice čtivá, výraznou měrou k tomu napomáhá humorné ladění, svěží nápady, četné kulturní odkazy, jejichž výsledkem je např. pozoruhodné provázání mytologie s matematikou tvořící základy multiverza…
Kniha je pestrá jak po vypravěčské, tak stylistické stránce. Nejčastěji se dostává ke slovu August, když retrospektivně líčí své zážitky, jak se věci seběhly, že byl po krátký okamžik… kterými se prolínají kapitolky, jež sledují aktivitu některých jeho sourozenců – v některých případech mají bezprostřední vliv na bratrovo další vypravování. Spisovatel si pro čtenáře připravil lahůdku, jíž jsou úryvky z údajné bible K-strojů, které nejsou jen nahodilým nesourodým žvatláním, jak by se na první pohled mohlo zdát. Souvisí s teorémem Schrödingerovy kočky, jsou tedy stejně dvojaké.
Líbí se mi Broderickovy vize, zejména pojetí vesmíru, které je skutečně šokující a těžko představitelné a vyvolává další otázky, které vůbec rád nechává nezodpovězené i u jiných témat (o samotném ději nemluvě), aby čtenáři s každou kapitolou více zamotal hlavu, když už si myslí, že přišel zdejším okolnostem na zoubek a pochopil veškeré souvislosti – chyba lávky. Australan chrlí jedno zajímavé téma za druhým, ale stylem, který je příliš roztěkaný jako jeho hlavní hrdina. Takový Simmons by z toho dokázal vyždímat mnohem víc. Jak jsem již ale naznačil, záměrně neučesané zpracování dodává knize ještě exotičtější vyznění. A tak se připravte na text, kde nic není určité, význam některých slov dvojznačný a metafory nejsou jen vzletnými slovy, nýbrž i reálným odrazem skutečnosti.
Kniha je prošpikována mnoha odkazy, ať už těmi literárními (severská mytologie, Alenka v říši divů, Nietzsche), filmovými (Truman Show, Men in Black) či hudebními (rondo, Wagnerův Parsifal a jiné symfonické skladby), na nichž je poznat autorův velký rozhled. Leč připadá mi, že nezná míru, kdy je dobré přestat, a tak tu najdeme i zcela zbytečné odkazy v podobě samoúčelných hlášek (např. Terminátor), které jsou ke konci čím dál otravnější nebo zbytečně překotné, což ve větším množství vytváří dojem přeplácanosti (ale to je opět autorův záměr).
Nejlépe vykreslenou postavou, byť ne zrovna hodnou obdivu, které Broderick věnoval nejvíce prostoru, je pochopitelně August. Zachytil ho jako hormony ovládaného, neklidného, urážlivého mladíka, kterému se v žilách každou chvíli vaří krev, neboť ho všechno pobuřuje a nesnese, když si ho někdo dobírá či, nedej bože, ho setřel, aby měl vzápětí kousavé poznámky a choval se zcela neuctivě. Slušně načrtnutá je i Luna a pro základní představu i jakž takž těch několik sourozenců, které máme možnost poznat (Avril, Maybelline, Jan, Juni – vidíte tu souvislost?), přestože by jim více prostoru přišlo k duhu.
Broderick vdechl svému dítku pozitivní náladu. Používá hovorový, citově zabarvený jazyk plný zdrobnělin (mrňavý hajzlík, hošek), hantýrky (bombarďáky), hravých spojení (holka-telefonka) a slovních hříček (pašovat vs. pančovat). Humor, který najdeme v rozmanitých podobách, ať už jde o hříčky, průpovídky nebo lidová moudra, sahá od laskavého (Sice pořád slibují, že na Alzheimera něco najdou, ale pokud vím, prozatím je nejlepším lékem vlídnost.), přes škádlivý („Dostala jsem půlkou cihly do půlky, tedy do velkého hýžďového svalu…“), až k lehce absurdnímu („Pojď se bavit o něčem normálním, jako jsou algoritmy vlnové funkce.“). Určitě vás pobaví Augustovo zápasení s kadidelnicí nebo výrok s botami z teletiny.
Pro jedince, kteří bojují s nadváhou nebo se s ní rozhodli bojovat a drží dietu, může být čtení této knihy skutečně traumatizujícím testem odolnosti, neboť každou kapitolu se to tu hemží lahůdkami (…vzal jsem si šťavnatého garnáta a vysál ho.), zákusky (Tlačil jsem stolek na kolečkách plných dobrot.) nebo pořádnou žranicí (Sbor povečeřel vepřová kolena macerovaná v prasečí krvi, lojové noky maštěné sádlem a přemíru mihulí, zapíjeli to řídkým hořkým pivem). Obzvlášť mě pobavilo s jakým požitkem líčí vzhled jídla (Na ubrousek na talířku naskládal několik úžasných zákusků se šlehačkou…) a jeho konzumaci (Rozvážně si ukousla z čokoládového banánku se šlehačkou, slastně přimhouřila oči, olízla si rty a vstala.). Zdá se, že inspirace pokrmy je občas neodolatelná a vlévá se do popisů (…lahodný den ustupoval lahodnému soumraku.), ba dokonce i do přirovnání (Palcový sval mi visel z ruky jako kus bílých kuřecích prsíček).
Nastává dilema, zda Hra na bohy je román humoristický s prvky science fiction, nebo především science fiction s prvky humoru. Výsledek je nejasný. Na science fiction není dostatečně závažný, ačkoliv má pěkný základ (oproti Reedově Sestře Alici neřeší následky, které může mít chování sourozenců, kteří si jen tak proskakují světy a bojují s nepřítelem), jako humoristický román je někdy příliš technický (pronikání do podstaty multiverza) a pro čtení na dobrou noc zase vyžaduje bystřejší mysl. Dostáváme se do patové situace. Tohle kolo nemá jasného vítěze. Důvodem je vzájemná nevraživost elementů, které se jako dva opačně nabité náboje nemohou nikdy spojit.
Damien Broderick patří k zvučným hlasům australské science fiction nejen jako romanopisec, ale také kritik, futurolog, a jak je z jeho počinu zřejmé, člověk s bystrýma očima a pozornýma ušima. Je proto dobře, že máme možnost seznámit se s jeho tvorbou i v naší kotlině, neboť nové australské tváře v záplavě angloamerických autorů vídáme sporadicky – z posledních let jmenujme Sawyera nebo Bishopovou (nesmím opomenout ani Egana, který tady snad už zapustil kořeny).
Měl-li bych knihu ohodnotit, udělím 6,5/10: Zcela prostý život mladíka Augusta se mění ve velkolepý zážitek poté, co se propadne zrcadlem nohama napřed do jiného světa, kde ho čeká spousta překvapení, tak jako Carrollovu Alenku, jež spadla králičí norou do říše divů. Nejedno překvapení čeká i na čtenáře, neboť musí přijít na chuť proměnlivému charakteru románu ve stylu ronda, jehož rytmu se všechno podřizuje. Je důležité zmínit, že Hra na bohy a přímé pokračování K-stroje tvoří jednu velkou knihu, a to je kámen úrazu. Takhle to vypadá, že autor nedokázal využít ohromný potenciál, který mu příběh, ochucený osvěžujícími nápady, nabídnul. Mnoho čtenářů tak bude rozčarovaných z neurčitého, nespojitého děje, i na konci zastřeného mlhou ukrývající smysl celého zápolení. Na druhou stranu taktéž neznáme smysl života, a přesto jej žijeme, tak proč nehrát hru s nejasnými pravidly? Naštěstí celou situaci zachraňuje, navzdory frackovitému Augustovi, sympatický humor a skutečnost, že se to celé příjemně čte.
- Damien Broderick: Hra na bohy
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložil: Jana a Jan Oščádalovi
- obálka: Marek Hlavatý
- 320 stran / 329 Kč
