Halo - Evoluce (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), kolektiv autorů
 |
Když lidstvo opustilo bezpečí Země a vydalo se vstříc hvězdám, nikoho by nikdy ani nenapadlo, s jakým nebezpečím se tam střetne. Křehké lidské impérium se záhy stává cílem svaté války nezadržitelných mimozemšťanů známých jako Smečka. Miliony životů jsou zmařeny – ale zároveň povstávají i miliony hrdinů a na obou stranách monumentální války se rodí legendy. V povídkách známých autorů jako jsou Eric Nylund, Jeff VanderMeer nebo Karen Travissová se ponoříte do hlubin Halo universa a pohlédnete na něj nejen z perspektivy těch, kdo bojují a umírají za záchranu lidstva, ale i těch, kteří přísahali lidstvo vyhladit.
Intenzivní pach a sprška slin doprovázející Brutův řev Connora Briena okamžitě probraly – netvorovy špičaté, krví pokryté tesáky spojovala síť slin. Příšerný smrad z Brutova dechu byl sám o sobě špatný, ale když se pokusil otřít si obličej, jen si tím zápach vetřel hlouběji do vousů a po celých rukou. Zvedl se mu žaludek a jednou zalapal po dechu, než vyzvrátil poslední MRE, kterou snědl. Pohled upíral do země, věděl, že se musí vyhnout očnímu kontaktu s obrem se šedou srstí, to se naučil z různých studií dřív, než sem dorazil. Sledoval videozáznamy lidí, co se odvážili na Bruty vzdorně podívat, a ti je ve vteřině umlátili k smrti. I sebemenší oční kontakt v sobě skrýval jistou výzvu, které nedokázali odolat.
Jako poslední si pamatoval, že spadl ze stromu, na kterém si zřídil pozorovatelnu. Sledoval trojici Brutů, kteří ukazovali jeden na druhého, snažili se vystopovat člověka, co unikl z jejich zajetí, aby se pobavili při jeho lovu. Domníval se, že mu vysoká pozice zajistí bezpečí, rychle však zjistil, že Brutové nemají jen skvělý čich, ale i velmi dobře šplhají. Spadl, když zpanikařil a natahoval se pro uspávací pistoli, protože jeden Brut šplhal jeho směrem. Sjel rukou po noze a oddechl si úlevou, když nad kotníkem našel uklidňující vybouleninu pouzdra s uspávací pistolí. V duchu si nadával, že nemá svou M6, která zůstala v batohu v základním táboře, ale pak mu došlo, že by mu stejně k ničemu nebyla. Za Brutem, který ho probral sprškou slin, se tyčilo dalších dvanáct. Každá mohutná bestie, jejichž srst se pohybovala v různých odstínech hnědé, černé a šedé, vypadala divočeji a hrozivěji než ta vedle ní. Všichni měli na výšku tak dva metry sedmdesát, a přestože se na ně neodvažoval podívat, zdálo se, že si hladovými pohledy prohlížejí jeho sto šedesát centimetrů vysokou postavu. I kdyby jich dostal dvanáct, třináctý by ho roztrhal na kusy.
Pohledem prozkoumal okolí. Šlo o provizorní tábor soustředěný kolem plavidla Smečky. Nedaleké obchody a chaty byly viditelně vyrabované, tábornické vybavení a zásoby se povalovaly mezi snad tisíci lidskými kostmi, na všech zaschlá krev a zbytky svaloviny. Všiml si i několika pohozených nádrží s methanem a spálených pozůstatků Chrochtů. Požírali i své vlastní.
Otočil se, aby si mohl prohlédnout spoluvězně. Pach smrti cítil až nahoře na patře. Všechny je sehnali dohromady, ale nebyl tu žádný plot nebo zeď. Okamžitě ho napadlo, že by měl zkusit utéct, ale při pohledu na ostatní vězně a hromady lidských ostatků kolem tábora věděl, že je to špatný nápad. Všichni vězni byli na hony daleko od dobrého zdravotního stavu. Špinavé oblečení viselo v cárech na podvyživených tělech. Slepené vlasy i vousy, krví umazané ruce a zuby, nezhojené jizvy a otevřené rány, hromady exkrementů… nezdálo se, že by kromě něj byl někdo schopen pohybu. A soudě podle toho, jak ho stvůry při probuzení uvítaly, to nebude trvat dlouho. Proč Brutové nechávají kohokoliv z nich naživu, nechápal.
Čtyři dny tábor sledoval z míli vzdáleného kopce, a jakmile dorazil, poznal, že to bude ošklivé představení. Podle zprávy měla populace Bety Gabriel čítat zhruba pět stovek lidí, ale soudě podle stop masakru rozesetých po lese jich muselo být mnohem víc. Beta Gabriel byla jen tečka na mapě, „neobydlená“ planeta, kterou skupinka podnikavců změnila na tajné společenství, v „únik do divočiny“. Boháči sem jezdili na túry, lovili, podnikali tu duchovní poutě a snažili se dotknout svého vnitřního já a tak. Nebylo tu moc obchodů a budov, jen pár prodejen se zásobami, základní přístav, několik rustikálních chat a společenské centrum vybavené informacemi o planetě a mapami oblasti.
Když sledoval Bruty ze svého stromu, stal se svědkem nejsprostšího a nejbrutálnějšího zacházení s jinými živými bytostmi, jaké kdy viděl. Bylo nesnesitelné to sledovat, natož to chápat. Brutové si ze svých lidských zajatců udělali hračky. Některé krutě mučili, stavěli je proti sobě v hrách, kde ani Brien nedokázal rozpoznat pravidla – přinejmenším ne z dálky.
Connor Brien byl jedním z elitních operativců Úřadu zpravodajské služby námořnictva, ONI ho naverboval po prvních útocích na lidstvo. Měl zkušenosti s antropologickou lingvistikou, jeho nejznámější prací bylo rozšifrování jazyka a sociologických struktur ztraceného kmene objeveného hluboko v tundře Severní Ameriky, který stovky let přežíval v jeskynních obydlích. Jejich původ se datoval šest set let zpět a Brien dokázal spojit jejich společenskou strukturu s malým charismatickým kultem, ze kterého vzešli na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Coby zpravodajský důstojník ONI sehrál významnou roli při dekódování znakového jazyka zajatých Techniků a byl také velícím důstojníkem při několika trýznivých pokusech zajmout živé příslušníky různých druhů Smečky. Extrémně toužil po dobrodružství. Byl nebojácný a geniální, tak neúnavný, jak jen člověk může být. Mezi svými kolegy si vysloužil přezdívku Kip, což byl odkaz na Rudyarda Kiplinga, spisovatele a dobrodruha z devatenáctého století. Vlastně se Kiplingovi i trochu podobal díky naježeným obočím a prošedivělému plnovousu.
Byl to však jediný osudový den, který ho navedl na tuto cestu. S týmem mariňáků dokázali zmařit brutský pokus obsadit plavidlo UNSC, které jako první vlétlo do prostoru Smečky. Podařilo se jim uspat šestici naloděných Brutů, ale raději je měli zabít. Když se k nim dostal opravdu blízko, budili obrovský respekt. Účinek uspávacích šipek na ty behemonty však pominul velmi rychle a pokus uvěznit je se brzy ukázal jako marný. Tlupa doslova rozervala svá pouta ze syntetické slitiny, a přestože neměli zbraně, projevili se jako nezadržitelná síla. Mariňákům se podařilo zastřelit jejich zuřivého šedosrstého vůdce a Brien z úkrytu užasle sledoval, jak jeho smrt v ostatních probudila něco primitivního, útočili pak mnohem divočeji a zákeřněji než dřív. Opravdu ho však zaujal jeden osamělý Brut se srstí mnohem hustší než ostatní, který neútočil, potyčce jen přihlížel. Brien si nejprve myslel, že Brut stále trpí doznívajícími účinky uspávacího prostředku, ale jakmile zuřící tlupa skoncovala se zaskočenými mariňáky, vrhla se na pasivního druha. Briena ta vražedná zuřivost fascinovala. Měl štěstí, že se nakonec do evakuačního plavidla dostal v jednom kuse.
Jejich zuřivost ho pronásledovala měsíce. Začal sbírat všechny záznamy a zprávy, které o této rase přicházely. Brutové se navzájem nelišili jen vzhledem, ale i způsobem, jakým se pohybovali. Někteří chodili shrbeně, jako by na ramenou nesli tíži celého světa, a další chodili klidně zpříma a s jasnou dominancí. Došel k závěru, že jde o odolný druh vytvrzený mnoha lety bojů, pravděpodobně válkami mezi nimi samými. Bezpočetkrát se snažil získat povolení k návratu na území Smečky, aby se pokusil nalézt jejich domovský svět. Vždy mu to zamítli. Ale jak začali Brutové hrát větší roli v útocích na lidské planety a vzniklo podezření, že k ostatním národům Smečky chovají nepřátelství, jeho žádosti se začaly propracovávat k vyššímu vedení ONI. Když přišla zpráva, že obsadili planetu Beta Gabriel, konečně své povolení dostal. Usadili se lidstvu prakticky na dvorku.
Jeho úkolem bylo shromáždit co nejvíc informací o vnitřním fungování tohoto národa Smečky, zjistit počet přeživších na Beta Gabriel a pátrat po čemkoliv, co by mohlo prohloubit trhliny v nezadržitelném monolitu Smečky. Byla to jednoduchá operace.
Vstupní bod A, sledování z bodu B a o pár dní později vyzvednutí zpátky v bodě A. Tiše, diskrétně a rychle. Nikdy by ho nenapadlo, že se to tak pokazí.
- antologie Halo – Evoluce
- Fantom Print, 2014
- překlad: Jakub Mařík
- 352 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 202 Kč)
