Mel Odom: Hellgate London 2 – Goetia

Našel jsi je, sluho. Teď chci, aby zemřeli.
Warren Schimmer se díval z požárního schodiště ve třetím patře na své oběti a snažil se nemyslet na ně jako na lidi. Ne že by na tom tolik záleželo. Pokud měl svůj život vyvážit jejich, určitě se vždy rozhodne pro ten svůj. Takhle už tomu bylo poslední čtyři roky.
Neváhej, nebo to bude tvůj život, který bude zmařen.
Hluboký, skřípavý hlas ve Warrenově hlavě patřil Merihimovi, démonovi, který si Warrena vybral jako nástroj ve válce, jež se rozpoutala v Anglii. Neposlechnout jeho rozkaz znamenalo zemřít nejstrašlivějším způsobem.
Warren se smrti bál. Poznal smrt, už když byl malý chlapec a málem ho zabil jeho otčím. Tomu se nakonec podařilo zabít jen Warrenovu matku. Zvuk výstřelů ho však stále strašil ve zlých snech.
Ani tyhle sny ovšem nebyly zdaleka tak děsivé jako ty o démonovi.
Pět lidí se pohybovalo velmi opatrně. Čtyři z nich, tři muži a žena, patřili k ochrance. Warren to poznal podle způsobu, jakým se pohybovali, i podle zbraní, které měli u sebe. Na sobě měli neprůstřelné kevlarové vesty a helmy.
Pátou osobou byl muž středního věku. Ostatní ho rovněž navlékli do zbroje, on se v ní však pohyboval velmi neohrabaně. K hrudi tiskl balíček.
A ten balíček Merihim chtěl.
Warren nevěděl, co v něm je. Jen zřídka měl vůbec ponětí, pro co ho Merihim posílal. Za poslední čtyři roky zněl démonův nejčastější rozkaz dívat se a střádat moc i síly. Warren věděl, že se Merihim často díval jeho očima. Pojilo je démonovo tělo.
Jen velmi zřídka, když Merihim polevil v ostražitosti nebo snad proto, že Warren byl čím dál silnější, podařilo se mu zahlédnout fragmenty toho, co viděl i démon. Když ho Merihim přistihl, že ho špehuje, což bylo téměř pokaždé, skončil Warren s několikadenní migrénou.
Nejhorší ze všeho byla skutečnost, že po podobných výpravách zůstal Warren téměř bezbranný. Musel spoléhat na to, že ho ostatní ochrání. A závislost na ostatních nikdy nesnášel dobře. Dny, kdy měl migrénu, nesnášel víc než cokoli na světě.
Vláda nad situací představovala ve Warrenově životě podstatnou věc. Trocha nadvlády, která mu zbývala nyní, byla už jen iluze. Merihim ho zcela ovládal. Ale zároveň ho chránil.
Byl to výhodný výměnný obchod. Většina lidí, s nimiž se Warren za poslední čtyři roky setkal, zahynula krutou smrtí. Žít, třebaže jako démonův sluha, bylo mnohem lepší než zemřít.
I když to znamenalo zabíjet ostatní.

Pět lidí vešlo do uličky a kráčelo přímo pod Warrenem. Kus za nimi je z bezpečné vzdálenosti sledoval malý předmět, ne větší než kriketový míček.
Warren udělal gesto. Předmět okamžitě změnil směr a přispěchal k němu. Warren ho chytil do pravé ruky, do démonické ruky, kterou mu dal Merihim poté, co o tu svou přišel v boji proti templáři jménem Simon Cross. Právě tahle ruka ho s Merihimem tak silně pojila.
Velikostí odpovídala Warrenově původní, avšak byla porostlá stříbrně zelenými šupinami. Během prvních měsíců, co ji měl, se změnila. Nebýt zbarvení, šupin a černých drápů, většině lidí by nestála za důkladnější zkoumání. Pokud by ovšem neslyšeli, co všechno umí.
Předmět se Warrenovi v ruce kroutil a svíjel.
„Přestaň,“ řekl klidně a tak potichu, aby ho muži pod ním neslyšeli.
Předmět se přestal pokoušet o útěk.
Warren otevřel dlaň a prohlížel si ho. Byla to oční bulva, kterou vydloubl umírajícímu krvavému andělovi. Jakmile démon vydechl naposledy, seslal na ni Warren kouzlo připoutání, které ho naučil Merihim.
Když skončil, bylo oko jeho a on se jím mohl dívat stejně, jako se Merihim mohl dívat jeho očima. Během posledních let si takových udělal několik. Vytvářel i jiné věci. Někdy se pohybovaly a zmítaly ve vaku z démonické kůže, který nosil hozený přes rameno.
Žádný z kabalistů, které znal, podobné věci vyrobit nedokázal. Jistě, nikdo z nich nebyl spojen poutem s démonem.
Strčil oko krvavého anděla do pytle a setřásl pokusy ostatních věcí dostat se na svobodu. Žádná z nich se z pytle stejně nemohla dostat. Držela je uvnitř jeho moc.
Nezklam mě.
Warren vyvolal sílu, která v něm dřímala. Cítil se mocný. Při příležitostech, kdy přímo poslouchal démonovy rozkazy, zjišťoval, že jeho zásoby moci jsou ještě o něco větší. Dnes se cítil obzvláště silný.
Vymrštil démonickou ruku před sebe a rozevřel prsty. Na dlani se mu zamihotala síla. Cítil ji a viděl ji v podobě průhledného kouře. Jediným lusknutím všechnu moc vystřelil a zasáhl jí jednoho z členů ochranky kráčejícího vzadu.
Ten se bez hlesnutí sesul na zem. Zbyla z něj hromádka bezvládných končetin.
Druhý strážce z chvostu průvodu vykřikl krátké varování a skrčil se se zbraní namířenou před sebe. Byla to nějaká automatická pistole. Warren ji znal z bezpočtu stříleček a RPGček, které hrál.
Jeden z dalších strážců chytil muže, kterého hlídali, za rameno a zatřásl s ním, aby se pohnul. Jeho zbroj však byla tak těžká, že se málem svalil na zem. Ochrance se však podařilo udržet ho na nohou a táhnout ho s sebou. I zbývající ozbrojený strážce se přikrčil a rozhlížel se po ulici. Náhle očima zabrousil nahoru a spatřil Warrena. Příliš pozdě si Warren všiml, že si muž sundal z hledí čočky. Zjevně nějaký typ infračerveného nočního vidění, protože muž evidentně Warrena spatřil okamžitě.
V okamžiku, kdy Warren na sobě ucítil mužův pohled, seskočil z třetího patra na zem. Pád z takové výšky by žádný člověk nepřežil bez zranění. Warren ladně doskočil a jen mírně pokrčil nohy v kolenou, aby zmírnil náraz.
Do požárního schodiště v místě, kde před okamžikem stál, začal bušit proud kulek, které za sebou zanechávaly rudé jiskry. Kov pod salvou zvonil a skřípal.
To přiláká démony, pomyslel si Warren hořce. A možná i policajty.
Bylo to neuvěřitelné, ale ve městě stále přežívaly prořídlé zbytky London Metropolitan Police. Zpočátku se snažily udržovat v ulicích pořádek s vírou, že se o zbytek postará armáda a udělá s démony krátký proces. Když se tak nestalo, staly se z většiny z nich žoldáci, kteří se jednoduše snažili přežít stejně jako ostatní.
Stále však dohlíželi nad pořádkem. Měli to v povaze. Také si přivlastnili zbraně, které našli ve vojenských skladištích. Normálně chodili neozbrojení. Časy se však změnily. Vybavení novými zbraněmi se policejní důstojníci stali daleko nebezpečnějšími.
Warren natáhl před sebe pěst a náhle ji prudce rozevřel. Z ruky mu vyšlehly plameny a zapálily strážce, který měl předtím tak rychlý prst na spoušti. Muž začal pobíhat dokola, pustil zbraň a pak se rozběhl, jako by chtěl plamenům utéct.
„Jamesi!“ vykřikl muž, který držel civilistu. „Neběhej, chlape! Tím to zhoršíš!“
Jestli hořící muž přítele slyšel, nedal to najevo. Narazil do zdi a propadl do hromady trosek, které rovněž vzplály.
V tu chvíli ho Warren ztratil z očí a soustředil se na dalšího protivníka, který se proti němu obracel s automatickou pistolí. Warren zvedl ruku a vypustil energii kouzla, které už měl připravené. Voják vypálil. Z automatické pistole vylétly tucty kulek jako roj kovových včel. Jednotlivé výstřely ozářily uličku jako miniaturní blesky.
Navzdory víře ve své schopnosti se Warrena zmocnil strach. Jeho smysly se zrychlily do takové míry, že doslova viděl kulky, které se nyní pohybovaly proti němu. Většina z nich nemine.
Bojíš se? dráždil ho Merihim.
Warren posměšný hlas ignoroval. Položil si otevřenou dlaň na srdce. Několik palců od těla se vzduch zamihotal.
Kulky narazily do bariéry, kterou vyvolal, a zůstaly viset ve vzduchu jen několik palců od něj. Olověné projektily byly částečně roztavené žárem z hlavně a částečně nárazem na štít. Warren si je se zájmem prohlížel.
Pak si uvědomil, že v levém rameni má pocit, jako by ho měl v jednom ohni. Když se podíval, všiml si, že se kulka evidentně dostala skrz a pronikla mu do svalu. Pocit krve stékající po paži mu řekl, že kulka vyšla druhou stranou ven.
Jak?
Jen připomínka, řekl Merihim. Nechci, abys byl bezstarostný. Nesmíš brát vše, co ti dávám, jako samozřejmost.
Warren si tiše pomyslel, jestli ho démon opravdu nechal úmyslně zranit, nebo jestli už jeho moc nebyla tak velká, jak tvrdil. I skutečnost, že mohl na podobnou věc pomyslet, aniž by to Merihim zjistil, dokazovala, že démon nemá vše pod kontrolou, jak neustále prohlašoval.
Jistě, ještě existovala možnost, že démon věděl, na co myslí, a jen se rozhodl Warrenovi dovolit váhat. Warren tyhle myšlenky téměř okamžitě zapudil. Musel se soustředit na přežití.
Ignoroval bolest v rameni a zaměřil se na strážce, který na něj vystřelil. Postřelil mě, opravil se Warren.
Muž už znovu zvedal zbraň. Kulky zůstaly viset ve vzduchu, dokud Warren nevytvořil stříbrozelené energetické vlny, které do sebe narazily jako vlny přílivu u skal.
Warren máchl rukou k muži. Kulky se okamžitě obrátily zpátky proti střelci. Zploštělé a zdeformované řádily strašným způsobem v mužově těle. Vrženy daleko větší silou, než kdyby je vystřelila zbraň, prošly zbrojí a odmrštily muže tucet stop dozadu. Tam vrazil do zdi a sesul se k zemi. Z jeho tváře zbyly jen úlomky kostí, krev, rozervané maso a kevlar.
Warren přešel ke dvěma zbývajícím. „Střel po mně a zemřeš,“ řekl strážnému.
Muž zaváhal a pak ruku se zbraní svěsil podél těla.
Zabij je všechny, rozkázal Merihim.
Nemusím, pomyslel si Warren v odpověď.
Ale já jsem ti to přikázal. Zemřou oni…nebo ty.
„Tak jo,“ řekl muž. „Co chceš?“
Warren se před něj postavil a natáhl ruku. Bolelo ho to, ale druhou musel držet sevřenou v pěst, aby mohl okamžitě seslat další kouzlo.
„Tu knihu,“ řekl Warren.
„Ne,“ prosil muž tenkým hlasem. „Jste spolčený s démony. Jste jeden z těch, co je uctívají.“
Warren se nenamáhal, aby ho opravil. Kabalisté démony neuctívali. Nikdo na téhle planetě nebyl takový blázen, aby si myslel, že démoni přišli k lidstvu s dobrými úmysly. Kabalisté byli blázni, kteří si mysleli, že démony dokáží ovládnout.
Muž objal předmět, který nesl, oběma rukama. „Prosím. Jak to můžete dělat? Jak se můžete obrátit proti svým?“
„Proti svým?“ Warren to řekl hořkým tónem, který doprovázel starý vztek ukrytý hluboko v mysli. „Lidem jsem byl lhostejný. Matka se starala víc o to, jak se naučit čarovat, než o to, že má dítě. Otce jsem neznal. A otčím se mě pokusil zabít, když mi bylo osm. Hned potom, co zabil matku.“
Warren v duchu znovu slyšel výstřely. Tu noc měl zemřít. Ale nezemřel. Místo toho rozkázal otčímovi, aby se střelil do hlavy. To bylo poprvé, kdy svou moc takhle použil.
„Soud mě dal do děcáku,“ pokračoval Warren. „A s tím, co jsem si prožil tam… Mezi svými… tě už obtěžovat nebudu.“ Zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou. „V tomhle světě to je jenom já a ty. A když já mám moc, ty máš smůlu.“
Muži začaly po tvářích stékat slzy. „Prosím. Vy to nechápete. Tohle je hrozně důležité. Musíme to prozkoumat, protože démoni o tom neví.“
To Warrena zaujalo. Vědění byla moc. Obzvláště když vědění zahrnovalo tajemství. Tohle se naučil už jako hodně malý.
„Démoni vědí o všem, kamaráde,“ řekl Warren. „A seš blázen, jestli si myslíš něco jiného.“ Levou rukou sevřel knihu, aby si pravou nechal volnou. Ramenem mu projela ostrá bolest, ale zvládl ji. Pak škubnul tak silně, že málem klesl na kolena, a vytrhl knihu muži z náručí.
Poslední člen ochranky zvedl zbraň.
Warren zavrčel nadávku, vymrštil pravou ruku proti útočníkovi a vražedně ji stiskl. Tělem mu projela moc a on poznal, že Merihim zvyšuje jeho schopnosti.
Muž zařval bolestí, pustil zbraň a přitiskl si ruce k hlavě. Když padal na zem, jeho hlava i kevlarová helma vybuchly a postříkaly zeď za ním.
Warren se sípavě nadechl. Ani po vší hrůze, které byl svědkem za poslední čtyři roky, nebyl připravený na tak ohavnou smrt.
Druhý muž se zhroutil na zem v poloze plodu a držel se rukama za hlavu. „Prosím,“ šeptal horečně. „Prosím. Nezabíjejte mě. Prosím vás.“
Warrenovi bylo muže líto. Navzdory rozhodnutí starat se nejprve sám o sebe, věděl naprosto dokonale, jaký to je pocit být slabý a zranitelný. Tenhle muž ležící před ním na ulici byl obojí.
Zároveň byl příliš slabý, než aby se dokázal vrátit městem zpátky a neskončil ještě před svítáním v žaludku nějakého démona. Zabít ho bylo vlastně milosrdenství.
Warren si klekl a položil ruku muži na hruď.
„Prosím,“ zašeptal muž.
„Spi,“ řekl Warren, třebaže ve skutečnosti myslel zemři. Mužovy uši slyšely jednu věc, ale jeho srdce poslechlo druhý příkaz. Zastavilo se a už neudeřilo.
Měl jsi ho nechat prosit ještě víc, řekl Merihim. Takové prošení je pro mě jako rajská hudba.
Warren se mlčky a odhodlaně zvedl na nohy. „Mám vaši knihu. Kam s ní?“
Dám ti vědět. Prozatím ji drž v bezpečí.
Náhlá absence démona zanechala ve Warrenově hlavě vakuum. Zároveň se cítil nebezpečně unavený. Přinutil se pohnout a ignorovat bolest v rameni. Chtěl se vrátit do příbytku, kde se o něj mohli postarat jeho vojáci.
A vzhledem k tomu, že měl možnost, chtěl se podívat, co je v knize, kvůli které zabil pět lidí.

• přeložil: Jan Netolička

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).