Myslím, že je na první pohled jasné, jak to máme na Fantasyi rozděleno. Když to velmi zjednoduším, tak já mám raději sci-fi, a můj redakční kolega Martin Fajkus zase fantasy. Je proto vždycky mimořádně zajímavé, když se u nějakého titulu v této rubrice shodneme, neboť to znamená, že jsme zabrousili do „konkurenčních“ vod. Minulý měsíc byla naším společným favoritem Abercrombieho Sama čepel, a tentokrát… i tentokrát mám jednoho nebo dva favority. Uvidíme, s čím přijde Martin.

Neshodneme se ale ani na Královně zkázy Marka Chadbourna, ani na Tyranii noci Glena Cooka. Obě knihy jsem četl a dostaly se i do závěrečného seznamu, z něhož jsem vybíral. Přednost ale nakonec dostaly jiné tituly. A nedostalo se ani na moje jinak oblíbené military sci-fi, tentokrát v podobě pokračování Buettnerova Sirotčince, nazvaného Sirotkův osud. Přes všechen tento výživný „odpad“ jsem ale nakonec stejně musel porušit pravidla a z TOP 5 udělat TOP 6. I když u jedné z vybraných knih jsem pěkně skřípal zuby, protože měla vyjít mnohem, mnohem dříve než v dubnu.

Mám samozřejmě na mysli Bílou věž Ďura Červenáka. Původně jsem uvažoval, že ji z toho důvodu ze žebříčku vyřadím, vždyť Wales ji prodával ve své prodejně a přes internet snad už někdy v únoru, ale nakonec jsem si řekl, že by to k Ďurovi a románu samotnému nebylo fér. Protože v české a slovenské literatuře není lepší historická fantasy. S jednoznačným důrazem právě na slovo „historická“. Příběh o bohatýrovi Iljovi rozkošatěl a rozprostřel se do několika dějových linií, a tentokrát dominuje ta o zničení Chazarské říše, v níž je magie upozaděna na nejvyšší možnou míru. Je třeba dodat, že pro dobro věci…

Druhým zástupcem domácí fantastiky v žebříčku je Petra Neomillnerová a její Doušek věčnosti, čili Tina Salo číslo dvě. Upíři, vlkodlaci, tetování, drogy, motorkáři, spousty krve, současná Praha, série podivných vražd… a k tomu Tinin tatínek, který definitivně přešel ze snů do reality a vůbec to s ním není lehké. Prostě suma sumárum Petřin typický styl, jejž jsem si soukromě pojmenoval jako fantasy punk. Komu se líbil první díl, Sladká jak krev, neměl by váhat, čeká ho další dávka podobně „intenzivního“ tex­tu.

Richard Bachman je pseudonym Stephena Kinga a zároveň jeho nedávno pohřbená „temná půle“. Román Blaze vzešel z Bachmanovy „pozůstalosti“ a podle všeho to bude další drsný výplach. Stephen King je moje srdeční záležitost (hlavně jeho starší romány), a tak předpokládám, že na autorovy poměry nesmírně kratičký román (necelých 200 stránek) o jednom zpackaném únosu se zařadí do mé knihovny na čestné místo k dlouhé řadě všech zbývajících „kingovek“.

Nakladatelství Baronet pokračuje ve vydávání povídkových sbírek Arthura C. Clarka. Potěšující na tom je, že to nejsou žádné tisíckrát přežvýkané výběry, ale kolekce v té původní podobě, jak se objevovaly v padesátých letech. Čtenář v nich samozřejmě najde povídky, které už zná a četl je, ale pokud Clarkovy sbírky Baronet zkompletuje, vznikne nakonec úctyhodná řada prací jedné z nejvýznamnějších postav klasické hard sci-fi. Třetí clarkovskou kolekcí v řadě je Odvrácená strana nebe, která obsahuje celkem 24 povídek, mimo jiné Devět miliard božích jmen, Hvězdu nebo Zpěv vzdálené Země. No, nekupte to.

Oceán prachu Bruce Sterlinga už jednou česky vyšel. Bylo to počátkem devadesátých let u dnes už neexistujícího nakladatelství Winston Smith. Teď se objevuje podruhé jako součást laserovské edice Mistrovská díla SF. Kdo od debutového románu jednoho ze zakladatelů kyberpunku očekává něco ve stylu Matrixu, bude zklamán. Příběh o jedné velrybářské výpravě po oceánu plném prachu je spíše novou vlnou ovlivněnou dobrodružnou space operou vycházející z děl Philipa J. Farmera nebo Larryho Nivena.

A to nejlepší jsem si opět nechal na konec. Deepsix Jacka McDevitta je typický příklad toho, proč mám tak rád sci-fi. Skupina lidí uvězněná na planetě, již za několik málo dnů čeká zkáza, neboť se na ni řítí zbloudilý plynový obr. Na oběžné dráze podivné zařízení, které svědčí o tom, že planeta byla obydlena civilizací na vysoké technologické úrovni. A na povrchu pozůstatky zjevně jiné civilizace, která se pro změnu nedostala dál než někam k ekvivalentu pozemského středověku. Jak to všechno vlastně pasuje dohromady a podaří se skupině rozmrzelých vědců na orbitě, kteří se původně přijeli pokochat nádhernou podívanou, již slibuje zkáza planetárních rozměrů, lidi z povrchu zachránit? McDevittovy knihy mají říz, strhující děj a přehršle nápadů, které však nikdy nesklouznou k asherovské bizarnosti. Deepsix jsem zhltal za jeden den, a když se nechám unést na čistě fanouškovské vlně, větší požitek jsem z četby letos ještě neměl.

Mé dubnové TOP 6:
1. Jack McDevitt: Deepsix
2. Juraj Červenák: Bílá věž
3. Richard Bachman: Blaze
4. Bruce Sterling: Oceán prachu
5. Arthur C. Clarke: Odvrácená strana nebe
6. Petra Neomillnerová: Doušek věčnosti

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).