Fantasya doporučuje 1, leden 2008
 |
S novým rokem přinášíme na našem webu i novou rubriku. Jmenuje se Fantasya doporučuje a budeme v ní společně s redakčními kolegy pravidelně stručně informovat o zajímavých či opravdu kvalitních knihách, které vyšly a mohly třeba ujít vaší pozornosti.
Začít lednem není zrovna lehká práce. Jasně, v jeho samém závěru se objevil nový, sedmý, Albatrosem nemravně předražený, a snad dokonce už i poslední Harry Potter (tentokrát a relikvie smrti) od proslulé anglické klecobijky Joanne K. Rowlingové, ale jinak to byl jako každoročně kvantitativně spíš úhor než gejzír nových titulů. S kvalitou už je to podstatně lepší. Nakladatelství Laser-books přišlo s hororovou klasikou Já, legenda od Richarda Mathesona, v pevné vazbě a dvěma variantami přebalu (na jedné straně filmový Will Smith, na druhé děsuplná verze téže románové postavy od Lubomíra Kupčíka), Triton potěšil příznivce bratří Strugackých povídkovou sbírkou Ďábel mezi lidmi, která kromě nesporně kvalitních textů uvnitř bude jednou proslulá jako noční můra bibliografů, protože povídky byly původně napsány pod pseudonymy S. Jaroslavcev a S. Vitickij, a k dovršení všeho je v tiráži na konci uveden jako jediný autor Arkadij Strugacký.
Knihou měsíce je však pro mě pokračování románu Bludiště odrazů ruského výrobce bestsellerů Sergeje Lukjaněnka, nazvané Lživá zrcadla, které v chvályhodně krátkém intervalu od prvního dílu vydala v kooperaci nakladatelství Triton a Argo. Lživá zrcadla jsou pozoruhodná už tím, že obsahují dvě knihy v jedné – kromě titulního románu ještě kratší novelu Průzračné vitráže (informovali jsme o ní zde), která byla původně publikována na pokračování pouze na internetu, a má dokonce dvě zakončení – „modré“ a „červené“, jež autor vytvořil na základě reakcí čtenářů v diskusích.
 |
 |
 |
Lukjaněnkova trilogie je tak trochu bizarní variantou kyberpunku, u níž patrně budou skalní příznivci Gibsona, Sterlinga nebo Stephensona nevěřícně kroutit hlavou. Neodehrává se totiž v budoucnosti, ale v alternativní současnosti postkomunistického Ruska, která se od reality liší jediným – Hlubinou, virtuálním světem, do něhož lidé mohou vstupovat a existovat v něm v podobě paralelních osob.
Kniha se stala v Rusku kultem, a není divu. Lukjaněnkovy pravidelné čtenáře nepřekvapí, jak lehkým perem je text napsán. Akce, která je zde poctou klasickým „střílečkám“, se prolíná s mírně filozofizujícími pasážemi plnými nostalgie a s mírným nádechem ruského šovinismu (který ale neruší). Oproti prvnímu dílu navíc už vymizely i diskety a třiosmšestky, a tak jsou Lživá zrcadla současnému rozvoji IT bližší.
Lukjaněnko zase dokázal přetvořit k obrazu svému další fantastický subžánr, kyberpunk – stejně jako v „Hlídkách“ městskou fantasy nebo třeba ve Spektru space operu. Výsledkem je mírně mrazivý a přemýšlivý dvoudílný román (s jednou novelou k tomu), jenž má šanci zaujmout nejen ty, kteří dodnes vzpomínají, jak si v mládí krásně zapařili Dooma nebo Wolfensteina.
Moje hitparáda lednových knih:
1. Sergej Lukjaněnko: Lživá zrcadla
2. Richard Matheson: Já, legenda
3. Arkadij a Boris Strugačtí: Ďábel mezi lidmi