Není nutné s hodnocením série 100 nábojů váhat, je to totiž bezpochyby dílo, které jen těžko hledá konkurenci, a to přesto, že komiksů inspirovaných noirem není zrovna málo. A je třeba pochválit nakladatele, že celou sérii dotáhli až do konce. Bez 100 nábojů by byla česká komiksová scéna podstatně chudší, mimo jiné by přišla o jednoho z vítězů nejprestižnější komiksové ceny, slavné Eisner Award. A taky o zatraceně dobrý příběh.

Ještě než se dostanu k bilancování série, pojďme se stručně podívat na poslední díl. Ve skutečnosti toho nelze příliš mnoho říct, vše podstatné už bylo řečeno a prakticky cokoli navíc by byly jenom zbytečné spoilery. Zásadní je, že válka mezi Gravesem a Trustem konečně došla k finálnímu vyvrcholení, které je patřičně krvavé a plné více či méně překvapivých zvratů. A tak jako tomu bylo ve 100 nábojích vždy, ani tentokrát se nedočkáme hraní si na dobré a zlé hochy a vše zůstane v morální šedé zóně. Protože pokud jste se dopracovali až k poslednímu dílu, nemohlo vám uniknout, že klíčem k poslání komiksu je nutnost volby. A nezvolit nic je také jistým druhem volby, ať už se vám to líbí nebo ne.

Po poměrně pomalém a obezřetném nakračování v předcházejících dílech je tempo Smůly opravdu závratné. Postavy mění strany a spojenectví zanikají stejně rychle, jako umírají postavy. Každé drobné rozhodnutí může změnit rovnováhu sil a na sebemenší změnu je třeba reagovat. Kdo to nedokáže, si koleduje o černý futrál.

Pokud by čtenář nutně hledal nějakou výtku, tak by to mohl být právě kontrast tempa vyprávění mezi posledními několika díly. Sérii by slušelo, kdyby se finální události rozložily trochu rovnoměrněji. Konec je místy až příliš zběsilý a než čtenář některé zvraty stihne strávit, je situace už zase zcela jiná. To je velký rozdíl oproti dílům spoléhajícím na šroubování napětí na maximum a dráždění čtenáře kroužením kolem finálního střetu.

Poslední možnou výtku pak může představovat směr, kterým se celá série vydala, protože přece jenom z původních povídkových příběhů o pomstě, svobodně a odpovědnosti se postupně stal příběh o vyřizování účtů v organizaci, o jejímž vlivu si mohou nechat zdát jen ti nejšílenější fanoušci konspiračních teorií. Přechod je to od originálnějších a vydatnějších motivů k mainstreamu Dana Browna, ale takový byl celou dobu autorský plán. A pokud se vám zdá, že Azzarelovi došla inspirace a konspirace tam přihodil, až když nevěděl, kam dál, tak se vraťte hezky na začátek. Uvidíte, že to žádné vaření z vody nikdy nebylo.

Jako celek je 100 nábojů naprosto perfektní ukázkou dospělého komiksu, který se obejde bez superhrdinů i vyhrocených uměleckých experimentů. Azzarelo nabízí opravdu solidní porci závažných otázek bez návodu na správnou odpověď. A přesně kolem toho se točí celý příběh o svobodě, ale zároveň i nutnosti volby. Nutnost si vybrat se díky tomu vztahuje nejen na postavy příběhu, ale i na čtenáře. Přitom scénárista neodvrhl ani to, co dělá komiksy tak oblíbené – násilí, hlášky, sex a popkulturní odkazy.

Neméně zajímavá je i kresba Eduarda Riisa, která také nabourává některé zažité komiksové stereotypy a nebojí se povýšit stylizaci nad realismus. Provokativní je i coloring, který svou hravou barevností po celou dobu krásně kontrastuje s noirovým nádechem příběhu osudem pošramocených agentů v oblecích a pláštích. Psychologická dramata a pohnuté osudy se totiž nemusí odehrávat pouze během deštivých nocí. Mnoho temného se odehrává i za slunného a teplého dne v Kalifornii. A podobně se může mnoho překvapení skrývat i v komiksovém mé­diu.

• Brian Azzarello, Eduardo Risso: Smůla (100 nábojů 13)
• BB art, 2018
• Překlad Petr Zenkl
• Obálka: Dave Johnson
• 304 stran, 629 Kč (v e-shopu Fantasye již za 699 Kč)