Ačkoli titulek byl úmyslně formulován za účelem šokování čtenáře, ještě jsme neklesli na úroveň prostého bulváru. Všechny tři ingredience totiž v tom velkém a divokém dortu, který upekla Jana Rečková spolu s pejskem a kočičkou, opravdu jsou.

Většina zkušených autorů dostane v jeden moment takový šílený nápad, že zkusí vytvořit něco, čím by své čtenáře překvapili. Občas jde o úspěšný tah, jindy se zase autoři rychle vrátí k osvědčeným hrdinům a žánrům. Jana Rečková je tak trochu výjimkou v tom ohledu, že se snaží překvapovat čtenáře neustále, a tak střídá žánry a styly vyprávění jako na běžícím páse.

Tentokrát Rečková zvolila dnes poměrně populární dystopický svět, zcela ovládaný byrokratickou, totalitní mocí. Jenže obyčejná totalita, která pouze rozhoduje o tom, co má kdo dělat a kdo má či nemá právo žít, zdejším vládcům prostě nestačila. Jako správní vůdcové totiž měli pořád utkvělý pocit, že existuje nějaké místo, které není zcela pod jejich kontrolou. Měli pravdu, virtuální realita herních světů totiž umožňovala jejich poddaným, pardon, vlastně občanům, snadný úkryt před neustálým dohledem moci. A tak se rozhodli, že hrátky ve virtuální realitě jednoduše zakážou. Jenže tady narazili, protože krysa zahnaná do kouta se otočí a bude bojovat. A hráči závislí na virtuálním matrixu nemají kam utéct.

Tím vším se musí probojovat Tajn, nejmladší z trojice bratrů obdařených mimořádným nadáním pro působení ve virtuálních světech. Kvůli svému talentu je Tajn režimu samozřejmě nepohodlný, a tak se musí protloukat, jak se dá. A projde opravdu celým spektrem všech možných společenských pater, od důlního dělníka, hrobaře a pracovníka spalovny odpadů až po správce soukromé virtuální herny, ničitele virtuálních světů a hrdinu Ozdravění až po pravou ruku vojenského diktátora. Čtenář má tedy šanci prozkoumat celý neobyčejně zajímavý dystopický svět očima zcela typického hrdiny bez bázně a hany.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, je chronologie celého příběhu roztrhána na malé kousíčky, které jsou důkladně promíchány a servírovány zmatenému čtenáři. Jistě, dodává to stylu vyprávění určitou jiskru a probouzí při čtení zvědavost. Ovšem jen do té doby, než čtenář zjistí, že jde jenom o efektní ekvilibristiku s jednotlivými příběhy z Tajnova života, která ovšem nemá žádný vyšší smysl.

Pořád se čeká, kdy do sebe jednotlivé dílky najednou zapadnou a objeví se zcela nová rovina příběhu, která by přeskakování z jednoho roku do druhého ospravedlnila. Ale ona nikde. A to až do samého závěru knihy, kdy na jakékoli chronologické hrátky zcela rezignuje i sama Rečková. Kdyby byl celý příběh vyprávěn zcela konvenčně, tak by se na výsledném efektu nic nezměnilo. Nezachrání to ani poněkud laciné vyvrcholení příběhu, které se značnou částí vyprávění prakticky nesouvisí.

Virtuální vrazi jsou zajímavým pokusem o ozvláštnění klasického příběhu, který ale bohužel příliš nevyšel. Někdy jednoduše méně znamená více. Rečková vystavěla poutavou dystopickou vizi budoucnosti, kterou ale zabalila do zbytečného oparu hrátek s chronologií děje. Nejen, že samotnému příběhu neprospívá, ale zbytečně odpoutává pozornost čtenáře od silných myšlenek a atmosféry knihy a zbytečně tak sráží hodnocení.

• Jan Rečková: Virtuální vrazi
• Epocha, 2015
• Obálka: Jan Štěpánek
• 280 stran, v e-shopu Fantasye spolu s časopisem Pevnost již za 125 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).