Dunwichská hrůza, Howard Phillips Lovecraft
 |
Stejně jako je J. R. R. Tolkien pokládán za otce moderní fantasy, je jméno H. P. Lovecrafta neoddělitelně spjato s novodobým pojetím hororového žánru. Tento zvláštní, samotářský podivín totiž dokázal ve svých příbězích s nebývalým mistrovstvím navodit pocity hrůzy a děsu, takže čtenářům při čtení doslova běhal mráz po zádech. Nic na tom nezměnila ani moderní doba, takže Lovecraftovy texty jako Volání Cthulhu, V horách šílenství či Stín nad Innsmouthem patří stále k oblíbené klasice všech příznivců hororového žánru využívajícího jednoho z nejstarších a nejanimálnějších pocitů provázejících lidstvo už od jeho zrodu – STRACHU.
K nejčtenějším Lovecraftovým pracím se řadí i Dunwichská hrůza, kterou tento autor napsal v roce 1928, tedy jen devět let před svou předčasnou smrtí. Rozehrává v ní ponurý příběh plný tajemných úkazů a zlověstných znamení, v němž čtenáře zavádí do odlehlé vesnice Dunwich ležící kdesi uprostřed Massachusetts, aby tu zrekonstruoval sled podivných událostí vrcholících právě v létě 1928, jež byly o něco později nazvány Dunwichskou hrůzou. Jednu z hlavních rolí v tomto strašidelném příběhu sehrává místní rodák Wilbur Whateley, v mnoha ohledech výjimečné dítě, které ovšem z čistě lidského hlediska budí u svých spolurodáků spíše děs a hrůzu. A nutno říci, že zcela oprávněně.
Obyvatelé Dunwiche sice nepatří zrovna k nejchytřejším ba ani k nejpohlednějším představitelům lidské rasy, na to se na nich příliš podepsala odloučenost a degenerace spojená s blízkými příbuzenskými sňatky, ale i mezi nimi záhy Wilbur Whateley vzbudil rozruch. Svůj podíl na tom měly i bizarní historky o jeho narození a předčasné vyspělosti, které vesnicí kolovaly. Ty ještě umocňovala čarodějnická pověst jeho dědy a dohady o tom, kdo je vlastně jeho otcem. A to byl jen začátek. Wilbur začal už záhy pod vedením svého zpola šíleného předka studovat prastaré manuskripty a v chalupě Whateleyových byly prováděny zdánlivě nesmyslné úpravy. Jako by tam něco zadržovali. Něco nebo někoho…
V Dunwichské hrůze využívá Lovecraft jeden ze svých nejoblíbenějších motivů, který se jako červená nit prolíná celým jeho dílem – nebezpečí, jež na lidstvo číhá v jiných světech, kde nepopsatelně strašlivé a nám naprosto cizí bytosti jen číhají na okamžik, kdy jim bude otevřena brána na Zemi, aby se jí zmocnili. A právě v Dunwichi má k otevření takovéto brány dojít. Už od počátku je přitom jasné, že hlavním agentem temných sil je onen podivný Wilbur Whateley, jenž celým svým chováním čtenářovo podezření jen potvrzuje. Ale triviální zápletka, kde jsou role jednotlivých postav jasně dány už od počátku, není tím hlavním, co tomuto příběhu dodává kouzlo a jedinečnost.
Tím je ona neopakovatelně ponurá atmosféra, kterou s takovým mistrovstvím a citem pro detail autor vykresluje. Na počátku ve čtenáři vzbudí nejasný dojem, že něco není úplně v pořádku, jenž se postupně mění v neblahou předtuchu, že bude ještě hůř. Pak už jen pozvolna stupňuje napětí, aby ho ve finální části přetavil v očekávané setkání a případný střet s hrůzným protivníkem. Zajímavé přitom je, že se autor většinou vyhýbá přímým podrobným popisům děsivých stvoření v akci a často si vystačí jen se zprostředkovanými dojmy v podání postav či vágními popisy jejich řádění. Přesto to ale příběhu nijak neubírá na děsivosti a strašidelnosti. Ba právě naopak, o to víc je text opravdový a věrohodný.
Originální je rovněž rozvržení a styl, který Lovecraft pro vyprávění využívá. Kombinuje zde prvky charakteristické pro lidové báchorky s čistě vědeckým přístupem poplatným počátku dvacátého století. Jistý chlad a odtažitost vyvolaný vyprávěním v třetí osobě zase kompenzuje množstvím přímých vstupů pomocí rozhovorů i popisů dějových scén v podání jednotlivých postav. Za zmínku stojí i řeč, kterou mluví obyvatelé vesnice, kde si překladatelka Dana Krejčová vyhrála s nářečími. A nejen tam. Příběh samotný je totiž veden v mírně archaickém duchu, což mu dodává patinu důvěryhodnosti.
Zcela samostatnou kapitolou je pak originální grafické ztvárnění příběhu v ilustracích Santiaga Carusa. Ty děj nejen doprovázejí a uvozují, ale dávají mu i nezaměnitelnou vizuální podobu, a tvoří tak jedinečnou protiváhu textové složky. Osobitá technika i využití temných barev zdařile evokují pochmurnou atmosféru děje a zvolené motivy stejně jako jejich kompozice dotvářejí dojem starobylosti odpovídající období, v němž se děj odehrává. V ilustrované podobě Dunwichské hrůzy, kterou vydalo nakladatelství B4U Publishing, se tak českému čtenáři dostává do rukou ojedinělá publikace, kterou ovšem nejvíce ocení fajnšmekři hororového žánru.
- H. P. Lovecraft: Dunwichská hrůza
- překlad: Dana Krejčová
- obálka: Santiago Caruso
- vydal: B4U Publishing, Brno 2008
- 80 stran / 299 Kč
