Drakobijci 9, Michael Bronec (ed.)
Začínající spisovatelé nemají zrovna na růžích ustláno. I když se situace změnila a domácí autoři jsou „v kurzu“, přece jen nebývá jednoduché se prosadit. A tady podávají pomocnou ruku různé literární soutěže, v nichž může takový „psavec“ ukázat, co v něm opravdu vězí. Jednou z nich je i klání O železnou rukavici lorda Trollslayera, v němž měří síly především příznivci fantasy. Za dobu své existence si tento projekt získal velmi slušné jméno a také pevné místo na scéně české fantastiky. Svědčí o tom i fakt, že loni proběhl už devátý ročník jako obvykle završený sborníkem těch nejlepších prací nazvaným Drakobijci.
Nejnovější svazek tak tvoří partička jedenácti povídek, které reprezentují snad všechny oblíbené polohy fantasy – od úsměvně laděných hříček přes klasickou fantasy až po temné příběhy s hororovým nádechem. A stejně různorodé je i jejich zpracování. Už úvodní povídka, Než čaroděj usne Zdeňka Horáka, v níž si autor pohrává se zavedenými kánony fantasy, pohladí svým laskavým humorem. Ještě o stupeň lepší je Nepříjemné posezení z pera Petra Jurky. V něm se ctihodný adept lékařské vědy musí vypořádat nejen s nemocemi a pověrami zaostalých vesničanů, ale i s upířím šlechticem. Z klasické fantasy pak patří k těm lepším kouskům Ve stínu havrana Míly Lince, příběh dvou bratrů, které osud postavil proti sobě. Nebo Síť mořského hada Blanky Jiruškové, rozmáchleji pojatá epika čerpající sílu z konfrontace dvou odlišných ras, z nenávisti a xenofobie. Ne vše je tu ale takové, jak se na první pohled zdá. Stejně jako v imaginárním světě Lucie Lukačovičové. Její Dcera své matky je drsnou upířinou nabitou akcí a krví, která má šmrnc a spád. V městské fantasy se zhlédl Martin Kužel a vytvořil Stínohru, originální příběh částečně zasazený do současné Prahy. Originalita nechybí ani svérázné ***** Davida Stefanoviče, která ale ze všeho nejvíc připomíná horečnatý fantaskní sen, v němž se prolínají osudy spisovatele a jeho postav. A tak bych mohl jmenovat dále. Třeba temnou fantasy v orientálním duchu Černá je tma, zemřít je snadné Jana Žlebka…
Největší předností, ale i slabinou podobné sbírky je, že si tu téměř každý čtenář najde něco. Otázkou pak ale zůstává, jestli toho bude dost, aby zaujala celá kniha. Devátí Drakobijci každopádně ukazují, že česká fantasy ještě zdaleka neřekla své poslední slovo.
- Michael Bronec (ed.): Drakobijci 9
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2007
- obálka: Jiřina Kmínková
- 320 stran / 160 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 2/2008.
10. dubna 2008, Martin Fajkus