Draci podzimního soumraku, Margaret Weis & Tracy Hickman
 |
Když u nás v roce 1995 vyšel román Draci podzimního soumraku, měl na svém kontě hned několik pomyslných prvenství. Nejenže se jím poprvé představil rozsáhlý cyklus DragonLance a jedna z jeho nejlepších částí – DragonLance Kroniky, ale také se uvedlo spisovatelské duo Margaret Weis & Tracy Hickman. Ale hlavně se díky Drakům podzimního soumraku u nás poprvé významně prezentovala odnož fantasy založená na celosvětovém fenoménu her na hrdiny. Není tedy divu, že už zanedlouho byla kniha vyprodaná a fanoušci se dožadovali dotisku.
Ten se ale objevil až v roce 2002, ovšem už jako druhé vydání s novými, vskutku luxusními obálkami, pod nimiž byl podepsán Matt Stawicki. A nebylo to vůbec náhodou. TSR, původní americký vydavatel DragonLance, téměř zkrachoval. Naštěstí ho nakonec vstřebal Wizards of the Coast, známý zatím spíše jako producent karetních her. Vedení Wizards se rozhodlo využít potenciálu produktů TSR, především tedy DragonLance a Forgotten Realms. Mimo nových knih začali znovu vydávat to nejlepší z celého cyklu. A Kroniky byly vždy základním kamenem, na němž je celý DragonLance vystavěn.
Jedním z tahů, které měly přispět k oživení zájmu čtenářů o celý cyklus, byla i nová „image“. Změnilo se logo cyklu – grafici do něj zakomponovali malého draka. A Matt Stawicki dostal za úkol namalovat nové obálky. Jeho úloha přitom rozhodně nebyl lehká. Původní obálky namaloval Larry Elmore, ilustrátor, jehož kresby patřily k těm nejlepším své doby. Elmore se díky svým pracím pro TSR stal slavným a jeho zpodobnění světa DragonLance bylo jakousi klasikou.
U Draků podzimního soumraku Stawicki zachoval většinu Elmoreho kompozice a rovněž zpodobnil Řekyvana a Zlatolunu. Přitom respektoval i takové detaily původní ilustrace, jako je tvar hole nebo druh oblečení obou postav. Jeho představa vzhledu i výrazu obličejů je ovšem jiná. Vynechal draka a do popředí umístil trpaslíka Flinta. Divokou krajinu v pozadí nahradil výřezem z Útěšína s jeho slavnými domy v korunách řásníků. Použil také jinou techniku malby a pomocí změn světla a stínu získal větší dojem prostorovosti.
O tom, že se Stawickému ilustrace opravdu povedla, se ostatně může každý přesvědčit sám. Ve Wizards se líbila a spolu s jeho dalšími obálkami byly tedy Kroniky vyslány do světa. Přesně jak vydavatelé předpokládali, došlo k nové vlně zájmu o celý cyklus. Už ilustrace samotná totiž vybízí k otevření knihy a začtení se do jejích stránek. Není proto divu, že i po druhém vydání se u nás jen zaprášilo.
Po dalších šesti letech otvírají nyní Draci podzimního soumraku ságu DragonLance dalším českým čtenářům. Tentokrát sice opět se Stawického obálkou, ale v poněkud jiném formátu, a hlavně novém překladu. Nakladatelství FANTOM Print, které po Návratu převzalo vydávání DragonLance u nás (na čemž jsem měl jistou zásluhu), se rozhodlo nelitovat času ani peněz a trilogii, jejíž opětovné vydání si fanoušci vyžádali, nechat znovu přeložit. Volba nakonec padla na Hanu Vlčinskou, jednu z největších fanynek DragonLance, a odborného poradce jí dělal opět Dalibor „Dalcor“ Zeman, pro nějž je Krynn stejně tak skutečný jako naše Země. Takže nechte se pozvat do světa udatných rytířů, mocných mágů, ale hlavně DRAKŮ…
Dobrodružství začíná v hospodě s příznačným názvem Poslední domov v Útěšíně. Právě tady se má sejít pár přátel, kteří se před pěti lety vypravili do světa hledat stopy po pravých bozích a sledovat, jak se šíří zlo. Jejich setkání nedopadne nijak radostně, protože zlo se rychle šíří nejen po světě, ale i v Útěšíně. A tak se původně klidný dýchánek změní v útěk před hordou stráží. Tanis Půlelf, Solamnijský rytíř Sturm, dvojčata Raistlin a Karamon, jeden z nich rudý čaroděj a druhý mohutný bojovník, trpaslík Flint a šotek Tasslehoff spojí svůj osud s dvojicí barbarů z Plání, Řekyvanem a Zlatolunou. Ta má v držení modrou křišťálovou hůl, magický artefakt jednoho z bohů, kterou by chtěli získat mnozí mocipáni, takže o pronásledovatele není nouze.
Bohové, které přátelé pět let marně hledali, se náhle vrací na Krynn. A opět se rozhoří válka mezi dobrem a zlem. Armády Královny temnot se už daly na pochod. V jejich čele stojí draci a dračí velmistři. Zdá se, že jim nic nemůže odolat. Přesto malá družina udělá vše, co je v jejích silách, aby je zastavila. S mlhavým příslibem naděje putuje do dávno zničeného města, kde snad najde dar, jemuž není rovno. V cestě jí stojí hordy drakoniánů, skřetů, dávno mrtvých bojovníků i samotní draci.
Knihy vzniklé na podkladě her na hrdiny se vyznačují několika specifiky. Mají velmi dobře zpracované pozadí a reálie. Ty musí být důkladně popsány a rozvedeny až do detailů již v samotné hře, takže autor pak zasazuje svůj příběh do předem daného světa se všemi jeho zákonitostmi. Také hlavní postavy, alespoň v hrubých rysech, většinou odpovídají předlohám z manuálů. Většinou se tedy jedná o skupinku (družinu) několika postav různých ras a schopností, které putují a překonávají překážky, aby získaly nějaký artefakt nebo osvobodily další osobu, zachránily svět atd. Ačkoliv tyto scénáře patří k těm nejužívanějším a nejobehranějším, přece jen stále přitahují autory i čtenáře. Už od dob Tolkiena tak vyráží větší či menší družiny na svou cestu za dobrodružstvím…
Kroniky nijak neskrývají, že vznikly podle hry. Z některých scén je to jasně patrné a i samotní autoři to v doslovu přiznávají a hrdě se k tomu hlásí. Přesto je v nich ukryto něco víc. Margaret Weis a Tracy Hickman do nich totiž dali kus sebe sama a svých životů. Psaní je víc než bavilo a na knihách je to poznat. Žádný z hlavních hrdinů není zobrazen schematicky – jako příliš dobrý či zlý. Každý je plnohodnotným jedincem se spoustou kladů i záporů. Mají své touhy, jež je pohánějí dál, stejně jako obavy a traumata. Kromě zla kolem sebe musí bojovat i s temnotou v sobě samých. A možná právě proto je jejich boj těžší.
Nejmarkantnějším příkladem je Raistlin, rudý čaroděj, v němž se sváří hlad po úspěchu za jakoukoli cenu, nenávist a pohrdání s přátelstvím, čestností a sebeobětováním. Jeho vnitřní boj je dlouho nerozhodný a každou chvíli převažuje jiná strana. Za svou ctižádost už jednou zaplatil, a přesto neváhá pro své cíle obětovat mnohé. Snad právě pro tuto rozervanost a cyničnost je Raistlin tak blízký čtenářům a je dodnes nejoblíbenější postavou Kronik.
I ostatní postavy svádějí úporné vnitřní boje. Tanis se zmítá mezi svou lidskou a elfskou přirozeností, přičemž obecně není přijímán ani mezi lidmi, ani mezi elfy. Je vlastně vyděděncem, přesto neváhá nasadit život pro druhé. Solamnijský rytíř Sturm je už od počátku koncipován jako tragická postava. Se svou chronickou rytířskostí a neochvějnou čestností nemá moc šancí dlouho přežít ve světě, kde ti „špatní hoši“ dávají rány pod pás s naprostou samozřejmostí.
Starý trpaslík Flint a šotek Tas tvoří nerozlučnou dvojici. Přestože Flint působí jako morous, jeho hlavní starostí je chránit přátele. Jediné, čeho se bojí, je to, že bude při cestě na obtíž. Tas má zase spíše děj odlehčovat. Je k tomu dobře vybaven. Často naivní, lehkomyslný a až dětsky prostý šotek přivádí družinu do mnoha komických situací, ale stejně rychle i do nebezpečí. Jeho postava se však také postupně mění. A právě jeho ztráta dětskosti a hravosti působí nejhrozivěji. Jako by stejně jako Tase něco okradlo i čtenáře.
Draci podzimního soumraku jsou první částí trilogie, takže zároveň působí také jako jakýsi prolog k ději, který se rozvíjí v dalších knihách. Uvádí čtenáře do světa DragonLance a mimo jiné ho seznamuje s jeho historií a současností. Weis a Hickman zde kombinují hrdinský patos s tragikou a humorem v jeden celek a vytvářejí tak báji, kterou si stojí za to přečíst.
- Margaret Weis & Tracy Hickman: Draci podzimního soumraku
- překlad: Hana Vlčinská
- obálka: Matt Stawicki
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2008
- 336 stran / 269 Kč