Dóm řetězů, Steven Erikson
 |
Karsa Orlong snil už od dětství o slávě. A snít o slávě v jeho kmeni znamená zabít v boji co nejvíce nepřátel. Proto mu nezbývá než se vydat na výpravu, jež má splnit jeho sny. Tak začíná jeho strastiplná pouť, která se posléze změní v cestu za osvobozením jeho národa od řetězů, jimiž ho spoutali falešní bohové…
Je to už nějaký čas, co na Raraku vypukla svatá válka, krvavé povstání, jež mělo za následek stovky tisíc mrtvých Malažanů. To nemůže zůstat bez odezvy u císařovny Laseen – do Sedmiměstí proto přijíždí nová pobočnice Tavore z rodu Paranů s dvanáctitisícovým vojskem, tvořeným převážně z čerstvých rekrutů, které má pokořit troufalé povstalce. Proti nim stojí smrtonosná poušť Raraku, několikanásobně početnější armáda veteránů Smršti a nakonec sama znovuzrozená ša’ik, v těle pomstychtivé Felisín z rodu Paranů. Dvě nesmiřitelné sestry se konečně postaví proti sobě – a další kolečka v soukolí osudu se mohou pohnout kupředu…
To jsou ve zkratce dvě hlavní dějové linie čtvrté Malazské knihy padlých. Rád bych vám nastínil i ty další, ale Erikson svou knihu opět protkal tolika příběhy, náznaky a nástiny, že není v lidských silách je srozumitelným způsobem popsat tak, aby vám oči zůstaly na svém místě a mozek nevytekl ušima. Každopádně bych mnohým čtenářům doporučil před otevřením Dómu řetězů znovu nahlédnout do Vzpomínek ledu a především do Domu mrtvých, na nějž tato kniha navazuje především. Určitě vám to pomůže v orientaci mezi postavami a situacemi, ke kterým se tentokrát autor hodně vrací.
Steven Erikson opět potvrdil, že mu právem patří místo nekorunovaného krále moderní fantasy. Odmítá se pohybovat v mezích spotřebních příběhů, u nichž víte, jak skončí, už po padesáté straně. Jeho pojetí fantasy žádným způsobem nebourá zavedená pravidla, a přitom je absolutně jiné a originální. Fantasie a imaginace, kterou předkládá čtenářům, nezná mezí a za jeho chladnokrevný přístup k postavám byste ho nejraději nechali ukřižovat. Eriksonovy knihy nejsou rozhodně jednoduché nebo předvídatelné a každou z nich se vyplatí číst minimálně pětkrát odpředu dozadu a obráceně. Je toho hodně, co autor svým čtenářům předkládá, mnoho, co si musejí domyslet sami, a ještě víc toho, co si Erikson stále schovává v rukávu. Jen doufejme, že po dočtení závěrečného svazku (údajně desátého) budou ty rukávy prázdné.
- Steven Erikson: Dóm řetězů
- vydal: Talpress, Praha 2005
- přeložila: Dana Krejčová
- obálka: Steve Stone
- 784 stran / 389 Kč
Recenze byla uveřejněna v magazínu Pevnost.
1. července 2007, Wojta Běhounek
