Dobrodruh 2, Libyjská suita, Leonard Medek
Tak trochu James Bond, trochu Fantomas a Indiana Jones bez klobouku, ale hlavně Čech jako poleno; Franta na Hrad, Franta na Hrad!
Nerozsoudím, je-li to dobrá, nebo špatná zpráva, každopádně Dobrodruh 2 je typický sequel. Tedy, i když v podstatě opakuje to, co přinesla jednička, je větší, rozmáchlejší a velkolepější. Za což většinou hollywoodským režisérům znechuceně nadáváme do ždímačů peněz. Duchovnímu otci Františka Franty to však odpustíme a naopak ho pobídneme k urychlenému sepsání třetího dílu, protože příběh se i za nových podmínek řítí tempem splašeného hřebce, neklopýtá a ani na chvíli nenudí.
Když doporučuji k četbě první díl Dobrodruha, slýchám většinou otázku: „To je takovej ten Indiana Jones, že jo?“ U té knihy jsem mohl odpovídat kladně, aniž bych se výrazněji zarděl. U dvojky už bych si to nedovolil, naopak jsem přišel s výše podanou definicí. Franta Franta se rozhodně nikdy nestane slušňáckým profesorem; stejně jako dobrodruhem je pašerákem, pardon, podloudníkem… a všechny peripetie Libyjské suity podstoupí jako agent Jeho Veličenstva. Ale co je ze všeho nejdůležitější, je prostě náš. V Dobrodruhovi účinkují zástupci mnoha světových národností a Medek je silně typizuje. Angličana s Italem si prostě nespletete. A hlavní hrdina je Čech, i když mu zrovna třeba říkají Franco il Cinese.
Co se týče výstavby příběhu, upustil autor od volně na sebe navazujících novel, ze kterých byla poskládána první kniha, a dal přednost klasickému románu. To se zdá být jedním z mála kamenů úrazu, které lze na dvojce nalézt. Vzniklý útvar totiž není tak soudržný, jak by měl být, a i když k ní autor poctivě odkazuje během celého předcházejícího děje, závěrečná část se zdá být ke zbytku poměrně násilně nalepena.
Totiž to, na co jsme si zvykli v jedničce – ať už v džungli nebo ve městě, vždycky čisté dobrodružství, které zkouší paže a zbraně mužů proti stvůrám z dávných věků – nabízí až posledních sto stran dvojky. Ty tak působí spíš jako novela uprchlá z jedničky, která už se nevešla do plánovaného rozsahu, a tak bylo třeba vymyslet, co jí předcházelo, a vydat novou knihu.
Většina druhého dílu je téměř čistým špionážním thrillerem z prostředí první světové války. Franta Franta se místo po tajemném Tchajwanu prohání po Neapoli a předtím vlakem napříč Itálií v honbě za německým agentem, protože Britové by moc rádi věděli, co má jejich nepřítel za lubem… a Franta je stále zavázán muži se spálenou tváří, lordu Brasscomblovi. Sice zjistí, že Němec jde po dávném pokladu, ukrytém na hradě hluboko v africké poušti, a musí se za ním vydat, aby ho získal dřív… ale stostránkový boj o přežití, který se na hradě rozpoutá, působí i přes veškerou autorovu snahu trochu jako králík vytažený z klobouku.
Nerad bych ale ve čtenáři zanechal nesprávný dojem… obě polohy románu jsou totiž, i když k sobě moc nesedí, naprosto skvělé! V prvních pěti částech románu je napětí dost a dost i přesto, že po Frantovi – zatím – nejdou žádní ghúlové. On i ten německý agent způsobí, že se ostřílený dobrodruh zapotí, zvlášť když se spřáhne se sicilskou mafií. Autor sází především na detailní popisy prostředí, autenticitu vykresleného roku 1915 a samozřejmě příhody, které život špiona a pašeráka zákonitě musí přinést. Nešetří čtenářsky vděčnými drobnostmi, jako je Frantovo jednání s Benitem Mussolinim nebo popis jednoho z nejslavnějších italských filmů všech dob, Cabirie (r. Giovanni Pastrone, 1914, pozn. aut.).
Šestá, závěrečná část pak rozhodně není nic pro slabší povahy. Nocí africké pouště se nese chrapot umírajících mužů, štěkot strojních pušek a vřískot zuřivých dávnověkých potvor. Masakr je to velkolepý a výborně napsaný. Aniž by dopřál čtenáři pomalejší závěr, vrhá ho autor z akce rovnou do prázdna za poslední stránkou a co hůř – či lépe, jak se to vezme – epilogem nechává konec naprosto otevřený.
Po dočtení tak přichází pocit lehké křivdy, hluboký nádech a usilovné pátrání po dalším dílu. Vyzývám tedy tímto autora k urychlenému dodání pokračování, protože i když si rád přečtu oba díly Dobrodruha zas a znova, přeci se mi budou třást ruce v absťáku.
Franta forever!
- Leonard Medek: Dobrodruh 2 – Libyjská suita
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2008
- obálka: Jana Šouflová
- 512 stran / 240 Kč