Snad název článku nevyděsil všechny fanoušky diesel-punkové hry Dishonored, ale tentokrát se to Adamu Christopheru ani nakladatelství Baronet příliš nepovedlo.

Základní zápletka je nepřekvapivě prostá. Potom, co Bilie Lurková zabila Cizince, Prázdnota trochu zdivočela a chce roztrhat svět na kusy záhadnými Trhlinami. A protože v tom má trochu prsty i sama Billie (a asi taky proto, že nemá nic lepšího na práci), tak se rozhodne svět zachránit. Vydá se tudíž pátrat po příčinách Trhlin. A pátrá a pátrá a pátrá… a tak vypadá větší část knihy – abychom si to přiblížili, vypadá to tak, že Billie za někým přijde, ale ten s ní vůbec nechce mluvit nebo se jí rovnou vysměje. Abychom u knihy úplně neusnuli, občas přitom ztluče nějakého v podstatě neškodného hlídače, ale to příliš vzrušení pro čtenáře nepředstavuje.

Po stu stranách bloumání se dozvíme pomocí technoblábolu, že Trhliny mají něco (přesně tak, něco!) společného s observatoří v Karnace. A tak se Bilie vydá z Dunwallu do Karnaky a tam… pátrá. A trvá dalších sto stran, než se projde a podívá se do další lokace, kde zase pátrá a pátrá. A následuje další lokace, kde, hádejte co, pátrá. Pátrat je ale asi silné slovo, protože ona vlastně jenom chodí, občas se převleče nebo někde skrčí, ale ve skutečnosti nikdy nic nevypátrá, vždy musí přijít někdo další a popostrčit ji dál. Tohle je snad až příliš věrné zpracování hry, která původně byla stealth akcí. Jakoby jí stačilo prostě dojít na konec lokace a počkat na herní filmeček, který posunuje děj. Což celkem funguje u vyprávění herního příběhu, ale pro knihu je to opravdu dost kostrbaté.

A pak na samotném konci se konečně něco dozví. Naštěstí nejenom ona, ale i čtenář. Dojde i na nějaké zvraty, ale všechny jsou nepřipravené a uspěchané a nechybí ani pár opravdu fádních klišé (kolikrát už jsme viděli přetahovanou o to, kdo zachrání svět tím, že se obětuje á la Armagedon). A tak zatímco bloumání po světě Ostrovního impéria si čtenář užije dostatek, knize by rozhodně neuškodilo více akce, děje a v neposlední řadě jazykové úpravy.

Ano i ty jsou dalším kamenem úrazu, který knihu shazuje. Jestli to bylo uspěchanou redakcí nebo překladem lze říct jen těžko, ale Hrůza za závojem obsahuje řadu nehezkých formulací jako „(muž) vyrazil ze sebe zvuk“ nebo pozůstatky anglické syntaxe (např. několik ukazovacích zájmen v jedné větě).

Bohužel sama hlavní hrdinka není ničím zajímavá, motivace jejích činů je vágní, psychologie povrchní a v celé knize na nějaký její vývoj není vlastně čas, protože… pořád někde chodí a pátrá. V podstatě není ani pro příběh důležitá – všechny věci jí nakonec totiž tak nějak samy spadnou do klína a nebýt toho, že je hlavní hrdinkou hry, příběh by se bez ní prakticky obešel. A podobně se pracuje i s několika dalšími motivy.

Zpočátku to vypadá, že si Billie lečí traumata z Prázdnoty pomocí návykové Zelené dámy, ale pak přijde profesor a řekne dívce, že ji nesmí brát a je hotovo. Celou knihu nemůže použít artefakt, protože po smrti Cizince nefunguje spolehlivě, ale pak přijde návštěva z budoucnosti a řekne, že si musí věřit a dýku použít a najednou všechno jde… A stejně ji vlastně vůbec k ničemu nepotřebuje.

Jediné, co knihu zachraňuje, je samotný svět s poměrně solidní atmosférou rozkladu společenského řádu a odkouzlování světa. Vůbec se přitom nestydí se přihlásit k inspiraci v tom nejhorším, nejšpinavějším, nejbrutálnějším z Británie procházející industriální revolucí. Technický pokrok postupem herní i knižní série pomalu čím dál tím více přemáhá starou magii Prázdnoty. A zatímco na počátku byla série prošpikovaná magií, tak teď se čím dál tím více objevují technologická udělátka, jako jsou kyborgové (samotná Billie), děla a létací stroje. Přesto, když se stará magie probudí, dokáže celkem hravě zatočit s celou armádou. Ano, je to efektní a epické, ale ani závěrečná bitva nemůže spravit dojem z utahaného a nekompaktního zbytku knihy.

Dishonored 3: Hrůza za závojem je počin, bez kterého by se člověk obešel. Ne, že by se nedal číst, Adam Christopher psát umí, ale tentokrát krutě neukočíroval zápletku. Pátrací linie je směšná, napětí kniha také příliš nenabízí, postavy neprojdou žádným vývojem, který by stál za řeč, a akce je poskrovnu. Pro skalní fanoušky může ale poskytnout návrat do oblíbeného světa.

• Adam Christopher: Hrůza za závojem (Dishonored 3)
• Baronet, 2019
• Překlad: Martin König
• Obálka: Bethesda
• 272 stran, 329 Kč (v e-sopu Fantasye již za 296 Kč)