Devátá sféra 1, Martin Moudrý
 |
Vánoce jsou rozporuplné období. Na jedné straně očekávání, radost
obdarovaných a jiskřičky štěstí v dětských očích, na straně druhé
předvánoční shon, nervozita a deprese. Martin, alias Jaff, rozhodně spadá
do té druhé kategorie. Momentálně se opilý potácí noční Karvinou a jeho
cílem je rovná střecha čtrnáctipodlažního paneláku a pak nedlouhý
volný pád, který bude, jak doufá, zakončen poměrně efektním
rozplácnutím a přechodem do nebytí. Ještě před tím mu však, jak už to
tak bývá, proběhne před očima část jeho života. Radostné vzpomínky
z dětství se nekonají, jeho mysl mu předestře vše, co ho dovedlo až ke
krátkému volnému pádu. A vzpomínání to rozhodně není
nejveselejší.
Ovšem ani po dopadu nepřichází vytoužený konec. Martin se probírá
v jiném těle, s myslí zmatenou, ale jeho cíl zůstává stejný. Když ani
napodruhé se sebevraždou nepochodí, změní priority, a před svým
(dalším) skonem se chce pomstít tomu, kdo spustil řetěz událostí, na
jejichž konci byla jeho vlastní smrt. Zároveň si ale začíná uvědomovat,
že jsou v jeho mysli zasuté podivné vědomosti, které nějak souvisejí
s magií i samotným Bohem. Než konečně pozná, kým vlastně je, čeká
Martina dlouhá cesta plná nehezkých utrpení.
První polovina jen málo připomíná knihy Mistra (rozuměj, Jiřího Kulhánka, kterého autor nade vše obdivuje), a tak se může zdát, že Martin Moudrý změnil styl a pokouší se jít vlastní cestou. Takřka žádná akce, spousta vnitřních monologů a skoro žádná přímá řeč. Jen mnoho úvah nad tím, „kdo vlastně jsem“. Kniha tak má hodně dlouhý rozjezd a první opravdu krvavá akce, nepočítáme-li několik sebevražd, se odehraje až na straně šedesát pět. Zato je moc povedená. Fanoušek žánru pookřeje, pravdou ale je, že celou první polovinu knihy se musí spokojit jen s málem. Od druhé poloviny se však hlavní hrdina stává skutečnou postavou, protože potkává svého Protivníka. Tak jako má Trautenberg Krakonoše a barbar Conan soudce Thulsu, Jaffovi se do cesty postaví tajemný pan Eudoxus, a jak se časem ukáže, je to protivník více než zdatný. Díky němu se totiž začíná stále více na povrch drát skutečná podstata toho, kdo postupně obývá všechna těla a kdo stojí za všemi převtěleními a znalostmi magie. Jak se říká: „všechno zlé je tak k něčemu dobré“.
Stejně jako byla první polovina na akci chudá, je druhá půlka knihy
akcí doslova přesycená a po chvíli už se ani nedají spočítat
rozstřílená těla a mozky rozstříknuté po okolí. Autor nenechá
čtenáře ani na chvilku vydechnout, ale čeho je moc, toho může být
příliš. V takových okamžicích většinou hlavní hrdina prohodí rádoby
drsnou hlášku, která v několika případech rozhodně pobaví a na krátký
okamžik přibrzdí rozjetý děj. Ale jen proto, aby se zběsilost akce pokud
možno ještě zvýšila.
Nemá příliš cenu dohadovat se nad uvěřitelností některých scén, jako
je například vzdušný souboj malého tryskáče se stíhačkami, protože
pokud čtenář tuto knihu koupil, očekává prostě akci, krev a zase akci, a
ještě trochu krve navíc, a obojího se mu dostane měrou vrchovatou. Pokud se
do příběhu začte někdo neznalý, tak v druhé polovině knihy s ní
možná mrští do nejvzdálenějšího kouta místnosti nebo v sobě nalezne
nového fanouška splatterpunku. Moudrý totiž ve svém příběhu kašle na
politickou korektnost a nazývá věci pravými jmény, a to je
rozhodně dobře.
Už tak hodně atraktivní „ich“ formu povýšil Martin Moudrý na další úroveň, když alespoň na počátku příběhu píše v podstatě sám o sobě. Není určitě čistá náhoda, že hlavní hrdina má nejenom stejné jméno, ale i internetovou přezdívku jako on. Ostatně i v rozhovoru uveřejněném na Fantasyi autor přiznává, že se se svými hrdiny dokáže hodně ztotožnit.
Pokud už vás tedy omrzelo stále dokola číst knihy Jiřího Kulhánka, i když je to velmi nepravděpodobné, a chcete si zkrátit čekání na další Mistrův kousek, jsou knihy Martina Moudrého to správné řešení. A možná že není daleko doba, kdy žák Mistra překoná.
- Martin Moudrý: Devátá sféra 1
- vydalo: Leonardo, Ostrava 2008
- obálka: Martin Izák
- 376 stran / 249 Kč
