Rozpadající se svět, ve kterém je lidskost považována za slabost a ve kterém ti méně šťastní přežívají v nelidských podmínkách, zatímco ti šťastnější si již dávno uvázali smyčku. A otec se synem tlačící pustinou nákupní vozík s veškerým jejich majetkem, balancující na hraně mezi mrazem, hladomorem a kanibaly a putující kamsi na jih.

V roce 2006 vydal Cormac McCarthy román o děsivé vizi postapokalyptické budoucnosti, ve které otec a syn putují na jih k pobřeží. Po cestě se musí poprat nejen s nedostatkem jídla, mrazivou zimou a nemocemi, ale také s ostatními přeživšími, kterým se už nedá věřit, a hlavně vlastní psychikou, které krutý svět nedá nic zadarmo.

Kniha se dočkala celosvětového úspěchu a o rok později za ni McCarthy získal Pulitzerovu cenu. V roce 2009 vyšla kladně hodnocená filmová adaptace díla v hlavní roli s Viggo Mortensenem. Má tedy cenu pouštět se do komiksového zpracování, pokud už má čtenář za sebou film či samotný román? Spoiler Alert: Má!

Mezi hlavní přednosti komiksu patří jeho grafické zpracování. Je zbytečné zde hledat jakoukoliv barevnou rozmanitost, protože barevná paleta u tohoto díla by se dala nazvat jako „Padesát odstínů šedi“. To ale zákonitě není špatně a Cesta je toho dokonalým příkladem. Nad každým panelem se lze zastavit a proniknout skrze něj do monotónního světa. Až poté si totiž divák uvědomí, že dílo není černobílé, to pouze všudypřítomný prach smíchaný s popelem pod neustále šedou oblohou nechá z obrazů vyplynout na první pohled černobílý filtr. A autor si je velice dobře vědom toho, co dělá.

Manu Larcenet v pěti bodech

1. Francouzský komiksový malíř a karikaturista se narodil 6. května 1969 na předměstí Paříže.
2. Po studiu na grafické škole nějakou dobu zpíval v punk-rockové kapele. V té době vydal své první kresby.
3. Jeho tvorbu nejčastěji publikuje nakladatelství Dargaud. Přispěl i do rozsáhlé komiksové řady Donjon.
4. Za dílo Le Combat Ordinaire získal v roce 2004 cenu „Angoulême International Comics Festival Prize for Best Album“.
5. V roce 2015 vydal komiksovou adaptaci románu Philippa Claudela Brodeckova zpráva.

Ruku v ruce s barevnou paletou jdou i detaily, které vyobrazuje tam, kde je třeba, a to velice nekompromisně. Celý styl kresby se nedá popsat jinak než řezavý, což jen podtrhuje atmosféru, jež z díla dýchá na každé stránce.

Atmosféru podtrhuje ještě jeden důležitý faktor, který může být někým považován za negativum, ale v tomto případě je v podstatě nevyhnutelný. Manu Larcenet se nebojí explicitně vyobrazovat brutality surového „postapa“, kterých se v knize vyskytuje požehnané množství a spolu s velice tísnivou a depresivní atmosférou dělají z příběhu až nepříjemný koktejl. Do konkrétních popisů není třeba zabíhat, stačí říct, že je možná dobrý nápad posunout čtení tohoto díla až po jídle.

Krutý svět, který nedá hrdinům příběhu nic zadarmo, a beznaděj čnící z každého panelu umocněna nekompromisní grafikou dělá z komiksového vydání Cesty možná ještě víc fascinující podívanou, než nabízí její předloha, a určitě atmosféričtější podívanou, než je filmová adaptace. A ačkoli postavy pravděpodobně nepřirostou čtenáři k srdci svým rozverným počínáním, bude k nim přesto zákonitě cítit lítost a sympatie, a to jenom proto, že život v takovémto světě by nikdo nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli.

• Manu Larcenet: Cesta
• Argo, 2024
• překlad: Jana B. Hniličková
• obálka: Manu Larcenet
• 158 stran, 698 Kč