Den trifidů: Den, kdy padaly hvězdy, přinesl konec civilizace, John Wyndham: Den trifidů
 |
V našem světě určitě najdete mnoho mužů, kteří by ocenili, kdyby namísto nošení květin svým manželkám či přítelkyním květina přišla pěkně sama (nejlépe pořádně veliká) až ke dveřím. Pokud jste i vy jedním z těchto gentlemanů, neváhejte si pořídit trifida. Nejen, že sám přijde, ale dokonce rozdává i polibky! Jedinou nevýhodou je, že francouzák od něj je většinou poslední potěšení v životě.
Úvodní odstavec recenze se nesl ve značně odlehčeném duchu. Nyní však již dosti vtipkování, neboť lidská populace se nachází v pořádném maléru. Po noci, kdy většina obyvatel Země upínala své znaky k nebesům a sledovala velký roj meteoritů, přichází kruté ráno. Lidé se probouzejí slepí, a svůj zrak si uchovalo pouze pár šťastných jedinců, kteří si nechali nebeské galapředstavení ujít.
A aby toho nebylo málo, do všeho se začnou míchat trifidi – velké květiny, které se dokáží samostatně pohybovat a jejichž žahnutí je pro většinu lidí smrtící. Dokud bylo vše v pořádku, byli trifidi především domácí mazlíčci nebo lehce obnovitelný přírodní zdroj oleje, nyní však stojí proti oslepenému člověku a ocitají se na vrcholu potravního řetězce. Po éře člověka nastává Den Trifidů. Tyhle květiny totiž dokáží zapustit kořeny do země a číhat na kořist bez hnutí velmi dlouho. Následně vystřelí svůj chapadlu podobný jazyk a jed v něm již dílo zkázy dokoná.
Zaváto prachem
Kniha Johna Wyndhama je již letitou klasikou sci-fi žánru – první vydání se datuje do roku 1951. Styl vyprávění získal s postupem času punc mírné naivity, ale příběh sám neztratil vůbec nic ze své síly. Autor servíruje čtenářům rodící se lásku v době, kdy beznadějná situace hrozí přerůst v rychlý zánik lidstva.
Děj má výrazný sociální podtext a nabízí několik cest, kterými by se společnost zasažená slepotou mohla ubírat. Nejvíce šokujícím řešením nastalé situace je okamžitá sebevražda způsobená pocitem vlastní nemohoucnosti. Dalšími z naznačených možností jsou rabování organizovanými tlupami, které vidoucí zotročují a nutí být jejich očima pod pohrůžkou násilí, nebo naopak skupina vidoucích, která se snaží svým méně šťastným spoluobčanům pomáhat a organizovat je.
Atomový trifid
Wyndham také poukazuje na skutečnost, jak je lidské pokolení zhýčkáno civilizovaným životem. Poté, co člověk ztrácí možnost používat moderní vymoženosti a musí se vrátit „ke kořenům“, se ukazuje v plné nahotě jeho neschopnost přežít. Návrat k zemědělství je úkolem, s nímž se úspěšně vypořádá pouze hrstka jedinců; chybí základní znalosti o věcech, které považujeme za běžné a banální. Nejeden čtenář se zajisté zamyslí nad tím, jak by v dané situaci dopadl on sám.
Také trifidi, kteří posouvají tuto knihu do kategorie sci-fi, jsou v autorových rukou pouze zástěrkou. Symbolizují největší obavu doby, ze které kniha pochází – neznámou a nepochopenou jadernou energii. Dokud zůstávali trifidi pod kontrolou, byli dobrými sluhy a vděčnými objekty výzkumu; v momentě, kdy se okolnosti dramaticky změnily a květinoví predátoři mají najednou volné pole působnosti, se ukazuje, že i přes intenzivní výzkum o nich není známo vlastně nic podstatného. A v momentě, kdy by veškerý pokrok, kterého lidstvo dosáhlo, byl „vymazán z povrchu země“, bude člověk v koncích. Paralela je tedy zřejmá.
Den trifidů v pěti bodech
- John Wyndham (vlastním jménem John William Parkes Lucas Beynon Harris) se narodil 10. července 1903. Jeho spisovatelské dráze předcházelo zaměstnání na farmě, neúspěšná studia práv a práce v reklamní agentuře – také neúspěšná.
- Jeho spisovatelská kariéra se začíná datovat v průběhu 30. let, kdy Wyndhamovy povídky otisklo několik amerických vědecko-fantastických magazínů.
- Jeho bibliografie se postupně rozrůstala na devět románů (v češtině např. posmrtně vydaná Pavučina, Kraken se probouzí, Kukly nebo Midwichské kukačky) a deset povídkových sbírek – z toho šest vzniklých až posmrtně (v češtině např. Záludný vesmír Johna Wyndhama, Semena času nebo Vzpomeňte si na mravence). Den trifidů však zůstává nejznámějším z Wyndhamových děl – v češtině se objevilo až devět vydání z let 1972 –2014.
- Volným pokračováním Dne trifidů je román Simona Clarka s názvem Noc trifidů – tento román získal v roce 2002 cenu Augusta Derlehta.
- Den trifidů se objevil i na filmovém plátně: první vlaštovkou byla britská adaptace z roku 1962, následně přišel v roce 1981 na řadu šestidílný seriál z produkce BBC, a nejnovějším počinem je dvoudílný britská minisérie z roku 2009. Vzniklo také několik rozhlasových adaptací knihy.
Den trifidů v dnešní době již čtenáře nepřekvapí a ani nemá sílu šokovat. Záleží na každém, zda chce jít v knize do hloubky, hledat skryté podtexty a pitvat se ve skutečném smyslu knihy, nebo projít po povrchu a užít si kvalitní, legendární vědecko-fantastický příběh, který položil základní kameny žánru. Místy může děj připomínat líčením banalit všedního dne Stephena Kinga, místy je možná až přemíra dialogů, ale s postupem času kniha získává nové kontexty. I přes tu řadu let se ale jedná především o silný příběh.
A ještě drobný dovětek: protože lidé z BB Art evidentně mají k legendám úctu, opatřili knihu geniální (v tomto případě je opravdu ono silné slovo zcela na místě!) plastickou obálkou s ilustrací od Karla Jerie. Jednoznačně chvályhodný počin.
- John Wyndham: Den trifidů
- BB Art, 2014
- Překlad: Jaroslav Kořán
- Obálka: Karel Jerie
- 272 stran, 269 korun (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)
