Trpasličí úsloví, trpasličí čest, slavné bitvy a spousta piva. Před sedmnácti lety stejně parádně jako dnes, napodruhé navíc v trojitém balení. Vítejte (zpět) v Sevaru, zemi, která dala světu panoše Jenika a mnohá dobrodružství jeho & přátel.

Bude to jen trošinku nadsázka, když označíme Křivé ostří za svého druhu legendu. Psal se rok 2004, český fantastický rybníček byl mlaďounký, ale zato plný ideálů a chuti vyrovnat se zahraničí, anglické pseudonymy už byly naštěstí za námi a mladé nakladatelství Straky na vrbě bralo pod svá křídla mladé české autory, aby jim pomohlo udělat díru do světa. V tomhle roce vyšly mimo jiné Nepohádka Pavla Renčína a Křivé ostří Martiny D. Antonínové: dvě knihy, v nichž jejich autoři s odvážnou smělostí debutantů vytýčili moderní české základy dvou velkých žánrů: městské a humoristické fantasy.

Výprava knih od Strak na vrbě ušla od té doby obrovský kus cesty, a i když onen tlustý paperback s rozježeným trpaslíkem na obálce může působit trochu úsměvně, člověka při pohledu na něj jímá nemalá nostalgie plná vzpomínek na trpasličí družinu, která pro břitký humor ani ránu nešla nikdy daleko, na panoše, který v její společnosti sotva zvládal neumřít a do toho se musel ještě naučit jednat se ženami… i na báječné padouchy, kteří se tyčili o několik úrovní nad kladnými hrdiny a na temné tóny, které se touhle humoristickou knihou v báječné symbióze zlehka proplétaly.

Končí to ale u nostalgie, nebo si Křivé ostří opravdu po letech zasloužilo nové vydání, v nádherné pevné vazbě, s úžasnými novými ilustracemi a vůbec provedení, které ho poslalo do čela pelotonu soutěže o nejhezčí knihu roku? Odpověď je jasná: zasloužilo! A nejen proto, že přináší dva bonusové příběhy, ještě lepší než ten původní.

Jednou měř, třikrát řež

Samotné Křivé ostří rozhodně obstálo ve zkoušce času se ctí a žádných vykousnutých zubů si na něm ani při bližším ohledání nevšimnete. Ano, je to debut, a ano, autorka se s dalšími texty zlepšovala, jak má čtenář tu čest sledovat i v rámci tohoto jediného svazku. Nicméně už napoprvé zapadlo všechno na své místo, a i pokud jste v době původního vydání ještě neuměli číst a dnes jste zmlsaní záplavou sebevědomých českých autorů, kteří se v posledních 20 letech vynořili, nemusíte se bát, že by Křivé ostří zklamalo. Přeci jen, přímočarého humoru s vousatými alkoholiky v hlavní roli je dnes akutnější nedostatek než kdy dřív. Připočtěte si k tomu výše zmíněné a opravdu povedené padouchy, kteří by se neztratili ani ve vážné epické fantasy, a o zábavu máte postaráno. Tím hlavním lákadlem na novém vydání je ale to, že příběh nekončí, ale pokračuje dvěma dalšími novelami!

Kratší z nich – a také již kdysi vydaná – Zdvořilostní návštěva zlehka ubírá humoru a posiluje temné tóny, čímž umetá cestu nově publikované Stříbrné díře. Po formální stránce tu autorka zkouší zajímavý experiment, kdy relativně jednoduchou zápletku obsahující, ehm, jednu návštěvu, vypráví zas a znovu z různých pohledů, čímž rozsah utěšeně kyne… ale vůbec nenudí! Antonín plně využívá prostoru pro prohloubení charakterů tří hlavních postav, což se jí bohatě vyplácí v posledním příběhu.

Trpaslíci dospěli

Stříbrnou díru napsala jiná autorka než předchozí dva texty. Autorka o dekádu zkušenější, vypsanější, taková, která ve svých textech hledá, i do nich vkládá, něco trochu jiného. Humorných tónů najdete ve Stříbrné díře pomálu, o to víc se do ní ale vejde epiky a osudovosti.

Škodí to soudržnosti celého svazku? Ani v nejmenším, naopak to trpasličímu světu Antonínové dodává obrovskou plasticitu. Mladistvé postavy představené mladistvou autorkou v Křivém ostří jsou definitivně pryč; přirozeně dospěly do opravdových hrdinů, kteří necouvnou ani před těžkými morálními volbami. Příběh dospěl s nimi, nabízí vedle nekompromisní akce chvíle pro hluboké zamyšlení či momenty pro upřímný strach o čtenářovy literární souputníky.

Poslední text je po všech stránkách o několik tříd lepší než předchozí dva, což vzhledem k tomu, že i ty jsou velmi kvalitní, znamená, že Stříbrná díra dosahuje špičkové světové úrovně. Pokud by měl tohle být směr, kterým se bude svět trpaslíků dále ubírat, nových knih z něj nemůže být nikdy dost a nemohou přijít dostatečně rychle.

Na závěr smekáme a tleskáme ve stoje. Krásné ozdobě knihovny, kterou reedice Křivého ostří je, není ve výsledku co vytknout.

• Martina D. Antonín: Křivé ostří (reedice)
• Straky na vrbě, 2020
• 864 stran, 550 Kč (v e-shopu Fantasye již za 495 Kč)