Daniel Polansky ohlásil, že Zítra se bude zabíjet, Daniel Polansky: Zítra se bude zabíjet (Dolní město 2)
 |
Velice úspěšný nováček na poli světové fantasy přišel s druhým dílem svého cyklu nazvaného Dolní město. Co se změnilo krom drastické proměny barvy obálky z bílé na černou.
Daniel Polansky stvořil tvrďácké kulisy slumu na periferii hlavního města království Rigu. A po neveselých uličkách nechal pobíhat hlavního hrdinu. Jeho jméno si však nechal pro sebe, nicméně pro urgentní potřeby románu mu občas říká Správce. Stejně jako v prvním díle i v tomto ho pronásleduje jeho minulost, která zrovna pointu vánoční koledy nepřipomíná. Flashbacky nás zavedou do dob, kdy sloužil v královské armádě. Samozřejmě ještě výživnější jsou návraty do dob, kdy pracoval v Černém domě – fantasy obdobě FBI.
Pokud na někoho působí zasazení federálního úřadu do knihy „čistě“ fantasy žánru jako panáček sirupu do piva, bude mít v průběhu čtení rozporuplnou chuť na jazyku velice často. Autor pohrdl možností lákat čtenáře na historické analogie a krom mečů a samostřílů v knize vše funguje na moderní bázi. Nabízí se tedy otázka, jestli by příběhu nebylo lépe v jiných kulisách. Fantasy takovéto směsice vytvořit samozřejmě umožňuje, ale bohužel tomuto počinu se nepodařilo postmoderní koláž využít k dobru věci. Na rozdíl od knih G. R. R. Martina, s kterými přebal se prvního dílu odvážně srovnává.
Nalejme si čistého vína. Jedná se o velice jednoduché a přímočaré vyprávění, na kterém je vidět nezkušenost autora. Kdo touží po komplikovaném příběhu, protkaném filosofickými úvahami nad smyslem existence, je zcela vedle. Dolní město je v prvé řadě vlakovým, odpočinkovým čtivem. Ovšem syrová prostost příběhu je rovněž jeho (ne)zapomenutým trumfem. Stránky při čtení odsýpají rychleji, než stačíte počítat pražce z okna Pendolina.
Po poměrně ukecaném začátku ve stylu procházky z místa A do místa B se v druhé polovině knihy dočkáme rapidního zlepšení, kopírující s každou stranou vybroušenější styl autora. Za což na Zítra se bude zabíjet svítí ze semaforu jasně zelená barva. Kniha má gradovat, nikoli navnadit, uspat a zklamat. Patrnější propojení flashbacků s pointou knihy začíná být postupně patrné, a i když zvraty jsou nečekané pouze pro čtenáře, který chytrou kaši jedl jen nerad, neztrácí na údernosti díky břitkosti obsahu.
Daniel Polansky v pěti bodech
- Narodil se roku 1984 v Baltimoru.
- Léčba ostrou břitvou, první část trilogie Dolní město, je jeho literárním debutem.
- Léčba ostrou břitvou byla přeložena do třinácti jazyků.
- Polanského styl je přirovnáván k tradici George R. R. Martina, J. R. R. Tolkiena a Quentina Tarantina.
- Mezi jeho vzory patří Dashiel Hammett a Raymond Chandler.
Polansky oproti debutu pokročil i ve zdařilejším zakomponování ústřední myšlenky mezi řádky příběhu. Zpracování souboje pragmatického přístupu ke světu hlavního hrdiny s idealistickým až pokryteckým moralismem jeho bývalých soudruhů ve zbrani působí velice naivním dojmem, nicméně v pozitivním slova smyslu. Koresponduje to s celkovou syrovostí celé knihy, jak po obsahové, tak po stylistické stránce.
Kniha Zítra se bude zabíjet zaparkovala na půli cesty. Polovina hlášek, dialogů, monologů a zvratů je povedených, polovina lehce rozpačitých. Nicméně zejména díky stoupající tendenci na poli kvality v druhé polovině svazku Daniel Polansky vyslal signál nejen čtenářům prvního dílu, že se do jeho počinů vyplatí investovat teď i v budoucnosti.
- Daniel Polansky: Zítra se bude zabíjet (Dolní město 2)
- Euromedia Group – Knižní klub, 2013
- překlad: Petra Diestlerová
- obálka: Emil Křížka
- 350 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
