Při pohledu na bobtnající seznam knih vyprávějících o tom, jak se lidské Společenství potýká s galaktickou anomálií, Prázdnotou, vytane pravděpodobně nejednomu čtenáři na mysli přísloví o opakovaných vstupech do stejné řeky. Peter F. Hamilton má ale naštěstí vše stále pevně v rukou.

Z autorovy strany to byl velmi zajímavý úkrok stranou, když na svou Ságu Společenství navázal trilogií o Prázdnotě – anomálii, která porušuje spoustu časoprostorových pravidel, přesto v ní žijí lidé. A o životech těchto lidí zase sní lidé uvnitř Společenství. Nejzajímavější na tom byl žánrový experiment, kdy Hamilton zkombinoval space operu s v podstatě viktoriánským steampunkem. A fungovalo to naprosto perfektně. Obě linie byly ohromně čtivé, napínavé a skvěle se doplňovaly. Přesto to ale znělo jako jednorázově využitelný nápad (zvlášť když jej vytěžíte celou trilogií), takže k oznámenému návratu do Prázdnoty v rámci další dilogie jsme přistupovali s lehkou nedůvěrou.

Z technického hlediska bylo velmi zajímavé sledovat, jak málo autorovi na první pohled stačilo, aby starý nápad vytěžil novým neotřelým pohledem, a jak důmyslně to přitom dělá. Jako jednoho z protagonistů zvolil Nigela Sheldona – jednu z nejpropraco­vanějších a nejsympatičtějších postav celého Společenství, čímž nový příběh skvěle ukotvil pro věrné čtenáře. Uvnitř Prázdnoty se ale soustředí na novou planetu, přidává novou formu nebezpečí a žánrově se posunuje k společensko-politickému románu o lidové revoluci. A vážně mu to jde. Kdyby nepsal space operu, velmi rád bych od něj četl i romány čistě z přelomu 19. a 20. století, nicméně je to právě ta kombinace, která celý zážitek povyšuje. Kombinace tentokrát dotažená do úplnosti, neboť zástupce Společenství se již nejen dívá z venku, jako v předchozí trilogii, ale přímo se účastní dění na planetě v Prázdnotě.

I „lokální“ postavy jsou skvěle napsané; hlavního tahouna Slvastu si nepochybně okamžitě oblíbíte (i když by jeho jméno asi nikdo nechtěl číst nahlas) a budete mu fandit, až dokud… no, to už si přečtěte sami.

Postupně se navíc ukazuje, že zrovna tato nová planeta a nebezpečí, které ji sužuje, může být klíčem k odvrácení hrozby, kterou rozpínající se Prázdnota představuje pro vnější vesmír – takže se dozvídáme víc o jejím fungování, a kniha tak má opravdu co říct na všech frontách. V případě Propasti na konci snů rozhodně nejde o „pokračování pro pokračování“, ale o plnokrevné rozšíření stávajícího vesmíru.

Na zjištění, jak to celé dopadne, si musíme počkat do závěrečného svazku, nicméně tentokrát již k němu budeme opět přistupovat s absolutní důvěrou. Nezbývá než doufat, že se Hamilton do svého vesmíru, ať už do Prázdnoty nebo do jiného koutu galaxie, ještě párkrát vrátí.

• Peter F. Hamilton: Propast na konci snů
• Planeta9, 2024
• překlad: Martin Královec
• 608 stran, 499 Kč