Ďáblův klíč přináší dva příběhy, které se liší jako Nebe a Peklo, Otomar Dvořák: Ďáblův klíč
 |
Dvojici příběhů této knihy spojuje zejména malebná krajinka Křivoklátska a autorova znalost historických i mýtických událostí v české kotlině. Diametrálně se ale liší mnohem důležitější věcí – zábavností a délkou. Bohužel v tomto případě platí, že čím více, tím hůře.
Když se Matějovi zatoulá ovce do zapomenuté jeskyně, ještě netuší, jaké dobrodružství ho čeká. S nálezem záhadného klíče se mu náhle vybaví pověsti o hrnci zlata, ke kterému ho má klíč dovést. Jenže pověst má i svou temnou stránku – původní vlastník klíče, nemrtvý fext, si tajemný artefakt nechce nechat jen tak vzít. Nakonec je sice všechno trochu jinak, než jak to vypadá na začátku, ale žádné velké překvapení se nekoná.
Otomar Dvořák se kromě klasické beletrie zabývá také „záhadologií“ a na Ďáblově klíči je to znát. Bohužel se nedá říct, že je to ku prospěchu věci. Jistě, na knize je vidět velká znalost řady místních příběhů a pověstí, bohužel se ale titulní novela pod nimi doslova ztrácí. Na každém rohu na hlavního hrdinu vyskočí nějaký místní bubák a za každým šustnutím trávy vidí zásahy nadpřirozené moci. To by samozřejmě nebyl až takový problém, kdyby byly jednotlivé fantasy prvky nějak účelněji zapracované do kostry příběhu.
Nejhorší na tom celém ale je, že pasáček Matěj nedokáže sehrát v celém ději žádnou aktivní úlohu. Rozhodně jde o vážného laureáta na cenu „Mouchy snězte si mě“. Od prostého pasáčka Matěje sice člověk nečeká žádné velké intelektuální výkony, ale jako hlavní postava by v příběhu přece jenom měl sehrát nějakou roli. O moc lépe na tom není ani ctihodný mnich Bernát, který je na tom s inteligencí podobně jako Matěj. Oproti němu má ale naštěstí jednu výhodu – občas se díky němu podaří do příběhu vpašovat nějaký úsměvný moment. Ale i tyto záchvěvy jsou spíše zásluhou posledního z trojlístku hlavních hrdinů, a to bezejmenného studenta, který pánbíčkáře hojně častuje uštěpačnými komentáři. Je to také jediná postava, která má alespoň trochu potuchy, co se v příběhu děje, a dokonce občas i aktivně zasáhne.
Otomar Dvořák v pěti bodech
- Český spisovatel, novinář, dramatik a příležitostný herec.
- Je autorem literatury faktu týkající se historických a přírodních záhad či tajemných míst v krajině, a také několika netradičních cestopisů.
- Významnou částí jeho tvorby jsou beletristická díla z oblasti historie, sci-fi, fantasy a hororu.
- Píše také televizní scénáře, divadelní hry a písňové texty.
- Spolupracuje na rozhlasových a televizních pořadech Stanislava Motla z cyklu Stopy, fakta tajemství a televizní sérii pro mládež Záhady Toma Wizarda.
Celá zápletka je krystalické klišé tak jednoduché, že jediný, kdo se v něm neorientuje, je hlavní hrdina. Zlý kouzelník chce ovládnout svět a hlavní hrdina se náhodou dostane k jedinému artefaktu, který mu to může umožnit. Nakonec se navzdory svým touhám po hrnci zlata dokáže ubránit a ve finále dokonce odevzdá Klíč Prastarým a všechno dobře dopadne, ale Matěj sám na tom má minimální podíl, a aby toho dosáhl, potřebuje více zásahů shůry než Miloš Zeman hledačů Peroutkova citátu. Jediné, co celkový dojem z Ďáblova klíče vylepšuje, jsou zdařilé poetické popisy krajinky. To je ovšem na to množství stran opravdu málo.
Hlavní novela je ale naštěstí doplněná krátkou povídkou nazvanou Syn řeky. A najednou všechno, co nefungovalo v titulním příběhu, nějakým zázračným způsobem funguje. Postavy i kompaktní a zajímavý příběh poskládaný z účinného mixu historie a pověsti trochu okořeněné magickými prvky ve stylu té nejlepší tradice historické fantasy. Už to nepůsobí jako dětské leporelo poskládané ze střípků kdejaké babské povídačky, ale autor jasně ví, co chce povídkou říct, a cíleně si za tím jde.
Jediná škoda je, že poměr stran obou příběhů je nepřímo úměrný jejich kvalitě. A tak se ozdobný doplněk stává hlavním tahounem knihy a bohužel nutno říct taky jediným důvodem, proč si Ďáblův klíč pořídit.
- Otomar Dvořák: Ďáblův klíč
- Čas, 2015
- obálka: Alena laňková
- 216 stran, 229 Kč (v e-shopu Fantasye již za 206 Kč)
