Již potřetí se vydávají čtenáři v sérii Vzhůru k obloze s hlavní hrdinkou Spensou na výlet po hvězdách. A Brandon Sanderson již potřetí ukazuje svoji posedlost tvorbou nových a originálních světů. Spensa se totiž přesunula na nové území, ve kterém platí také zcela nová pravidla jeho fungování…. A možná trochu sešla z cesty.

Brandon Sanderson. To jméno je synonymem epických ság s propracovanými světy, a série Vzhůru k obloze není výjimkou. Tentokrát se však ocitáme spíše na půdě young adult, i když sci-fi o mladé pilotce bojových vesmírných lodích dokáže (už jen díky spoustě nápadů a živému stylu vyprávění) upoutat bez problému i dospělé publikum.

Znovu – a lépe?

Po předchozích dvou dílech, které rozehrály spoustu dílčích témat, se v Cytonikovi ocitáme spolu se Spensou na zcela novém území. V praxi to však bohužel znamená, že na většinu toho, co se odehrálo doposud, může čtenář zapomenout – Sanderson se s chutí vrhnul do zcela nového světa s vlastními zákonitostmi, které sice upoutají, ale „staré známé“ nahradit nedokážou. Dobře, pořád je tu M-Bot, objeví se zbrusu nový hrdina, který je v mnoha ohledech zajímavý… Ale to vše je chabá náplast, která čtenáře neuspokojí.

Nový svět území nikoho stvořený z fragmentů a obývaný piráty má opět nápad a poskytuje autorovi možnosti si se čtenářem pohrát. Na druhou stranu je však téměř neobydlený, a tak se první polovina knihy nese v dost komorním duchu. Dlouho se nic zásadního nestane, Sanderson vsadil spíše na rozhovory a lehkou filozofii, nabízí nápovědy k některým otázkám z předchozích dílů a buduje si půdu pro věci budoucí. V centru dění je cesta, kterou musí Spensa projít – portály uchovávající vzpomínky cytoniků z minulosti. Jen ty mohou pomoci pochopit skutečnou podstatu Pátračů, největších nepřátel všech vesmírných ras s lidmi v čele, chystajících se zničit celou galaxii. A právě vzpomínky jsou na území nikoho ceněnou komoditou – dost rychle se totiž ztrácí a s nimi i osobnost nebožáků, kteří zůstali na tomhle bohy zapomenutém roztříštěném kusu země.

Hrdinská historie

Hned na počátku svého putování objeví Spensa muže jménem Chet. Tenhle chlapík je záhada a autor se v jeho tajemnosti dost vyžil. Dělá hrdinské pózy, mluví jako protagonista z hodně špatného akčňáku a Spense někoho připomíná… Jenže tahle záhada není nejspíš tak zábavná, jak autor zamýšlel, i když její rozuzlení naopak není vůbec špatné.

Stálým průvodcem je i umělá inteligence M-Bot, která se ovšem díky období nabírání sebeuvědomění prochází jakousi obdobou robotické puberty a ze zábavného poplety se mění v „otravné děcko“. Opět jde o vcelku zásadní změnu, kterou konzervativnější čtenáři (zejména ti mladší, přece jen, zábavný parťák je zábavný parťák) nejspíš neocení, ale tady lze s trochou optimismu vidět nutnost pro další vývoj příběhu. Díky autonomii, byť stále trochu kostrbaté, protože pohled umělé inteligence na svět lidí se řídí algoritmy mnohdy s nepředvídatelným lidským chováním neslučitelnými, získává Sanderson další specifickou figurku do hry, což má svoji hodnotu.

Brandon Sanderson v pěti bodech

1. Brandon Sanderson se narodil 19. prosince 1975 v Lincolnu ve státě Nebraska.
2. V roce 1994 začal studovat biochemii, posléze však dal přednost studiu angličtiny a tvůrčího psaní na Brigham Young University, kde do dnešní doby pravidelně vyučuje.
3. Sandersonovým prvním literárním počinem byl román Elantris (2005), zanedlouho poté následoval první díl ze série Mistborn – Finální říše (2006). Z Mistbornu se nakonec stala trilogie, do stejného světa však autor zasadil a plánuje zasadit i další knihy.
4. V roce 2010 rozepsal autor svou dosud nejambicióznější sérii, Archiv bouřné záře, z níž prozatím vyšly první tři díly, Cesta králů, Slova paprsků a Meč přísahy.
5. Sanderson byl také vybrán vdovou po Robertu Jordanovi k dokončení kultovní série Kolo času. Sandersonovy díly vydalo v českém překladu nakladatelství FANTOM Print.

V kombinaci s tím, že se mluví a putuje téměř prázdnou krajinou, lze říct, že Cytonik je zatím nejrozvláčnějším dílem série a že čtenář nebude na podobný styl vedení příběhu v kontextu minulých dílů nejspíš naladěn. Dlouho budete číst čistě ze zvědavosti, co z toho tentokrát vyleze. Místy budete i trochu zmatení, protože poskládat si vše, co jste se dozvěděli, zabere trochu více mozkové kapacity – i s ohledem na to, že předchozí díly vyšly s časovým odstupem, a lovit v paměti podrobnosti je tak docela fuška. Na druhou stranu: kdo autora zná, ví, že se věci nedějí bez důvodu a že nepřítele je třeba poznat, než ho dokážete porazit…

Na druhou stranu poslední cca třetina knihy už je zase zabydlená svéráznými postavami a dojde i na pořádnou vesmírnou akci. Tempo vzroste, děj konečně ožije, čekejte i nějaký ten zvrat a trochu toho melodramatu. A v tu chvíli bude nejspíš čtenář na vážkách, zda ta pomalá první půlka byla vlastně nutná, protože odůvodnění pro ni zatím nedostal, nebo alespoň ne v dostatečné míře.

V kontextu série je zatím Cytonik nejslabší knihou. Sice nechybí nápady ani další obvyklé propriety, které okouzlují Sandersonovi fanoušky v jeho dílech, ale i s přihlédnutím k tomu, že tahle série je zaměřena spíše na mládež, se je nepodařilo správně nadávkovat. Autor si v předchozích dílech nastavil laťku proklatě vysoko, a tím si sám na sebe přichystal past. Na druhou stranu – po delším nádechu lze očekávat velké finále, které by měl příští, dle plánů závěrečný, díl série přinést – a na to je vše připraveno par excellence.

• Brandon Sanderson: Cytonik (Vzhůru k obloze 03)
• Talpress, 2022
• Překlad: Petr Miklica
• Obálka: Charlie Bowater
• 392 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)