Čtyři poslední věci, Paul Hoffman
Ačkoli druhou knihu o Thomasi Calovi s názvem Čtyři poslední věci neprovází heslo „má potenciál stát se bestsellerem“, a mnohý další mediální humbuk jako Levou ruku boží, ve skutečnosti si ho zaslouží mnohem více. Protože druhý díl je rozhodně lepší.
Thomas Cale, hrdina románu Čtyři poslední věci, se zrovna nachází v nezáviděníhodné situaci, protože se dostal do rukou obávaných vykupitelů. Když k tomu připočteme fakt, že jim ho vydala jeho životní láska Arbell Labutí šíje, není žádný div, že náš drahý hrdina krapet zahořkl a přijal roli, kterou mu určil vykupitelský mentor Bosco. Koneckonců dosavadní průběh jeho života svědčí stejně o tom, že ať dělá, co dělá, stejně lidem ve svém okolí přináší jenom jediné – smrt a utrpení. Ale koneckonců od anděla smrti se nedá čekat nic jiného. A tak se Cale postupně ocitá v čele několika vykupitelských armád, nejprve proti Osadníkům a nakonec proti Lakonickým žoldnéřům najatých největšími vykupitelskými nepřáteli, heretickými Antagonisty. Přitom prosazuje zájmy vykupitele Bosca, jehož konečný cíl je jasný – vyhladit lidstvo a napravit tak největší boží omyl.
Už teď je navýsost jasné, že Paul Hoffman si pro čtenáře připravil hned několik bitev a hromadu strategického plánování, takže leckoho začne přepadat pocit, že se autor posunul k military fantasy. To platí zejména pro střední pasáž, kdy vykupitelům začne téct do bot a Cale může být jejich poslední nadějí na záchranu.
Jenže kupodivu nejde pouze o hlavního hrdinu, tentokrát dostane značný prostor i dřívější podržtaška (nebo spíše rozbijdrška) Kleist, který se potom, co opustí IdrisPukkeho a Váhavého Henryho na záchranné výpravě za Calem, dostane ke kmeni Kleptů. A zpočátku jsou to právě pasáže mezi Klepty, kde autor najednou přehodí výhybku a přechází k humorné fantasy až Pratchettovského ražení. A nakonec si obě linie žánrové ladění prohodí, když Kleist zoufale bojuje za záchranu Kleptů, zatímco vykupitel Bosco zase osnuje převrat na papežské stolici ve velmi odlehčeném duchu.
Je až neuvěřitelné, co všechno dokázal Hoffman do pár set stran nacpat. Černý, cynický humor zde provází někdy až naivní adolescentní vtípky a přitom v sobě celý příběh nezapře dědictví antické tragédie. A aby toho nebylo málo, tak si občas vypůjčí oblíbený filosofický citát nebo přihodí popkulturní odkaz. Nehledě na množství narážek na historii, náboženství nebo občasné shodné názvy míst nebo jmen osob s naším světem, přičemž nikdy není zcela jasné, jestli celá sága není ve skutečnosti jenom nějaký pokus o alternativní historii nebo postapokalyptickou sci-fi. Důležité ale je, že to všechno dohromady nevypadá jako by Babica s Pohlreichem pekli jablkový koláč v Italově kuchyni.
Samozřejmě je příběh Thomase Cala možné číst jako dobře
odvyprávěné dobrodružství pro naše mládežníky, které se od ostatních
liší jedině o něco málo drsnějším hrdinou a větší mírou
brutality.
Jistě se dá namítat, že spousta postav se chová nelogicky, že popisy bitev
nejsou přesně podle strategických příruček, a že leccos autor
přizpůsobil svým potřebám, ale to vše patří ke způsobu, jakým Hoffman
kombinuje zdánlivě nespojitelné styly a žánry.
Není to pro každého, ale pokud se smíříte s tím, že cílem knih je místy rafinovaná a místy průhledná hra se čtenářem, budete se královsky bavit. Zejména pokud máte dostatečný přehled v historii, náboženství nebo filosofii. A pokud ne, tak se alespoň pobavíte.
- Paul Hoffman: Čtyři poslední věci
- Knížní Klub, 2011
- překlad: Pavel Medek
- 476 stran / 349 Kč
Paul Hoffman v pěti bodech:
- Vystudoval angličtinu na New College v Oxfordu
- Svůj první román, The Wisdom of Crocodiles (Moudrost krokodýlů), psal třináct let a v roce 1998 byl podle něj natočen stejnojmenný film, v němž ztvárnil hlavní roli Jude Law
- Působil jako cenzor u British Board of Film Classification a tato práce ho inspirovala k napsání jeho druhého románu The Golden Age of Censorship (Zlatý věk cenzury)
- Je rovněž tvůrcem či spolutvůrcem scénářů ke třem natočeným filmům a spolupracoval například s Francisem Fordem Coppolou.
- První kniha trilogie Levá ruka boží vyšla v roce 2010 a byla vydána již ve 20 zemích světa