Po několikaleté pauze vyplněné historickými detektivkami o Steinovi a Barbaričovi, westernem Chřestýš Callahan či mistrovskou fantasy Zlato Arkony se Juraj Červenák vrací k sérii, kterou kdysi označil jako své opus magnum. Čtvrtý kapitán Báthory je v mnohém jiný, v mnohém stejný. A pořád je to výborné čtení, třebaže s jedním či dvěma ale.

Kornelius Báthory se konečně dostal zpět do své domoviny a zároveň se oprostil od nadpřirozena, které ho postihlo během zmrtvýchvstání v prvním dílu cyklu. Konečně se může vydat najít svého syna a být mu správným otcem. Jenže člověk míní, život mění. Kluka najde hned v druhé kapitole, načež se nedobrovolně opět ocitne uprostřed turko-habsburského válečného soukolí, jež hrozí semlít Uhry, ne-li rovnou celou křesťanskou Evropu. A stejně jako kdysi směřovalo všechno k bitvě o Varadín, tentokrát stojí uprostřed všeho ještě mohutnější Nové zámky. Avšak v ještě zoufalejší pozici.

Špatný text už Červenák nenapíše

„A jaký ten nový Červenák je?“ ptali se mě, když jsem Železný půlměsíc rozečítal.

„Jsem na straně 40 a už zařvalo alespoň 15 lidí,“ odpověděl jsem.

„Takže dobrý.“

A on vskutku dobrý je. Juraj Červenák má nepokrytý talent a léta praxe jeho příběhy vybrousila do dokonalosti tak, že snad i nákupní seznamy píše s náznakem zápletky, hodnověrnými postavami a údernou pointou. Špatný text už jednoduše nenapíše. Čtvrtý kapitán Báthory je neskutečně čtivý, nemá ani jedno hluché místo a odsýpá jako podle metronomu – tu akční pasáž, tu něco na zklidnění, tu zas nějaká akce, tu další pauza.

Pro ještě větší pestrost vyprávění střídají Báthoryho pohledy z křesťanské strany osudy starého známého evliyi Čelebiho, který se hlavnímu hrdinovi opět připlete do cesty (nebo naopak?). Čtenářovu přirozenou zaujatost pro křesťanský svět tak pohledy na opačnou stranu barikády přimějí už poněkolikáté v sérii docenit autorovu snahu ukázat, že pravdu mají ve skutečnosti obě strany a záleží jen na kontextu a interpretaci.

Juraj Červenák v pěti bodech

1. Narodil se roku 1974 v Banskej Štiavnici.
2. První knihy vydal pod pseudonymem Thorleif Larsson a George Callahan.
3. Napsal několik příběhů s Conanem (Conan Nelítostný, Conan a svatyně démonů, Conan a dvanáct bran pekla).
4. Napsal dva časopisecky vydané romány na pokračování (Chřestýš Callahan a brána duchů a Sekera z bronzu, rouno ze zlata).
5. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří krom cyklu o Černokněžníkovi i dvojice trilogií Dobrodružství kapitána Báthoryho a Bohatýr. Vůbec nejlépe se však prodávají historické detektivky se Steinem a Barbaričem.

I postavy zvládl slovenský spisovatel v nové knize opět na jedničku. Třebaže vše znovu táhne na svých bedrech především charismatický protagonista, výborně mu sekundují i noví hrdinové v podobě vytáhlého synátora, jenž může díky otcově znovuzjevení začít dospívat, či zemanky Beličové, která představuje vítaný ženský prvek v jinak kompletně mužské sestavě (ale ono co by taky ženská v téhle válce dělala). Nechybí ani bodrý Voronin, třebaže se tentokrát drží spíše v pozadí v úloze side-kicka.

Komentovat Červenákovo fascinující umění práce s detailními historickými kulisami je pak nošením dříví do lesa – vždyť jde o jeden z prvků, na němž si vystavěl kariéru. A i kdyby někde pracovala spíš autorská invence než nastudované reálie, čtenář-laik to stejně nepozná. O to důležitější je však fakt, že někdo o tomto často opomíjeném historickém období napsal dílo tak kvalitní jako právě Dobrodružství kapitána Báthoryho.

Dvě vady na kráse

Lze tedy proto čtvrtému dílu cyklu vůbec něco vytknout? Žel, ano. Velká diskuze se rozpoutala kolem míry, do jaké autor do nové knihy zapracoval nadpřirozené prvky. Zatímco mystická Brána Irkally a téměř hororová Ďáblova pevnost byly fantastična plné, Železný půlměsíc má podobně jako Strážcové Varadínu nadpřirozených momentů jen hrstku. Čtenáře fantasy tudíž odradí jejich absence, fandové historična zase budou remcat, že tam autor „ty prvky prostě narvat musel, protože si nemohl pomoct“, případně „netroufnul si je tam nedat, aby si zachoval přízeň fantazáků“.

Ve výsledku proto působí duch ve Starém mlýně a jiné magično jako kůl v plotě. A teď babo raď, co s tím. Nespornou pravdou však je, že nadpřirozeno stále patřilo v polovině 17. století ke každodennímu životu mnoha prostých lidí. A pokud se sporadicky vyskytovalo v jejich životě, proč by nemělo být v malých dávkách přítomno i v historickém románu, pokud má věrně kopírovat soudobé kulisy?

Druhou a poslední vadou na kráse Železného půlměsíce je způsob, jakým byl počat. Juraj Červenák se jednoduše rozhodl napsat monumentální román z doby obléhání Nových zámků s velkolepými bitevními scénami a s Báthorym uprostřed. Jenže materiálu nakonec bylo moc, a tak je Železný půlměsíc jen jeho první polovinou, ne-li zlomkem kratším. Příběh čtvrtého svazku je proto o poznání méně uzavřený, než jak tomu bylo dosud v tomto cyklu zvykem, a nabízí také podstatně méně dramatické finále (i kdyby jen ve srovnání s podobně adrenalinovou bitvou v polovině svazku). To proto, že skutečné terno se rozpoutá až v páté knize, napřesrok plánované Hradbě západu. Při čtenářském zklamání nad nevyužitou gradací příběhu v jeho závěru tak je třeba mít na paměti právě tento fakt.

Sečteno podtrženo, čtyřka právem působí jako čtivá, avšak stále poněkud chudá předehra pro věci budoucí – ostatně stejně jako ve své době působili rozpačitě i Strážcové Varadínu. To nejlepší se totiž teprve chystá.

• Juraj Červenák: Železný půlměsíc (Dobrodružství kapitána Báthoryho 4)
• Brokilon, 2015
• překlad: Robert Pilch
• obálka: Michal Ivan
• 323 stran, 348 Kč (v e-shopu Fantasye již za 313 Kč)