Chtěl bych udělat antologii věnovanou upírům a vlkodlakům, rozhovor s editorem Martinem Fajkusem
 |
Martina Fajkuse zná většina fanoušků jako redaktora časopisu Pevnost, kde se netají především svou láskou k dobrodružnější fantasy klasického ražení, ačkoli jeho záliba ve fantastice se přirozeně nesoustředí pouze na jeden žánr. Martin Fajkus však také významnou měrou ovlivňuje tvář nakladatelství FANTOM Print včetně samotného výběru titulů, podílí se na tvorbě internetových stránek Fantasye a v neposlední řadě sestavil podle prvních ohlasů úspěšnou antologii Legie nesmrtelných. Lze tedy říct, že patří k lidem, kteří u nás významnou měrou ovlivňují tvář fantastického žánru…
Začínal jsi jako přispěvovatel časopisu Ramax, jak jsi se k této práci dostal a co ti ve zpětném pohledu dala podstatného?
Jednoho dne jsem se v knihkupectví Geralt náhodou potkal s Liborem Marchlíkem, který tam právě přivezl Štěstí ve stínech od Lynn Flewellingové. Jiří Pilch mě představil jako nadšeného fanouška fantasy. No a slovo dalo slovo… Právě na Ramaxu jsem se učil, jak se vůbec mají psát recenze a dělat publicistika. Bylo to docela těžké, ale snad už dnes píšu o něco lépe. (smích) Hodně mi pomohly rady zkušenějších, zejména Jiřího Popiolka. A zároveň jsem s úžasem zjistil, že si mohu dopisovat s autory těch úžasných knih, které jsem četl. Byl to skvělý pocit, když na mé e-maily odpověděli!
Kteří lidé tě ve tvé žánrové kariéře nejvíc popostrčili kupředu a jak?
Určitě Jirka Popiolek a Libor Marchlík, z dalších pak Ondra Jireš a v poslední době i ty. A samozřejmě Richard A. Knaak… Libor tím, že mi dal příležitost a pomohl mi se zlepšovat. Jirka zase nikdy neodmítl pomoci ani poradit, když jsem si nevěděl rady. No, a ty – každý správný publicista přece musí mít nějaký ten nedostižný vzor, ne? (smích) Richard Knaak mi zase ukázal, že spisovatelé jsou skvělí lidé. Z našeho dopisování se pak vyvinulo příjemné přátelství.
Richard A. Knaak ti dokonce věnoval jednu ze svých knih, to je v ČR zcela ojedinělé, co tě napadlo bezprostředně poté, co ses o této dedikaci dozvěděl?
Zpočátku jsem o tom vůbec nevěděl, že tam nějaká dedikace je. Až asi měsíc poté, co jsme dostali originál Studny věčnosti, mi Richard v jednom e-mailu poťouchle napsal, jestli jsem se podíval do jeho nového Warcraftu, zejména na věnování. To víš, že jsem byl překvapený a také patřičně pyšný. Je to skvělá věc, když někdo napíše knihu s myšlenkou, že ji budeš číst právě ty!
Prozatím jsme nemluvili o práci pro časopis Pevnost, díky kterému ses dostal nejvíc do podvědomí veřejnosti. Dnes jsi díky Pevnosti prezentován jako dost možná největší odborník na klasickou fantasy, jaký je to pocit a v čem vidíš klady a zápory podobného postavení?
Nevím, jestli jsem nějaký velký odborník na klasickou fantasy. Tenhle typ knih se mi líbí, proto je také čtu a mám rád. Ačkoliv, spíše se mi zdá, že ty příběhy prožívám. Ale čtu i spoustu dalších fantasy knih a občas i nějakou tu sci-fi a horor. Jaké jsou klady – občas se mi teď dostane do rukou text ještě dříve, než vyjde, což je pro mě výborné. Jsem totiž strašně zvědavý. Taky si pár lidí se mnou rádo pokecá o Gemmellovi, Jordanovi, Eriksonovi či Žambochovi, protože ví, že je mám načtené a líbí se mi jejich styl psaní. O nějakých záporech snad ani nevím. Jen to, že si občas lidi myslí, že když jsem „zaškatulkovaný“ jako odborník na klasickou fantasy, nic jiného nečtu, a nebo že mi ostatní subžánry nic neříkají.
Dobře, pak se přímo nabízí otázka, co mimo klasickou fantasy čteš nejraději a jaké knihy tě mimo tuto výseč zaujaly nejvíc?
Čtu toho fakt hodně – miluji upírské příběhy Laurell K. Hamiltonové, P. N. Elrodové i manželů Hendeeových. Jsem fanouškem temné fantasy Stevena Eriksona i Černé legie Glena Cooka. Hltám Mirka Žambocha, Ďura Červenáka, Sašu Pavelkovou, Jarka Mosteckého i Vladimíra Šlechtu. Rád se nechávám svést Noční stranou Simona Greena, Hlídkami Sergeje Lukjaněnka či šílenými světy Jiřího Kulhánka. Ale přečtu i New Weird, Warhammer 40 000 nebo humoristickou fantasy. Je toho zkrátka hodně.
Svou první antologii „Legie nesmrtelných“ jsi uvedl tím, že jde o splněný sen mít vlastní knihu, editorským záměrem mělo být „shromáždění známých jmen fantasy žánru ze světa i od nás“ a nápad sestavit knihu tě popadl při sledování „konkurenčních“ snah domácích editorů. Co by si k tomu doplnil, v čem je podle tebe hlavní síla této knihy?
Nevím, co bych k tomu ještě mohl doplnit. Skutečně jsem si tím splnil jeden sen. Bylo to mnohem jednodušší, než jsem předpokládal, ale zase mnohem těžší, než jsem doufal. A v čem je její hlavní síla? To opravdu netuším. Já jen doufám, že se bude líbit čtenářům aspoň tak jako mně. Chtěl bych, aby si lidi u ní odpočali a měli z ní radost.
To se podle reakcí určitě podařilo a zdá se, že jde o z komerčního hlediska úspěšný titul, což snad všechny čtenáře přivádí na myšlenku, co chystáš do budoucna? Máš už nějaké konkrétní plány, které již můžeš prozradit?
Ne, zatím nemám žádné další plány pro nejbližší období. JSEM RÁD, ŽE UŽ MÁM LEGII Z KRKU. (smích) Rád bych v tomto projektu pokračoval dalšími díly, ale pravděpodobně vždy po dvou letech. Vše záleží na tom, jak se kniha bude prodávat a jaké autory se mi podaří získat. Taky bych si chtěl udělat nějakou antologii věnovanou upírům a vlkodlakům, ale to je hudba daleké budoucnosti.
S Jirkou Popiolkem jsi dnes nejpilnějším žánrovým publicistou. Přitom oba působíte mimo jiné v nakladatelství FANTOM Print, což z tohoto subjektu dělá v tom dobrém slova smyslu velice silnou platformu. Co přesně vlastně děláš pro FANTOM Print ty a prozradíš nám nějaký dosud neohlášený projekt?
Co já dělám pro FANTOM Print? Spolu s Liborem se pokouším vybírat vhodné knihy, podílím se na chodu vydavatelství a komunikuji s autory… Jsem taková holka pro všechno. Hlavně mě to strašně moc baví a skvěle si při tom odpočinu. Nějaký zatím neohlášený projekt? Na Fénixconu jsme se dohodli s Petrou Neomillnerovou, která teď pro nás píše novou knihu. A z úryvků, co jsem zatím měl možnost číst – bude to fakt síla!
Zbývá nějaká dobrá závěrečná otázka, napadlo mě, teď se ti tedy splnil sen o vlastní knize, ale určitě máš v zásobě spoustu dalších nesplněných přání spojených s fantastikou, bez falešné skromnosti nám prozraď, jaké to jsou?
Chtěl bych napsat nějakou knihu sám, ale vím, že na to zatím nemám. Potom bych chtěl být nějakou postavou, třebas i malou, ve fantasy románu. Tady už jsem nakročil, protože po mně pojmenoval jednu mihnuvší se postavu Mirek Žamboch ve své nové knize Drsný spasitel. A nakonec, aspoň jednou bych chtěl být lepší než ty, Martine. (smích)
20. března 2007, Martin Šust