Český rybník s knihami, potažmo fantastickou beletrií, není malý – ostatně se běžně umisťujeme mezi špičkou zemí, pokud jde o počet vydaných titulů na obyvatele. Najde se tu tudíž literatura pro čtenáře kteréhokoli žánru a občas se objeví i perla, která mezi ostatními zazáří jak obsahem, tak poutavou výpravou. Chmurný válečník je přesně takovým dílem, přesto (či právě proto) ale rozhodně není pro každého.

Metaválečníci nejsou lidé. Jsou to jakési výplody samotné reality, neskutečně výkonné a uzpůsobené k zabíjení sebe navzájem. A nejlépe s trochou zvrhlého sexu navíc. Každý má prapodivné jméno (například Já rád játra, Změť nestálosti, Čím dál menší okruh možností, Leptomanka) či cosi jako nadpřirozenou schopnost či alespoň vynalézavý způsob vraždění vlastní jemu samému. A to ani nemluvě o tom, že dokážou cestovat skrz zemské jádro kamkoli po světě (třebaže mnozí z nich nemohou ovlivnit, kde se objeví). Jednoho z nich – Chmurného válečníka – to ale přestalo bavit a rozhodl se najít smysl toho všeho. Možná proto, že se zamiloval do nebohého „lineárního“ člověka?

Smrtící varle

Nakladatelství Planeta9 patří (po boku například Gnómu nebo Carcosy) k těm několika malým podnikům, které se objevily v minulé dekádě a které se zaměřují na specifické fantastické tituly pro náročnější čtenáře, nejlépe i s odpovídající výpravou. Tím myslíme vybranou typografii, typ papíru, obálku, ilustrace či výjimečný český překlad. U Chmurného válečníka si všechny faktory sedly na výbornou a tvoří knihu, na níž se nezapomíná. Tmavší papír zdobí perokresby Tomáše Kučerovského, při otáčení stránek člověku připadá, že papír snad někdo řezal ručně (nejlépe pořádnou metaválečnickou kudlou), a o překladu by se daly psát eseje. Roman Tilcer si totiž s náročným textem vyhrál s láskou (a ještě ho v posledních měsících před vydáním propagoval, kudy chodil), a to navzdory skutečnosti, že to místy muselo být peklo (viz citát). Vše završuje temný soundtrack vytvořený samotným autorem a dostupný online.

Lehké ženy, o to lehčí, když na ně někdo uplatní zručné metody kuchání, vábí tak, že závan jejich smrti vždy nalezne nějaké šelmovské chřípí, kupříkladu nozdry parchanta číslo 17, jenž chtěl při návštěvě Starobylého města uspokojit svou zálibu v dovádění s děvkami a místo toho odhalil v bahně lidských skandálů nečekaný zdroj vypeckovaného ovoce – a tento objev se rozšířil psychickými cestami, a tudíž dospěl telepatickými věštbami k lordu Rozbrojovi, kterýžto hned poznal, že se jedná o úrodu natolik lahodnou, že by měl vyslat ke sklizni pár volných parchantů… (str. 252–253)

Skutečně vymazlená kniha však není pro každého. Za kulisami efektní výpravy se ukrývá nádherně dekadentní příběh ve stylu drsného New Weirdu, vzdáleně připomínající třeba Veniss Underground od Jeffa VanderMeera nebo dvojici knih Pergament a Atrament Hala Duncana. Ačkoli pravdu má spíše anotace, jež prostě mluví o „brilantním fantasy románu, jaký tu ještě nebyl“.

Alistair Rennie v pěti bodech

1. Žije ve skotském Edinburgu, ačkoli strávil také deset let v Itálii.
2. Vyučil se malířem a natěračem, vystudoval ale také doktorát v oboru literatura.
3. Kromě psaní se věnuje též hudbě ze žánru dark ambient – založil hudební projekt Ruptured World, od nichž si můžete pustit ukázku na YouTube.
4. Jeff VanderMeer, další z předních hlasů hnutí New Weird, o Renniem napsal: „Jeho práce jsou nekompromisní a překračují mnohé hranice, přičemž jeho dílo zjevně ovlivnilo vše včetně autorů typicky řazených k New Weirdu přes mainstreamovou literaturu až po grafické romány.“
5. Mezi jeho koníčky patří zdolávání kopců a hor v západní Skotské vysočině, v horském pásmu Cairngorms nebo v Dolomitech.

Chmurný válečník se totiž brodí světem, jehož podrobnějšímu popisu se autor vyhýbá, seč jen může. Hrdinovy nesmyslné rubačky s náhodnými postavami střídá náruživý extrémní sex či tu a tam nějaký zvrhlý nadpřirozený element. A ve chvíli, kdy čtenáři přijde, že už nemůže jít o knihu přízemnější a vulgárnější, vytasí se autor a jeho protagonisté s avantgardní filozofickou úvahou o smyslu bytí či s nápaditým novým prvkem, který krvavý příběh na chvilku promění v závratnou metaforu. Tedy do chvíle, než někdo – jeden příklad za všechny – spolkne smrtící varle.

Výjimečný literární počin

Skotský spisovatel Alistair Rennie neplatí za příliš plodného autora. V češtině od něj vyšly pouze dvě povídky (obě před více než deseti lety a obě byly později zapracovány jako kapitoly Chmurného válečníka) a v originále na tom je jen o fous lépe. Příběh debutového románu přesto ukočíroval dobře, pokud tedy přijmeme tezi, že zde nebyl pointou lineární příběh, ale spíše náhodné obrazy ze života nesmyslného hrdiny, v nichž forma jednoznačně vítězí nad obsahem. Patřičně přepálený závěr navíc dává tušit, že bychom se snad jednou mohli dočkat dalších dílů, v nichž bychom mohli rozkrýt detaily autorova světa a původu Metaválečníků o něco lépe, ačkoli v originále (nyní šest let po vydání Chmurného válečníka) po nich ještě není ani stopy. Buď jak buď, jde o výjimečný literární počin, který by si jistě zasloužil nějaké ocenění, tedy pokud by existovalo nějaké pro experimentální četbu s velmi úzkým okruhem cílových čtenářů. Pokud jste jedním z nich, neváhejte se do světa Alistaira Rennieho ponořit.

• Alistair Rennie: Chmurný válečník
• Planeta9, Praha 2021
• překlad: Roman Tilcer
• ilustrace: Tomáš Kučerovský
• 352 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)