China Miéville zve čtenáře na kus mimozemské řeči do Ambasadova, China Miéville: Ambasadov
 |
China Miéville cestuje na křídlech své autorské tvorby napříč žánry a do každého přidává svým nezaměnitelným přístupem vždy něco nového. Tentokrát se rozhodl, že obšťastní svojí literární návštěvou pole sci-fi. Ambasadov je tedy jakýmsi experimentem, procházkou po neprobádaném poli, a bohužel to je z celé knihy znát.
Zápletka není ve své podstatě příliš složitá – na okraji vesmíru se střetávají dvě civilizace, Hostitelé a lidé. Tyto dva zcela odlišné druhy se spolu vzájemně nedokáží dorozumět, a tak lidé kvůli komunikaci šlechtí speciální vyslance, Ambasadory. Navíc jsou Hostitelé specifičtí tím, že neumí lhát; a také si občas ve snaze obohatit svůj jazyk vypůjčí pár lidí za účelem vzniku nových přirovnání a obratů.
Ano, postavit zápletku na mezidruhové komunikaci není žádné zvláštní umění, vždyť o pokusech o kontakt s mimozemskou civilizací již byly popsány stohy papíru. Ovšem China Miéville toto téma ve své knize obrátil naruby, přetáhl mu přes hlavu spodní prádlo a poslal ho po proudech podivna kamsi k lepším zítřkům. Tedy, uchopil celé téma naprosto netradičně. Do centra dění postavil právě jazyk a komunikaci a veškeré postavy nechal zmítat v divokém víru kolem tohoto ústředního tématu.
Ambasadov samotný je opravdu zvláštním (weird) dílem: děj se vleče tempem beznohé želvy a tak v půlce zjistíte, že víte skoro vše o životě hlavní hrdinky, ale to je tak zhruba vše, co jste se zatím dozvěděli. Až teprve tehdy se situace začne lámat a kniha odhaluje své pravé téma a podstatu. Ne že by se od té chvíle děj nějak překotně rozběhl, ale jeho stopové prvky již nahrazují alespoň drobné valounky. Ale i tak, napsat více než třísetstránkový román, jehož děj by se dal shrnout na deseti stranách, tak, aby to zároveň nebyla totální nuda vyvařená z vody, vyžaduje opravdovou spisovatelskou zručnost. A pokud jste již měli v minulosti s Miévillovými díly co dočinění, pak zajisté víte, že spisovatelská zručnost tomuto muži nechybí ani v nejmenším.
Konec cesty nebo první krok?
Miévillova novinka rozhodně není odpočinkovým čtením. Celý příběh je vyprávěn velmi volnou formou a jeho časové roviny před a po objevení se unikátního Ambasadora se prolínají. Čtenář je hozen rovnýma nohama do dění, které kromě struktury vyprávění mate také spoustou slov, jejichž význam není lehké hned zkraje rozluštit. Ambasadov tak působí dost bizarně a vyžaduje soustředění při četbě; propojení časových rovin na sebe nechá čekat poměrně dlouho a množství detailů se hrne ze stránek ve snaze čtenáře zcela zahltit.
China Miéville v pěti bodech:
- Narodil se 6. Září 1972 v Norwichi, ale od raného dětství žil v Londýně.
- První román Král krysa vydal v roce 1988, v současné době má na kontě již dalších osm vydaných románů, přičemž nejnovějším je Railsea z roku 2012.
- O Miévillových spisovatelských kvalitách svědčí řada ocenění: Un Lun Dun získal cenu Locus za nejlepší fantasy román pro mládež, Město & město pak cenu Locus za nejlepší fantasy román, Arthur C. Clarke Award, World Fantasy Award, BSFA Award, Kitschies a cenu Hugo za nejlepší román. Cenu Locus získal i Kraken za nejlepší fantasy román.
- I Ambasadov se dočkal ceny Locus – tentokrát za nejlepší science fiction román.
- Kromě literárního pole působí Miéville i na poli politickém – kandidoval dokonce do britského parlamentu. Je členem Socialistické dělnické strany.
Ambasadov lze označit za jeden z autorových slabších kusů; na druhou stranu je jeho prvním výletem do světa čistokrevné sci-fi. Síla knihy rozhodně nespočívá ve skvělé zápletce, ale v tom, co Miéville umí nejlíp – fascinovat své čtenáře spoustou neotřelých nápadů. Překladatel Milan Žáček si opět musel projít malým peklem, neboť text obsahuje spoustu prazvláštně expresivních slov a neologismů. Přesto však český překlad nepůsobí nijak kostrbatě a rušivě, naopak je odveden s profesionální zručností a přispívá velkou měrou k nezaměnitelné atmosféře celé knihy.
Otázkou, na kterou odpoví až čas, zůstává, zda Ambasadov není pouze předpolím pro další autorovy výlety do oblasti science fiction. Spousta témat je otevřena pouze v oblasti náznaků a klidně by mohla vydat na zcela samostatnou knihu. Ano, konkrétní příběh je v této knize víceméně uspokojivě uzavřen, ale po dočtení začne v člověku hlodat červíček pochybností, proč se vlastně Miéville zmiňoval právě o tom či onom, když pak s daným motivem v knize vůbec nepracuje, ačkoliv se to tváří jako něco velice důležitého.
- China Miéville: Ambasadov
- Laser-books 2012
- překlad: Milan Žáček
- obálka: Edward Miller
- 384 stran, 339 Kč (v e-shopu Fantasye již za 305 Kč)
