Československo vs. Hitler, Jan Drnek: 1938 – Věrni zůstaneme
 |
Když si člověk vezme žánr alternativní či kontrafaktuální historie a spojí ho s českými dějinami, první věc, která ho napadne, je: Co by se stalo, kdyby Československo nepřijalo mnichovský diktát a vešlo s nacistickým Německem do války?
A přesně tuhle otázku se snaží prozkoumat Jan Drnek. Hned na úvod je třeba přiznat, že recenzovaná kniha na ni ve skutečnosti neodpovídá, ale to pouze proto, že jde jen o první díl cyklu o srdnaté obraně Československé republiky proti Hitlerovi. Věrni zůstaneme představuje předehru, a jak to tak u předeher bývá, je patřičně dlouhá. Což není nic proti ničemu, pokud máte předehry rádi, ale vyvrcholení se zde rozhodně nedočkáte. Celá kniha je totiž věnovaná postupnému vývoji od vypuknutí sudetoněmecké otázky k Mnichovské krizi a celá pointa je vystavěná na tom, že Češi se nevzdají, protože klika generálů přinutí Beneše, aby nekapituloval těsně předtím, než Němci začnou obsazovat Sudety.
Drnek totiž celou věc bere opravdu poctivě. Knihu začíná technoblábolem, který v tomto případě spočívá ve vysvětlení toho, jak se dá zkoumat historie, která se nestala. Figurují v tom nějaké částice, zákony a fenomenální vědecký objev, takže klasika. Jediný účel tohoto technoblábolu může být obhajoba specifické podoby knihy, která se trochu tváří jako literatura (kontra)faktu.
Mimo jiné to také znamená, že se dají na konci knihy nalézt poznámky. Ty ale představují jen další problém. Nic proti dalším vysvětlením, které autor neměl, jak napasovat do děje. Mnohem horší je to s jejich umístěním. Jednotlivé poznámky jsou totiž často podivně roztroušeny v textu na místech, se kterými mají jen minimální návaznost, někdy dokonce ani tu ne. V konečném důsledku se místo tak doplnění informací jenom tříští celkový dojem vyprávění. A proto na čtení poznámek pod čarou většina čtenářů rychle rezignuje, snad kromě nejzarytějších detailistů.
Další problém představují postavy. Časté střídání vypravěčů je celkem logickým krokem a docela dobře funguje, ale horší je to se samotnými hrdiny příběhu. Většina aktérů během celé doby neprojeví příliš mnoho charakteru, postavy jsou zaměnitelné a nedávají příliš šanci čtenáři si je oblíbit nebo nedej bože se s nimi ztotožnit. Moc tomu nepomáhá ani to, že velké známé figury typu Beneš nebo Hitler pozorujeme pouze skrze jejich poskoky typu sekretáře nebo překladatele.
Beneš naštěstí fádnost postav narušuje a autor zde sáhl k výraznější psychologizaci, byť druhý československý prezident z principu nepatří mezi příliš kladně zobrazované hrdiny. Ale to je u knihy, která chce představit srdnatý odpor českého národa proti Německu a zradě spojenců pochopitelné – Beneš je totiž zosobněním celé mnichovské blamáže.
Místo postav tady hraje prim minuciózní rozbor diplomatických úskoků, vojenské strategie a taktiky. Slast pro nadšence do zelené barvy, ale na beletrii je celá kniha příliš odlidněná. Trochu připomíná precizně vytvarovanou sochu člověka – perfektně nastudovaná anatomie, smysl pro detail a precizní zpracování – ale nakonec umělec zapomněl dodat soše duši. Něco, co odliší umělecké dílo od figuríny, na které se medici učí první pomoc.
A podobně je tomu i s knihou, protože preciznost, podrobnosti a pečlivé studium nechybí, jenže postrádá hlubší smysl. Tedy kromě toho faktu, že si autor zkusil představit „co by kdyby“. Jistě, to je základ každé slušné alternativní historie, ale dobrá kniha potřebuje ještě něco navíc – životné postavy a zvraty, které vtáhnou čtenáře do děje a přinutí ho nedočkavě otáčet stránky.
U 1938 – Věrni zůstaneme sice bez problému vydržíte, ale jenom pokud jste otázkou „co by kdyby“ stejně posedlí jako autor. A i tak budete jednotlivé stránky otáčet tak nějak mechanicky. Na druhou stranu Drnkův přístup představuje příslib do dalších knih, ve kterých se konečně rozjedou válečné operace.
- Jan Drnek: 1938 – Věrni zůstaneme
- Cpress 2016
- obálka: Adam Pižurný
- 496 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)
