Černá kniha tajemství, Fiona E. Higginsová
 |
Stalo se vám, že jste měli šílený sen plný děsu, ze kterého jste se chtěli rychle probudit? Určitě ano. Stejné pocity zažívá na počátku knihy i malý zlodějíček, chlapec, kterého pronásledují jeho vlastní zrůdní rodiče. Děs, který jej obklopuje, se však stává skutečností a on bojuje o holý život. Pro své rodiče má totiž cenu jen tehdy, dokud jim svými krádežemi přináší mrzký groš…
Takto hororově začíná příběh Ladivoje Flígra, jemuž osud určí, aby se stal učněm důvěrného zastavárníka Joa Zabiddoua, jenž nevykupuje běžné věci, ale temná lidská tajemství. Ta zapisuje do záhadné Černé knihy a platí za ně řádnými měšci peněz. Lidé si tak kupují ne přímo čisté svědomí, ale určitou úlevu, a mohou opět lépe spát. Jejich tajemství, která jsou více či méně děsivá, musí být navždy uchována v tajnosti, o což se má postarat jak důvěrný zastavárník, tak jeho nový učeň. A to není vždy lehké, zvlášť když oba také mají svá tajemství.
Historické kulisy a pochmurná atmosféra, která vyprávění provází, v lecčems připomínají „dickensovské“ příběhy o sirotcích. Vesnice, do které nepronikne po celý rok slunce a stále je zde zima, kde jsou všichni obyvatelé (skoro nerudovské charaktery s kouzelnými jmény jako Horácio Brusík, povoláním řezník, Adleta Štočková, knihkupkyně, Septimus Truchlý, rakvář) sužováni vychytralým a pupkatým boháčem Jeremiášem Krochtem, jenž je vydírá, ponižuje a ožebračuje. Není kam utéci – město, které vesničany láká, je zároveň synonymem špíny, kriminality, nuzoty a obrovské životní beznaděje spodní vrstvy obyvatel.
Tato nepříliš optimistická atmosféra však nenarušuje rychle plynoucí, v podstatě milé vyprávění, nevyhledávající prvoplánově záporné lidské vlastnosti, ale naznačující, co přimělo jednotlivé hrdiny, autorkou dokonale vykreslené postavičky, aby dočasně sklouzli z původní poklidné životní cesty, zda náhoda, bezmezná naivita či neustálý tlak nejbližších. Románu napomáhá vytříbený jazyk, který autorka používá, když bez jediného zbytečného slova dokáže popsat ty malé a v podstatě detektivní příběhy, jež Ladivoj do Černé knihy zaznamenává.
Zajímavé je i střídání jednotlivých vypravěčů. Text je prokládán úryvky z Pamětí Ladivoje Flígra, tj. vyprávěním chlapce v první osobě. To je doplňováno příběhy jednotlivých obyvatel, kteří postupně svěřují svá tajemství do Černé knihy. Dětsky naivní pohled na události je tak záměrně prostřídán s dospěláckým, jemně ironickým vyprávěním z nadhledu, což zařazuje knihu mezi romány čtené s chutí celou rodinou. Od starších dětí až po jejich prarodiče.
Žánrově je kniha těžko přesně zařaditelná, stejně jako většina produkce nakladatelství Argo. Dobrodružné vyprávění je kombinováno s prvky hororu a fantasy žánrem, zvláště svým závěrem, který je geniálně jednoduchý, a přesto překvapivý.
Knize nechybí ani poučení. Dalo by se vyjádřit českým příslovím – „za dobrotu na žebrotu“. Tato lidská vlastnost je dobře známá i důvěrnému zastavárníkovi, který kvůli ní neustále mění prostředí a svou práci pokládá za „dobrovolnou misi“, o to překvapivější je však pro malého chlapce, který je přesvědčen, že v životě je dobro opláceno vždy jen dobrem. Vystřízlivění je o to bolestnější, avšak správně načasovaný konec vše napraví.
- Fiona E. Higginsová: Černá kniha tajemství
- vydalo: Argo, Praha 2009
- přeložila: Dominika Křesťanová
- přebal: Pavel Růt
- 233 stran / 258 Kč
