Čas jako dar, Hradební mýty 2
 |
Steph Swainstonová: Čas jako dar
Bojovali totožnými kordy, s čepelemi z damascenské oceli stejné délky
a váhy, které jim vydal Hrad, dohlížející na spravedlivý průběh Výzvy.
Vyzyvatel může určit čas klání, avšak Vyzvaný nesmrtelný stanovuje
způsob boje. Mženec byl původně šermířský mistr; šermířství
zpopularizoval po celých Rovinách a v Morenzii. Před třemi staletími si
při souboji obouručním mečem vydobyl místo v Hradním Kruhu, ale od té
doby zpravidla určoval, aby se Vyzyvatel bil obvyklým kordem a dýkou.
Střízlík byl tak podsaditý, že mi bylo jasné, že dlouhá čepel nebyla
vybrána, aby mu poskytla výhodu, ale nepředstavovala pro něho žádnou
překážku. Jeho bodnutí mířila přímo na Mžencovu hruď.
Mženec vyhodil obě ruce vzhůru a uskočil dozadu. Přistál ve vysokém
střehu s oběma čepelemi namířenými na Střízlíkovu tvář. Střízlík
se pod ně sehnul, aby zaútočil – přitiskl se k zemi, jednu nohu
nataženou za sebe, a učinil prudký výpad dýkou v napřažené ruce.
Mženec se sklonil, aby bodl, ale Střízlík se rychle postavil na nohy.
Mženec zůstal nehnutě stát, vykryl útok dýkou, bodl kordem. Střízlík
stáhl ruku, aby si udržel odstup. Zaútočil do Mžencova podpaží.
„To bychom měli tři zleva,“ zamumlal Blesk. „Teď přijde změna.“
Střízlík chtěl, abychom si přesně tohle mysleli. Zaútočil zleva.
Zaměřil se na protější nohu a změnil úchop dýky, takže měl teď čepel
pod rukou. Naklonil se s rovnými zády, zeširoka máchl, ale bylo to
z příliš velké blízkosti a málem se nabodl na Mžencův kord. Obecenstvo
se nadechlo v očekávání dvojnásobného zabití, ale Střízlík vyvedený
z rovnováhy ustoupil, a oba kolem sebe začali opět kroužit.
Střízlík se zostra ohnal po Mžencově rameni.
Kdybych tam byl já, byl bych…
Mženec vyskočil a ránu zblokoval dýkou těsně předtím, než získala
rychlost.
Tak to bych neudělal.
Potom se pokusil nakopnout Střízlíka do rozkroku.
Střízlík odskočil, přenesl váhu dozadu a zároveň v protipohybu
zaútočil.
Zalapal jsem po dechu. Nikdy jsem neviděl, že by se šermíř pohyboval
s takovou precizností.
Mženec výpad nedokázal srazit a se sinalou tváří se stáhl. Poprvé
dopustil, aby mu hrot dýky sklouzl ze střehu. Tím získal Střízlík čas,
aby sebral síly; pokusil se o ránu vedenou shora. Mženec ji odrazil, stočil
kord a sekl po Střízlíkově obnažené ruce. Střízlík odskočil
dostatečně rychle, aby si ruku zachránil. Kryl se a pod kordem zvedl
i dýku, aby mu poskytla podporu. Zvedl Mžencovu čepel, ale ten ji rychle
odtáhl do bezpečí. Střízlík zůstal stát čelem k Mžencovi, tělo
prohnuté, střední část trupu odtažená, levá noha pevně zaklesnutá na
zemi.
Nalezli novou sílu, vzpomněli si, že bojují o nesmrtelnost. San
nesmrtelným zakazuje zabíjet své Vyzyvatele, ačkoli občas dojde
k nefalšovaným nehodám. Mžence popadal vztek nad délkou klání,
soustředil veškerou svou virtuozitu, aby mladíkovi konečně pustil
žilou.
Prozradit nejúčinnější pohyby by ho samozřejmě nepřiměla žádná
částka, kterou by mu mohli nabídnout jeho mladí svěřenci. Nikdy žáky
neučil tolik, aby ho mohli vyzvat. Nicméně se zdálo, že Střízlík
všechny jeho postupy znovu objevil a doplnil je o vlastní vylepšení.
Mženec se úmyslně uchýlil k útoku z velké vzdálenosti, aby se pokusil
vtáhnout Střízlíka do boje. Ten o tom však nechtěl ani slyšet a držel
se patřičně daleko. Mženec to zkusil z lepšího úhlu a tentokrát ho
nízko odrazila Střízlíkova dýka. Mženec po ní okamžitě bodl kordem.
Čepele k sobě sklouzly. Mženec udeřil úponkovým košem Střízlíka do
zápěstí. Tomu vystřelila dýka z otřesené ruky jako šipka.
Střízlík se po ní nedíval, naopak si okamžitě přehodil kord do pravé
ruky a pevně sevřel prsty. Ocitl se ve značné nevýhodě. Mženec sledoval
Střízlíkův výraz a věnoval mu blahosklonný úsměv.
„Je to jenom otázka času…“ utrousil Blesk.
Střízlík udeřil Mžencovi do dýky neohebnou částí kordu, švihl mu před
břichem. Mženec držel ruce v bezpečné vzdálenosti. Jeho sebejistota
dosáhla vrcholu; nemusel ustupovat. Stačilo mu čekat.
„Mženec ho zapíchne jako podsvinče.“
Střízlík učinil přímý výpad v kvartě, ale Mženec ho lehce odrazil.
Všichni se dívali, jak Střízlíka krok za krokem zahání přes kolbiště,
až stanuli přímo pod Císařovou lóží. Střízlík začínal klouzat
pohledem od Mžencova kordu k jeho dýce a já jsem viděl, že má otevřená
ústa.
Mženec sbíral síly, aby souboj ukončil. Provedl fintu dýkou, ohnal se
kordem kružným máchnutím a ťal přímo na Střízlíkovu hlavu.
A Střízlík mu do rány vstoupil.
Zápěstím zblokoval hranu Mžencovy ruky na jílci, silou ji odtlačil. Kordem
znehybnil Mžencovu dýku a tuto ruku plně natáhl na opačnou stranu. Naklonil
ostří; sklonil hrot k Mžencovu hrdlu. Mženec se zazmítal, strnul. Stáli
před sebou tak blízko, že se takřka dotýkali hrudí. Střízlík se
zadíval Mžencovi zpříma do očí, skoro nepostřehnutelně trhl hrotem a
Šermíři se po hrtanu spustil rudý pramínek, sklouzl mu mezi klíčními
kostmi pod košili. Jako první prolil krev.
Střízlík vyhodil obě ruce do vzduchu. „Jo!“ zařval. „Dokázal jsem
to! Já to kurva dokázal!“
- přeložil: Milan Žáček