Caligo: Peklo má mnoho podob, Michal Klimek: Caligo
 |
Když se Daniel rozhodne navštívit univerzitu v Murmansku, netuší, jak osudové rozhodnutí právě učinil. Jeho letadlo totiž za záhadných okolností havaruje kdesi na severu Ruska. Přeživší pasažéři při snaze přivolat pomoc narazí na opuštěnou geologickou stanici, kde před lety probíhal experiment s hloubkovými vrty. Postupně vychází najevo, že dělníci tehdy narazili na něco, co by rozhodně nemělo existovat.
Tím něčím je samozřejmě peklo, jehož nezměrná síla se nenechala vyrušovat nějakým vrtáním smrtelníků. Než se to však Daniel přes svou neznalost ruštiny dozví, začnou se pasažérům dít velmi podivné věci. Nejprve se objeví těžko popsatelné pocity strachu a úzkosti, pokračuje to iracionálními výbuchy vzteku, až dojde k sérii zvláštních úmrtí. Touto krutou redukcí živých však celá tragédie ani zdaleka nekončí. Daniel ke svému zděšení zjišťuje, že ho s tajemnou geologickou stanicí spojuje mnohem víc, než pouhé letecké neštěstí. A že i kdyby se jemu a všem ostatním návrat do civilizace podařil, nemusí to nutně znamenat jejich záchranu. Ostatně před čistým zlem se utíká neskutečně obtížně.
Asociace sovětského experimentálního geologického projektu s dírou do podsvětí, kde tisíce mučených duší naříkají nad svým utrpením, je oblíbenou stálicí mezi zaručeně pravdivými teoriemi. Není proto divu, že se Michal Klimek rozhodl tohoto mýtu využít a postavil na něm svou knižní prvotinu. Z popisu zla je patrné, že autor ho do jisté míry připisuje na vrub již existujícím negativním vlastnostem lidí. Tuto skutečnost nejlépe ilustruje postava alkoholického otčíma se sklony k násilí, který hlavní protagonisty neustále obtěžuje svou přítomností. Netrvá to však dlouho a alkoholik začne ohrožovat spíše celistvost děje, než životy hlavních hrdinů. Celý příběh totiž působí nevyrovnaně a naznačuje autorovu zjevnou kreativní netrpělivost. Po jazykové stránce se musí čtenáři prokousávat přemírou lyričnosti v obyčejných popisech, stejně jako zvláštními spojeními slov, kdy se hromada kufrů hromadí a trup letadla vylidňuje.
Caligo trpí snad všemi typickými neduhy románových prvotin. Autor pracuje s poměrně nerealistickými premisami (ruský geologický projekt je po odborné stránce veden pouze dvěma geology české národnosti, zachráněných pasažérů se okamžitě ujme česká ambasáda a přepraví je do Prahy, nikdo z cestujících nemá hodinky apod.). Kniha navíc obsahuje množství logických nepřesností (trosečníci nejprve kontrolují opuštěnou stanici a až následně vlastní mobily a kokpit letadla, některé deníkové zápisy ze stanice jsou v angličtině namísto ruštiny a objev kolárku naznačuje, že k ochraně před zlými silami si ruští dělníci nepozvali duchovního církve pravoslavné, nýbrž církve jiné). Vyprávění je protkáno sérií fragmentů, z nichž pouze některé flashbacky splňují svůj účel. Závěr pak namísto gradace napětí nabízí pouhé ukončení děje.
Výsledný dojem z románového debutu Michala Klimka rozhodně nepatří k těm přesvědčivým. Autorův potenciál tak bohužel zůstal nevyužit, zejména v důsledku přílišného spěchu při publikaci a přemíry snahy vměstnat látku na čtyřsetstránkový román do méně než polovičního rozsahu.
- Michal Klimek: Caligo
- Miloki, 2015
- 151 stran, 159 Kč