Jak propojit švédské nájezdníky třicetileté války, krvavé halucinace vesnického učitele, sedm set let starou zříceninu, vojáky nacistického Německa a po lesích pobíhajícího vlkodlaka? To a mnohem více nabízí nový román Synchronicita od českého spisovatele Aleše Pitzmose.

Do Lipnice nad Sázavou přichází učitel František Niederle vyučovat v místní škole. Jednoho dne však učiní hrůzný nález, kterému předchází děsivé krvavé vidiny. Halucinace bohužel nekončí, a naopak se začnou stupňovat. Co z toho je realita a co pouze výplod choré mysli utlačované nacistickým režimem? Celý konflikt se začne komplikovat, když do Františkova života začnou vrtat němečtí vojáci.

Syrový izolovaný svět války

Má-li být v Synchronicitě vyzdvihnut jeden aspekt, je to prostředí. Drsná zima v průběhu 2. světové války ve vesnici obklopené pouze kopci a hustými lesy v sobě skrývá nepříjemnou stísněnost. Místní obyvatelé jsou sužováni na jednu stranu nehostinnými přírodními podmínkami a na druhou stranu neustále dotírající německou policií.

Kromě prostředí je v knize výborně zobrazená křehkost hranice mezi racionálním uvažováním a šílenstvím, a to hlavně kvůli přeludům, kterými protagonista trpí. Celý román se tak nese v nejistotě, kdy čtenář po boku hlavní postavy sám neví, co je realita a co pouze halucinace, čemu může věřit a čemu ne, a nedá se tak odhadnout vyvrcholení celé zápletky.

Není všechno zlato, co se třpytí

Bohužel, tímto výčet kladných stránek končí. V první řadě velký počet halucinací, kterými hlavní postava skrz celou knihu trpí, má za následek, že ne všechny se podaří při rozuzlení zápletky vysvětlit, a po dočtení nebude čtenář vždy vědět, zda byly vidiny nakonec reálné či ne.

Vedlejším postavám by se absence propracovaného charakteru dala prominout, protože nemají v knize příliš prostoru, a až na pár výjimek fungují jako kulisa. V průběhu celého díla má však čtenář dostatek času se vcítit do hlavní postavy, čemuž by měl pomoci i její nejistý mentální stav. Nic takového se však nenastane. Protagonistovi Františkovi Niederlemu chybí hloubka, propracovanost a jakýkoli charakterový růst. Vývoj postavy proběhne, nicméně až v úplném závěru při rozuzlení celé zápletky.

Aleš Pitzmos v pěti bodech

1. Narodil v roce 1986, bydlí v Čáslavi a pracuje ve státní správě.
2. Literární tvorbě se věnuje prakticky od dětství, vážněji od roku 2005, kdy začal psát svou dobrodružnou prvotinu Démoni pralesa.
3. Dříve psal pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal.
4. V roce 2010 zvítězil s povídkou Singularita v soutěži Karla Čapka a jeho román Záře supernovy byl v roce 2016 nominován na cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu.
5. Pokud zrovna nepíše, tak cestuje, fotografuje a vychovává malého černého knírače Briannu.

Zde taktéž nastává největší problém celého díla. Knihu tvoří více než dvě stě šedesát stran a z toho hlavní krize (tedy vyvrcholení problému před začátkem jeho řešení) se začne odehrávat až na posledních šedesáti. Nepostupující zápletku však autor dobře maskuje tím, jak čtenáři neustále slibuje, že už to nebude dlouho trvat a že už stačí přečíst pár odstavců, aby se vytoužené odpovědi, nebo alespoň zvrat, který dá do pohybu celý děj, dostavily. Po pár stránkách se však děj vrací zpět, jen proto aby dal ihned čtenáři další falešný slib rozuzlení.

Samotné rozřešení zápletky je zajímavé a poměrně inovativní, nicméně čtenář může nabrat dojmu, že Aleš Pitzmos skrz knihu garantuje obří přelom nadpozemských rozměrů a ve finále slib splní pouze do určité míry.

Synchronicita nabízí pozoruhodnou zápletku v drsném světě druhé světové války s prvky fantasy a disponuje potenciálem kvalitního románu, kterému ale chybí prokreslenost a vývoj postav. Nesmysluplné rozvržení děje má za následek, že hlavnímu vyvrcholení předchází dvě stě stran repetetivnosti. Vše ale do značné míry zachraňuje originální závěr.

• Aleš Pitzmos: Synchronicita
• Carcosa, 2022
• obálka: Jiří Arbe Miňovský
• 264 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)