Bitevník, Ztracená flotila - Za hranicí 1 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Jack Campbell
 |
Formálně válka se Syndiky sice skončila, ale to neznamená, že Alianci čeká mír, což je stav, jaký nikdo živý kromě Gearyho nepamatuje. Centrální syndická vláda sice podepsala mír, nicméně její moc je natolik oslabena, že se od Syndikovaných světů odtrhávají jednotlivé sluneční soustavy s vlastními plány pro budoucnost a je jen otázkou času, kdy anarchie vyvolá další válečné konflikty…
A navíc někde za syndickými hranicemi číhá cizí inteligentní rasa, která pravděpodobně válku mezi lidmi rozpoutala. Koho jiného než hrdinu Gearyho může alianční vláda vyslat s nově vytvořenou první alianční flotilou na průzkum území cizí rasy? Na první pohled dávají Gearyho rozkazy smysl, ale pokud se vezme v úvahu stav lodí flotily, sabotáže prováděné na flotile politiky i vojenským velením a obrovské nebezpečí, jaké může na neznámém území čekat… začíná to zavánět sebevražednou misí.
Dunai byla z lidské perspektivy celkem slušná sluneční soustava, jen v ní nebylo nic mimořádného, což byl zřejmě důvod, proč zatím nedostala vlastní bránu hypersítě. Tři vnitřní planety, druhá obíhající kolem hvězdy ve vzdálenosti devíti světelných minut, na zlatém bodě, kde se většinou nacházely planety obyvatelné lidmi. Mnohem dál kolem slunce obíhali tři plynní obři a na okraji soustavy se kolem sebe točil pár zamrzlých malých planetek ve společném tanci kolem hvězdy ve vzdálenosti čtyř a půl světelných hodin.
Obydlená planeta vypadala pohodlně, zdroje v soustavě byly více než dostačující a mezi planetami byl vidět slušný provoz. Civilní lodě převážely mezi planetami a orbitálními stanicemi zásoby, suroviny, zboží, jídlo a pasažéry. Celková populace soustavy se dala počítat na stovky milionů lidí. Z lidské perspektivy dobrá soustava, ale nijak výjimečná.
„Odsud to nevypadá vůbec zle,“ poznamenala Desjaniová, když senzory flotily dokončily analýzu druhé planety soustavy. „Většinou dávají Syndikové své pracovní tábory na mnohem nepříjemnější planety.“
„Podle našich zkušeností ano,“ souhlasil Geary a studoval přitom vlastní displej. Různá klimatická pásma, některá vysloveně optimální pro lidskou kolonizaci, spousta vody, atmosféra téměř stoprocentní lidský standard, spousta dobře udržovaných měst vyvážených zbytky divoké přírody. „Je to tam pěkné.“
„Až moc pěkné,“ zamumlala.
„Pane?“ Vedle Gearyho se objevilo virtuální okno s jeho zpravodajským důstojníkem poručíkem Igerem. „Potvrdili jsme přítomnost zajateckého tábora a určili jeho lokaci.“
Na mapě vznášející se na druhé straně displeje se objevila zářící tečka.
Z toho, jak se Iger zatvářil nejistě, si Geary uvědomil, že se mračí. „To je dobrá práce, ale není to trochu překvapivé? Tohle vypadá na příjemnou planetu a tábor se nachází v mírném pásmu, místo aby byl zastrčený někde v tundře nebo na poušti.“
„Ano, pane, ale myslím, že vám to vysvětlí obrazy, které jsme získali z tábora.“ Objevilo se další okno, odhalující sbírku budov zabíraných z ptačí perspektivy, byť z takové, jakou by nikdy žádný pták neměl, protože šlo o zvětšeninu obrazů pořízených optickými senzory flotily na vzdálenost milionů kilometrů.
Geary se zamračil ještě více a sledoval přitom dobře udržované budovy, které až na rozmístění byly pravděpodobně standardní kasárna. Ze tří plotů uzavírajících celou oblast uvnitř několika vrstev bezpečnosti vyčnívalo jen několik strážních věží, kolem kterých bylo jen asi deset metrů zakázaného území. Většina oblasti uvnitř tábora byla pokrytá trávou místo štěrku nebo asfaltu, ale bylo tam vidět i několik stromů poskytujících stín. Dovnitř tábora na parkoviště vedly kvalitně postavené cesty.
„Přijde mi, že se vězni musí z tábora často někam převážet.“
„Odhadujeme, že denně,“ potvrdil Iger. „Všimněte si, že je tábor kousek od velkého města. Z rozložení tábora a některých zachycených syndických zpráv odhadujeme, že alianční vězně používají jako pracovní sílu. To není u Syndiků nic nenormálního, ale většinou vidíme naše lidi nahnané do dolů nebo na pole, daleko od všech měst.“
Geary se opřel do křesla a zaťukal prsty do opěradla. „Takže si nemyslíte, že by je používali na těžkou práci?“
„Možná ano, pane. Třeba na silnice. Ale taky to může být mnohem snazší práce jako třeba uklízení. Jakmile dostaneme zajaté na palubu a vyslechneme je, budeme vědět do posledního detailu, jak je Syndikové zneužívali.“
Iger automaticky použil termín „zneužívat“ a Geary věděl z táborů, na které dřív narazil, že to bude nejspíš pravda. Ale i tak tenhle tábor vypadal jako mnohem příjemnější místo než temné nevrlé vězeňské komplexy, ze kterých flotila osvobozovala zajatce předtím. Rozhodně to byl zajatecký tábor, ale nevypadal jako typické peklo. „Dejte mi vědět, pokud ještě něco zjistíte.“
Když se okno s Igerem zavřelo, Desjaniová se opřela do křesla a vzdychla. „Není se tady moc čeho obávat. Žádné válečné lodě kromě pár niklákových korvet v doku na oběžné dráze kolem druhé planety.“
Geary zaťukal na symboly korvet a nechal si zobrazit informace zjištěné senzory. „Podle našich systémů jsou korvety rozebrané, ale ne na likvidaci. Zdá se, že do nich instalují nové systémy.“
„Možná tam mají svého kapitána Smytha.“
„Částečně dostavěné trupy válečných lodí,“ zamyslel se Geary a označil několik dalších orbitálních doků. „Tři lodě velikosti lovců-zabijáků a tady jedna konstrukce, která by mohla být lehký křižník. Bude jim ještě dlouho trvat, než je dostaví.“
„Zdá se, že si tady někdo staví malou flotilu,“ poznamenala Desjaniová. „Ta el-zetka nemají standardní profil syndických lodí. Možná je nestaví jako kontrakt pro centrální syndickou vládu.“
To bylo zajímavé. „Chystá se místní ředitel na obranu soustavy, nebo si chce urvat něco u sousedů? Možná jen trocha vydírání podpořená hrozbou palebné síly, ale možná přímá expanze.“
„Je naším problémem, co si budou Syndikové navzájem dělat?“ zeptala se Desjaniová.
„Ne. Tohle ne. Pokud narazíme cestou na probíhající útok, mohli bychom zasáhnout, ačkoli nemám tušení, jestli to opravdu chceme. A naše rozkazy jsou v tomhle ohledu extrémně vágní.“
„Ty rozestavěné lodě by byly snadný cíl,“ poznamenala. „Kdybychom je rozstříleli na kousíčky, nejspíš by nám byly okolní soustavy vděčné.“
Ušklíbl se na ni. „I když na mne dělají dojem vaše nově objevené humanitární choutky, máme teď se Syndiky mír. To znamená, že pro rozstřílení něčeho budeme potřebovat dobrý důvod.“
„Jen když to chcete řešit do detailů,“ zavrtěla Desjaniová hlavou. „Ale teď vážně, nebude to časem problém? Dokud budeme prolétat syndickým územím, což by, pokud vím, mělo být často, a dokud se bude syndická centrální vláda dál rozpadat, čímž jsem si celkem jistá, dříve nebo později narazíme v některé odlehlé soustavě na místní válčičku. Co když budou jedni Syndikové útočit na jiné? A místní obránci nás požádají o pomoc, co pak řekneme? A co když budou útočníci patřit k centrální vládě a budou bombardovat vlastní lidi ve snaze převzít kontrolu nad soustavou? Poletíme prostě dál, necháme bomby dopadat a budeme se tvářit, že se nic neděje?“
Zamyšleně zabubnoval prsty do opěradla křesla. „Naše rozkazy kolem téhle otázky pečlivě tancují. Je možné je interpretovat jako povolení k zásahu, nebo jako povinnost zasáhnout, nebo příkaz k omezení případného zásahu, nebo klidně jako naprostý zákaz něco dělat.“
„Což znamená, že ani vláda, ani velitelství nevědí, co s tím dělat, tak to rozhodování nechali na vás. Jsem šokována. Naprosto šokována.“
Geary přikývl. „S tím, jak se všichni soustředí na cizince a na mé plány syndickým územím proletět co nejrychleji, což mělo takové situace snad omezit, jsem se nesnažil tohle konkrétně nějak více analyzovat. Naše jednání bude záviset na okolnostech. Možná mají na tohle téma nějaké instrukce naši vyslanci, jen nám o tom ještě neřekli.“
„Jestlipak nám to řeknou ještě před tím, než zahájíme palbu?“ zamyslela se Desjaniová.
„Zeptám se jich. Až to tady vyřešíme.“ Geary aktivoval interní komunikátor a otevřel okna s Rionovou a Charbanem. „Paní vyslankyně, generále Charbane, kontaktujte prosím nejvýše postavené syndické ředitele v této soustavě a domluvte s nimi vše, co je nezbytně nutné pro vyzvednutí našich vězněných lidí. K jejich převozu z planety použijeme vlastní raketoplány. Nepotřebujeme žádnou syndickou asistenci, jen aby nám dali k vězňům přístup a poskytli relevantní záznamy.“
„Dáme se do toho, admirále,“ prohlásil Charban, jako by byl pořád ještě v aktivní službě a spolupracoval s Gearym na vojenské operaci. „Podle mírové smlouvy mají povinnost předat nám vězně okamžitě, takže by neměly být žádné problémy.“
Rionová jen beze slova přikývla. Oči přitom měla zastřené.
„Děkuju vám,“ řekl Geary. „Dejte mi vědět, kdyby se přece jen nějaké problémy objevily.“
„Pane admirále,“ ozval se manévrovací důstojník, „pokud máte v plánu udržovat flotilu na nula celá jedna světla, doporučují systémy zahnout s flotilou o jedna pět stupňů na pravobok a dolů o čtyři nula, abychom se dostali na kontakt s druhou planetou.“ Geary si zkontroloval doporučení manévrovacího systému a prohlédl si dlouhou zaoblenou křivku protínající celou soustavu. Mířili k pohybujícímu se objektu, obydlené planetě, takže nešlo jen o rovnou čáru, ale o delší trasu.
„Na oběžnou dráhu je to necelých šest světelných hodin.“
„Ano, pane. Dva dny a jedenáct hodin letu rychlostí nula celá jedna světla.“
„Dobrá.“ Oslovil komunikátorem celou flotilu: „Všem jednotkám, změňte kurz o jedna pět stupňů na pravobok a o čtyři nula dolů v čase dva nula. Udržujte současnou formaci a rychlost.“
Dva a půl dne cesty k planetě, možná půl dne u planety, zatímco budou raketoplány vyzvedávat vězně, pak dalšího dva a půl dne zpět ke skokovému bodu, plus rezerva na nečekaná zpoždění. Řekněme šest dní. Vláda a velitelství nechtěly, abych se zdržel o dva další týdny, ale jejich vlastní výmysl, tahle záchranná výprava, nás opozdila o týden. Plus doba na tranzit přes Hasadan a doba skoku na Dunai a zpátky, dohromady víc než dva týdny. Alespoň že záchranou těch zajatců dosáhneme něčeho dobrého.
Když se vyslanci ozvali, měli oba nasazené pokerové tváře. Uplynulo deset hodin od příletu flotily do soustavy Dunai a zbývalo čtyřicet hodin do doletu k hlavní planetě. „Chtěl jste, abychom se ozvali, kdyby se objevily nějaké problémy,“ řekla Rionová a na chvíli na sobě nechala ukázat svůj dřívější žár.
„Jaké problémy máme?“
„Možná,“ navrhl Charban, „byste se měl sám podívat na odpověď, kterou jsme dostali od místního nejvyššího ředitele. Dunai je mimochodem stále nominálně loajální vůči centrální vládě Syndikovaných světů.“
Před Gearym se objevilo další okno a obraz syndického ředitele, až nepříjemně podobného všem ostatním ředitelům, s nimiž se Geary zatím setkal. Ředitelé se ve skutečnosti neklonovali a byly mezi nimi běžné fyzické rozdíly, nicméně každý měl dokonale střižený oblek ze stejného materiálu, všichni měli dokonalý krátký sestřih vlasů a všichni dokázali předvádět řadu nacvičených obličejových výrazů bez jakékoli emocionální hodnoty. Bylo to skoro, jako kdyby byla spousta různých osobností násilím natlačená do formy, která je zbavila individuality.
Syndický ředitel nahodil standardní a stoprocentně neupřímný ředitelský úsměv, jaký musel nacvičovat roky. „S radostí budeme jednat s aliančními silami operujícími podle smlouvy schválené Syndikovanými světy. Jelikož vězni znamenali pro naši planetu značnou zátěž, protože jsme se pochopitelně postarali, aby měli dostatečné ubytování, stravu a zdravotní péči, věříme, že je Aliance připravená kompenzovat nám náklady. Jsme si jistí, že Aliance se svým dluhům nevyhne. Jakmile dohodneme konkrétní výši kompenzace, projednáme podmínky předání. Připojil jsem závěry našeho účetnictví a předběžnou částku k proplacení, abychom mohli zahájit vyjednávání.“
Okno zmizelo a Geary se zadíval na Rionovou: „Kolik?“
Řekla mu číslo, kvůli kterému musel chvíli jen nevěřícně zírat.
„To je běžná syndická taktika, začít s něčím natolik jednostranným, že je to prostě nepřijatelné, a pak vyjednávat o méně,“ vysvětlovala Rionová, zatímco Charban tiše naslouchal. „Nečeká, že mu to odsouhlasíme, ale myslí si, že z nás vyrazí o něco menší částku.“
„To se plete. I kdyby měla flotila přístup k takovým financím, s něčím takovým prostě nebudu souhlasit.“
„Budeme o tom syndického ředitele informovat,“ řekla Rionová, „a řekneme mu, že o žádné náhradě nebudeme vyjednávat. Nicméně je velmi pravděpodobné, že bude trvat na penězích, dokud bude mít vězně pod kontrolou.“
„Navzdory tomu, co říká mírová smlouva.“
„Ano.“
„V tom případě,“ prohlásil Geary, „byste mu měla připomenout, že mám v jeho soustavě celou flotilu válečných lodí.“
Charban se zamračil. „Musíme být opatrní při naznačování, že bychom byli ochotní použít sílu.“
„Jsem si jistý, že dva vyslanci alianční velkorady dokáží společně něco takového naznačit nejen opatrně, ale i schopně.“
Charban se zatvářil zmateně, jako by si nebyl jistý, zda se má kvůli Gearyho prohlášení rozzlobit, ale Rionová nahodila sardonický úsměv. „Uvidíme, co s tím dokážeme udělat, admirále,“ řekla.
Desjaniová čekala s komentářem, dokud se obrazy vyslanců neztratily, a pak nevěřícně zabručela. „Ten syndický ředitel se z nás snaží vyrazit prachy. Ten arogantní malý mizera si opravdu myslí, že mu za naše lidi zaplatíme.“ Prosebně se zadívala na Gearyho. „Můžu už něco rozstřílet? Jen aby věděl, že to myslíme vážně?“
„Je mi líto,“ odpověděl. „Ještě ne.“
„Mír stojí za houby,“ zabručela Desjaniová.
Ale její návrh ho donutil přemýšlet. „Což neznamená, že nemůžeme ukázat, že něco dokážeme zničit. Spoustu něčeho, pokud budou nadále zdržovat vyzvednutí našich lidí.“
Pozvedla tázavě obočí. „Možná varovný výstřel?“
Geary chvíli přemýšlel. „Spíš demonstrační výstřel, který by zasáhl něco bezcenného.“
„Musíme trefit něco, na čem jim záleží.“
„Nemůžeme,“ trval na svém. „Jen bychom je vyprovokovali. Řeknu vyslancům, ať Syndikům oznámí, že budeme v soustavě provádět palebné testy. Uvidíme, třeba nás pochopí.“
„Zbraňový test. Zamířený na nic. Ale co, aspoň budou mít politici nějakou práci,“ řekla Desjaniová dost hlasitě, aby ji slyšel. Upírala pohled na obrazovku a tvářila se velmi podrážděně.
Byla potřeba ji utišit a existovala jen jedna věc, která by mohla Táně Desjaniové téměř určitě zlepšit náladu.
„Proč nevyberete nějaký cíl? Dám vám vědět, až bude čas vypustit šutr.“
„Jen jeden šutr?“
Povzdychl si. „Dobrá. Dva šutry.“
„Tři.“
„Dobrá, tři. Ale postarejte se, ať poblíž cílů není žádný Syndik.“
„Ano, pane.“
„Táňo…“
„Dobrá! Ale vyberu taková místa, aby mohly ohňostroj sledovat hromady Syndiků a strachovat se, kdy přijde další salva přímo jim na hlavy!“
- Jack Campbell: Bitevník (Ztracená flotila – Za hranicí 1)
- FANTOM Print, 2014
- překlad: Jiří Matyskiewicz
- obálka: Petr Willert
- 288 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 195 Kč)
