Formálně válka se Syndiky sice skončila, ale to neznamená, že Alianci čeká mír, což je stav, jaký nikdo živý kromě Gearyho nepamatuje. Centrální syndická vláda sice podepsala mír, nicméně její moc je natolik oslabena, že se od Syndikovaných světů odtrhávají jednotlivé sluneční soustavy s vlastními plány pro budoucnost a je jen otázkou času, kdy anarchie vyvolá další válečné konflikty…

A navíc někde za syndickými hranicemi číhá cizí inteligentní rasa, která pravděpodobně válku mezi lidmi rozpoutala. Koho jiného než hrdinu Gearyho může alianční vláda vyslat s nově vytvořenou první alianční flotilou na průzkum území cizí rasy? Na první pohled dávají Gearyho rozkazy smysl, ale pokud se vezme v úvahu stav lodí flotily, sabotáže prováděné na flotile politiky i vojenským velením a obrovské nebezpečí, jaké může na neznámém území čekat… začíná to zavánět sebevražednou­ misí.

Gearyho komunikátor urgentně zapípal. „No, tak to máme asi štěstí, že jsem dostal zprávu právě teď.“ Zadíval se na komunikátor, uviděl, od koho zpráva je, a stále za chůze ji otevřel. Jakmile si přečetl prvních pár vět, prudce se zastavil, až se Timbale a Desjaniová museli také zarazit a zadívat se na něj. Na jejich tvářích byla vidět směs zvědavosti a obav.

„Co se stalo?“ zeptala se Desjaniová.

„Zatím nic. Ale…“ zarazil se na chvíli Geary, protože se musel ze všech sil snažit, aby potlačil narůstající hněv. „Kapitán Duellos mě právě informoval, že flotila obdržela oznámení o chystaných válečných soudech s řadou velicích důstojníků. Přeposlal mi to hlášení.“

Pokud Timbale překvapení a nedůvěru hrál, odváděl vynikající práci. „Cože? Nic takového jsem… můžu se podívat, admirále?“

Geary mu nabídl svůj komunikátor a Timbale si zprávu rychle přečetl.

„To je neuvěřitelné. Týká se to více než stovky kapitánů. To obvinění je technicky vzato opodstatněné, ale který idiot…“ Zatnul zuby. „Vlastně mě napadá hned několik idiotů, kteří by si tohle mohli vymyslet. Pár z nich právě slouží na velitelství flotily. Říkal jsem vám, že se velitelství snaží prosadit si svou autoritu, ale nenapadlo mě, že by udělali něco tak pitomého.“

„Vidím, že jsem taky obviněná,“ prohlásila Desjaniová smrtelně klidným hlasem. „Chtějí zničit celou velitelskou strukturu flotily, pane admirále.“

Timbale ukázal prstem na komunikátor a dodal: „Jeden každý z těch důstojníků by musel být minimálně dočasně zbaven velení! Zatímco se snažíme flotilu opravit, doplnit zásoby a posádky! Způsobilo by to totální chaos!“ Chvíli to vypadalo, že chce frustrovaně praštit komunikátorem o stěnu, ale pak si uvědomil, že přístroj patří Gearymu, a tak ho vrátil. „Je dobře, že jste se vrátil ještě předtím, než tohle vypuklo. Kdyby tohle přišlo dřív, nastalo by naprosté peklo. Jste jediný, kdo může zabránit flotile v přehnané reakci.“

Ale Desjaniová znovu nasadila klidný výraz, připravená na boj. Upřela pohled na Gearyho: „Tady se možná pletete, admirále Timbale. Nejde o reakci flotily, ale o to, čeho měl tenhle rozkaz dosáhnout. Je možné, že někdo jednal předčasně? Možná to měla flotila dostat až ve chvíli, kdy by byl admirál Geary na schůzi s představiteli vlády. V tom případě by se o tom nedozvěděl včas a neměl by nejmenší šanci nějak reagovat a zabránit katastrofě.“

„Bylo to jejich úmyslem?“ procedil Geary skrze zaťaté zuby. „Snaží se dohnat flotilu ke vzpouře? Nejdřív jsem si myslel, že je to cílené přímo na mě osobně, ale jelikož většina těch důstojníků bude považovaná za mé věrné…“

Admirál Timbale se viditelně musel snažit o klid, ale jen zavrtěl hlavou. „Možná. Možná. Ale kdybyste nebyl k zastižení, taky bychom nemohli říct flotile, co děláte, jaký je váš stav. Kdyby někoho napadlo, že vás vláda zajala…“

„To by bylo zlé,“ řekla Desjaniová. „Máte pravdu, admirále Timbale, tohle by se mohlo snadno stát. Ale nechce se mi věřit, že by byl někdo tak pitomý, aby se to cíleně snažil vyvolat.“

„Takže je spíš někdo tak pitomý,“ zeptal se Geary, „že by to způsobil neúmyslně?“

Timbale rychle přikývl.

„Ano, to by odpovídalo. Velitelství flotily takových věcí teď dělá spoustu. Snaží se všem ukázat, že oni tomu velí. Možná dostali zpátky hlášení o postoji flotily k předchozím rozkazům a rozhodli se vyrazit do přímého útoku.“

„Takže ne vláda?“ přeptal se Geary. Navarro mu nepřipadal jako někdo, kdo by přikázal něco takového, protože rozhodně nevypadal na pitomce, ale na druhou stranu – Geary nebyl politik.

„Ne.“ Timbale se zadíval chodbou na čekající kontrolní bod, kde vojáci ze všech sil předstírali, jak si nevšímají vzrušené debaty vysoce postavených důstojníků.

„Jakou výhodu by z toho měl? Bojí se povstání, a tohle je přesně to, co by mohlo vyvolat pokus o převrat. Nemám o inteligenci politiků příliš vysoké mínění, ale je mi jasné, že když jde o vlastní zájmy a přežití, snaží se ze všech sil. Nevidím v téhle situaci nic, co by komukoli ve vládě nějak pomohlo, naopak je to ohrožuje. Navíc na vás teď čeká v izolované místnosti, takže ani on by se o tomhle nedozvěděl, dokud by nebylo po všem.“

„Tím by nicméně měl argumenty pro popření své účasti,“ přimhouřila Desjaniová oči.

„Když vede vládu? Kdyby tvrdil, že o něčem takovém nevěděl, nijak by mu to nepomohlo. Naopak, vypadal by ještě hůře. Tedy za předpokladu, že by flotila nerozstřílela stanici na kusy a nepopravila ho.“

„Mučednictví může při volební kampani pomoct,“ nadhodila Desjaniová suše. „Dokonce i já bych měla proti mrtvému politikovi mnohem méně námitek.“

„Mrtví hrdinové nezůstávají vždy mrtví,“ řekl Timbale a ukázal bradou na Gearyho.

„Tak co budeme dělat?“ zadívala se Desjaniová na Gearyho stejně jako Timbale.

Tohle se také nezměnilo. I když neměl zrovna žádné pravomoci, stejně od něj všichni čekali rozhodnutí.

„Všichni souhlasíme, že tohle dovede flotilu k šílenství. Rozkaz přišel od velitelství flotily. Jediný způsob, jak to zrušit, je obejít velitelství a oslovit přímo vládu. Musím jít na tu schůzi. To je nejlepší způsob, a taky pravděpodobně jediný, jak tuhle situaci rychle vyřešit.“

„Pane,“ řekla Desjaniová. „Reakce flotily už nejspíš přišla.“

„Já vím.“ Vytáhl komunikátor a zamračil se při pohledu na ikonu na displeji. „Proč nemůžu vysílat? Ještě před chvílí to šlo.“

Timbale se zamračil. „To stanice. Máme tady tolik chodeb, vedení a bloků fungujících jako clony nebo reflektory, že se perimetr elektronicky zabezpečené zóny pohybuje. Nedá se říct, jak daleko se budete muset vrátit, abyste měl znovu spojení.“

„Na to nemáme čas.“ Stiskl tlačítko pro záznam a pečlivě nahrál zprávu: „Všem válečným lodím v soustavě Varandal, tady admirál Geary. Právě jsem byl upozorněn, že je velký počet důstojníků předvolán před válečný soud. Řeším tu situaci. Všechny jednotky zůstanou na přiřazených oběžných drahách a nedopustí se žádných neautorizovaných činů. Na čest našich předků, Geary, konec.“

Pak podal komunikátor Desjaniové. „Potřebuju, abyste okamžitě vyrazila hasit požár. Vyjděte ven z blokované zóny a vyšlete to. Pak jim všem zabraňte v dělání pitomostí.“

„Já nejsem žijící hvězda,“ postěžovala si Desjaniová, ale vzala si komunikátor. „A ani ty nedokáží zastavit pitomce.“

„Pokud všem řeknete, že jsem se o tom právě dozvěděl a řeším to, budou vám věřit. Budou vám naslouchat.“

Zadívala se mu do očí.

„S jakou autoritou jednám? Podle tohohle hlášení bych měla okamžitě předat velení nad Neochvějným.“

„Jste kapitánkou Neochvějného, dokud vám neřeknu jinak.“ Tohle nebylo správně. Nebylo to podle předpisů. Neměl žádnou pravomoc říct jí něco takového, přestože měl vyšší hodnost. Ale Black Jackovi Gearymu to projde. Pokud by se Geary teď nerozhodl ignorovat řády, celá situace by se mohla velmi rychle dostat do naprosto ničivého stádia. „Admirále Timbale, ocenil bych, kdybyste v tomhle kapitánce Desjaniové pomohl. Nevím, jaký vliv bude mít na válečné jednotky v soustavě nespadající pod flotilu.“

„Nejspíš větší, než by vás napadlo,“ nadhodil Timbale. „Všichni vědí o… vašem vztahu. Ale bude potřeba nás obou, abychom to aspoň trochu zklidnili. Pokud odhaduji reakci flotily správně, budou si všichni jistí, že je to jen první salva ve větší bitvě a že k vašemu zatčení dojde hned poté. Spousta bitevních lodí dostane chuť rozebírat tuhle stanici na kousky, dokud vás nenajdou. A pokud se to stane, budou jiní palbu opětovat.“

„Možná bych se měl vrátit s vámi,“ řekl Geary. „Pozdržet schůzi…“

„Pak si bude vláda myslet, že jste nečekané agresivní tahy flotily přikázal vy. Není žádná záruka, že flotila uvěří vašim osobním zprávám, můžou si myslet, že jste k tomu nucený.“

Mohl udělat jen jediné, podívat se na osobu, jež ho nikdy nezklamala. „Táňo.“

Desjaniová rozhodila rukama.

„Dobrá. Jdu na to, pane admirále. Nejsem Black Jack Geary, ale udělám, co bude v mých silách.“ Tohle bylo jedno z přísloví moderní flotily, které Gearymu stále vadilo, ale v tomto případě to bylo myšleno doslovně. Desjaniová mu zasalutovala.

Oplatil jí pozdrav a v hlavě mu probíhaly obrazy všeho, co se mohlo podělat. Až příliš jasně viděl, jak se alianční armáda a flotila najednou pustí do bratrovražedné války, v níž by zahynulo obrovské množství lidí. A to možná i včetně Táni. Následkem toho by mohla zemřít i samotná Aliance a začít se rozpadat sice s menším chaosem než Syndikované světy, ale stejně nezastavitelně. „Hodně štěstí, Táňo.“

„O mě se nestarejte. Já jsem zatraceně drsná kapitánka bitevního křižníku. To vy jste ten, kdo musí zabránit politikům a velitelství v pitomostech. Pokud to někdo dokáže, jste to vy.“

„Díky. Oceňuju, jak mi vůbec nepřipomínáte, pod jakým tlakem jsem.“

„Není zač. A ať vám ta schůze netrvá dlouho, jinak toho v téhle soustavě nemusí moc zbýt.“

• Jack Campbell: Bitevník (Ztracená flotila – Za hranicí 1)
• FANTOM Print, 2014
• překlad: Jiří Matyskiewicz
• obálka: Petr Willert
• 288 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 195 Kč)