Bezhvězdná noc, Legenda o Drizztovi 8
 |
R. A. Salvatore: Bezhvězdná noc
Žádný národ v Říších nerozumí pomstě lépe než drowové. Pomsta je jejich každodenním pokrmem, sladkou příchutí na zlomyslně zkroucených rtech. Zdá se, jako by byla jejich jediným, pravým potěšením. Drowové po ní tak hladověli, že si přišli pro mě…
Ctižádost
Žoldák se opřel o sloup, který podpíral široké schodiště Tier Breche
v severní části obrovské jeskyně, v níž se rozkládal Menzoberranzan,
město drowů. Jarlaxl si sundal širák, přejel si rukou po hladké kůži
holé hlavy a potichu zaklel.
Ve městě zářilo mnoho světel. Ve vysokých oknech domů vytesaných do
stalagmitů plápolaly pochodně. Světla v drowském městě! Mnoho
z překrásných budov zdobila měkká zář kouzelného ohně, většinou
v odstínech fialové či modré, ale tohle bylo jiné.
Jarlaxl přesunul váhu do strany a trhl sebou, protože se opřel o nedávno
zraněnou nohu. Ránu mu ošetřila samotná Triela Baenre, Matrona mistra
Arach-Tinilithu, jedna z nejvyšších kněžek ve městě, ale Jarlaxl tušil,
že práci úmyslně nedokončila a nechala ho trpět, aby ho vytrestala za to,
že nedokázal zajmout uprchlého Drizzta Do’Urdena.
„Ze světla mě bolí oči,“ ozval se za ním uštěpačný hlas. Jarlaxl se
otočil a upřel pohled na nejstarší dceru Matrony Baenre Trielu. Byla menší
než většina drowů, skoro o stopu menší než Jarlaxl, ale stála hrdě a
vzpřímeně. Jarlaxl znal její moc a výbušný temperament lépe než
ostatní, a choval se proto k drobné ženě velmi uctivě.
Jak se k němu blížila, mžourala a mračila se na město. „Zatracené
světlo,“ bručela.
„Vše na rozkaz vaší Matrony,“ připomněl Jarlaxl. Odkrytým okem se
vyhýbal jejímu pohledu, druhé měl schované za klapkou. Znovu si nasadil
širák a stáhl si ho do čela, aby skryl úsměv nad jejím úšklebkem.
Triela neměla z matčina konání radost. Jarlaxl to poznal už ve chvíli,
kdy Matrona Baenre naznačila své plány. Triela však byla nejfanatičtější
kněžkou Pavoučí královny a nikdy by se Matroně matce nepostavila –
pokud by jí to ovšem nepřikázala sama Lloth.
„Pojď,“ zavrčela kněžka. Vydala se přes Tier Breche k největší a
nejvyšperkovanější ze tří budov Akademie, která nesla podobu obrovského
pavouka.
Jarlaxl významně zasténal a jen pomalu kulhal za ní. Ale jeho snaha získat
trochu léčivé magie navíc nebyla úspěšná. Triela na něj prostě
počkala ve dveřích velké budovy, a to až s netypickou trpělivostí,
protože Triela, jak Jarlaxl věděl, nikdy na nic nečekala.
Jakmile žoldák vstoupil do chrámu, zaútočily na něj různé pachy, od
kadidla po zasychající krev nejnovější oběti, a z každých dveří se
linul obřadní zpěv. Triela ale nic z toho nevnímala a bez povšimnutí
prošla i kolem několika učednic, které se uklonily, když si všimly, že
přichází.
Dcera Matrony Baenre cílevědomě mířila do vyšších pater, kde se
nacházely soukromé komnaty mistry. Prošla krátkou chodbou, kde se po podlaze
plazila hejna pavouků, přičemž několik jich dosahovalo Jarlaxlovi až po
kolena.
Triela se zastavila mezi dvěma stejně vyzdobenými dveřmi a pokynula
Jarlaxlovi, aby vstoupil do těch vpravo. Žoldák zaváhal, a přestože svůj
zmatek dobře ukryl, Triela jeho reakci očekávala.
Popadla Jarlaxla za rameno a drsně ho otočila. „Už jsi tu byl!“ obvinila
ho.
„Ano, po ukončení studia ve škole bojovníků,“ řekl Jarlaxl a setřásl
její ruku, „stejně jako všichni ostatní studenti Bojové Magthere.“
„Byl jsi tady nahoře,“ zavrčela Triela a upřeně na Jarlaxla hleděla.
Žoldák se zasmál.
„Zaváhal jsi, když jsem tě vybídla, abys vstoupil,“ pokračovala Triela,
„protože víš, že můj pokoj je za dveřmi vlevo. Očekával jsi, že jdeme
tam.“
„Já vůbec nečekal, že mě sem pozvete,“ odsekl Jarlaxl, aby změnil
téma. Vyvedlo ho z míry, že ho Triela tak pečlivě sledovala. Podcenil snad
znepokojení, které v ní matčiny nejnovější plány vyvolaly?
Triela na něj dlouze, upřeně a bez mrkání hleděla a čelist měla pevně
zatnutou.
„Mám své zdroje,“ přiznal Jarlaxl nakonec.
Uběhl další nekonečný okamžik a Triela stále nezamrkala.
„Požádala jste mě, abych přišel,“ připomněl Jarlaxl.
„Rozkázala jsem to,“ opravila ho Triela.
Jarlaxl se hluboce a teatrálně uklonil a mávl širákem. Baenřiny oči se
rozzlobeně zaleskly.
„Dost!“ zakřičela.
„Tak skončete tuhle hru!“ osopil se na ni Jarlaxl. „Požádala jste mě,
abych přišel do Akademie, kde se necítím zrovna příjemně, a já poslechl.
Vy máte otázky a já možná odpovědi.“
Při poslední větě přimhouřila Triela oči. Jarlaxl byl stejně lstivý
jako kdokoli jiný v drowském městě. Jednala s prohnaným žoldákem už
mnohokrát, ale stále si nebyla jistá, jestli má navrch, nebo ne. Obrátila
se a pokynula mu, ať vstoupí do dveří nalevo, a on s hlubokou úklonou
poslechl. Vešel do přepychové komnaty s hustým kobercem prozářené
magickým světlem.
„Zuj si boty,“ poručila Triela. Sama udělala totéž a teprve pak
vstoupila na načechraný koberec.
Jarlaxl zůstal stát u stěny s tapisérií těsně za dveřmi a
nedůvěřivě se zadíval na své boty. Ti, kdo žoldáka znali, věděli, že
jeho boty jsou magické.
„Dobrá,“ ustoupila Triela, zavřela dveře, protáhla se kolem něj a
usadila se ve velkém, polstrovaném křesle. Za ní stál sekretář, nad
kterým visela tapisérie znázorňující obětování obrovského elfa
z povrchu tlupou tančících drowů. Nad elfem se tyčil téměř průsvitný
přízrak, napůl drow, napůl pavouk, a z krásné tváře mu vyzařoval
mír.
„Nelíbí se vám světla vaší matky?“ zeptal se Jarlaxl. „Máte
osvícenou i vlastní komnatu.“
Triela se kousla do rtu a opět přimhouřila oči. Většina kněžek si
v komnatách svítila tlumeným světlem, aby si mohla číst v knihách. Zrak
citlivý na teplo při čtení run k ničemu nebyl. Existovaly inkousty, které
udržely teplo dlouhé roky, ale ty byly vzácné a drahé i pro někoho tak
mocného, jako byla Triela.
Jarlaxl hleděl zachmuřené drowce do tváře. Uvědomil si, že Triela se
neustále kvůli něčemu vzteká. „Světla, jak se zdá, vyhovují tomu, co
vaše matka plánuje,“ pokračoval.
„Skutečně,“ poznamenala Triela kousavě. „A ty jsi tak arogantní, že
si myslíš, že jsi moji matku prohlédl?“
„Chce se vrátit do Mitrilové síně,“ řekl Jarlaxl otevřeně, protože
věděl, že Triela došla ke stejnému závěru.
„Opravdu?“ zeptala se Triela bezvýrazně.
Záhadná odpověď žoldáka zarazila. Vydal se k druhé, méně přepychové
židli, a navzdory tomu, že kráčel po hustém koberci, podpatky bot mu
hlasitě klapaly.
Triela se uculila, protože na ni magické boty dojem neudělaly. Všichni
věděli, že Jarlaxl umí kráčet tak hlasitě či tiše, jak si zrovna
přeje. Jeho šperky a další cetky byly zjevně také očarované, protože
zvonily a cinkaly nebo byly docela tiché podle jeho přání.
„Pokud jsi udělal do koberce díru, zalátám ji tvým srdcem,“ pohrozila
Triela, když se Jarlaxl pohodlně usadil v kamenném křesle a uhladil látku
na područce, aby jasně vyvstal vzor, černý a žlutý gee’antu
pavouk, podzemní obdoba povrchové tarantule.
„Proč si myslíte, že se vaše matka nikam nechystá?“ zeptal se Jarlaxl.
Hrozbu ignoroval, i když znal Trielu Baenre natolik dobře, aby ho napadlo,
kolik srdcí je asi do koberce vpleteno.
„Myslím si to?“ zeptala se Triela.
Jarlaxl si dlouze povzdychl. Tušil, že půjde o naprosto zbytečnou schůzku,
při níž se Triela bude snažit ze žoldáka vymámit co nejvíce informací,
aniž by mu nabídla cokoli výměnou. Ale když Triela trvala na tom, že se
sejdou v Tier Breche namísto obvyklého místa schůzky, Jarlaxl doufal, že
půjde o něco závažného. Rychle mu ale došlo, že se Triela chtěla sejít
v Arach-Tinilithu jen proto, že ji na tomto bezpečném místě nemohly
špehovat matčiny zvědavé uši.
Po všech pečlivých přípravách se ukázalo, že nejde o nic důležitého,
jen o prosté dohadování.
Triela se zdála podobně rozčilená. Náhle se s divokým výrazem ve tváři
naklonila vpřed. „Touží po odkazu!“ prohlásila.
Jarlaxlovy náramky cinkaly, jak o sebe klepal prsty. Snad se konečně někam
dostanou.
„Nadvláda nad Menzoberranzanem už Matroně Baenre nestačí,“ pokračovala
Triela klidněji a opřela se. „Chce rozšířit svůj vliv.“
„Myslel jsem, že Lloth obdařila vaši matku vidinou,“ poznamenal Jarlaxl,
kterého Trielino podráždění upřímně mátlo.
„Možná,“ připustila Triela. „Pavoučí královna dobytí Mitrilové
síně uvítá, obzvláště pokud přitom zajmeme odpadlého Do’Urdena. Ale
je třeba zvážit i další věci.“
„Třpytivé Skaliště?“ zeptal se Jarlaxl. Hovořil o městě svirfnebli,
hlubinných gnómů, kteří byli tradičními nepřáteli drowů.
„Mimo jiné,“ odpověděla Triela. „Třpytivé Skaliště leží jen
kousek od tunelů, které vedou do Mitrilové síně.“
„Vaše matka se zmínila o tom, že se se svirfnebli vypořádáte cestou
zpátky,“ nadhodil Jarlaxl, protože věděl, že pokud chce, aby s ním
Triela hovořila dál otevřeně, musí jí nabídnout něco výměnou.
Žoldáka napadlo, že Triela musí být skutečně rozčilená, když mu
dovolí tak dalece nahlédnout do svých myšlenek.
Triela kývla a přijala novinku stoicky a bez překvapení. „Ale je třeba
zvážit i další věci,“ zopakovala. „Cíl, který si Matrona Baenre
vytyčila, je obrovský a bude vyžadovat další spojence, možná dokonce
i pomoc illithidů.“
To Jarlaxlovi připadalo rozumné. Matrona Baenre si už dlouho držela
illithidského sluhu, odporného, nebezpečného netvora. Nikdy se ve
společnosti illithida s hlavou jako chobotnice necítil příjemně. Jarlaxl
přežil díky tomu, že uměl prohlédnout a přelstít své nepřátele, ale
na illithidy byl krátký. Česači myslí, jak se příslušníkům toho
odporného národa říkalo, prostě neuvažovali jako jiné národy a jednali
na základě zásad a pravidel, kterým nikdo jiný nerozuměl.
Ale temní elfové se přesto s illithidy mnohokrát úspěšně vypořádali.
V Menzoberranzanu žilo dvacet tisíc zkušených válečníků, kdežto
illithidů byla v oblasti sotva stovka. Trieliny obavy se zdály
přehnané.
To jí ale Jarlaxl neřekl. Měla tak temnou, výbušnou náladu, že se
žoldák rozhodl raději naslouchat než hovořit.
Triela vrtěla hlavou a jako obvykle se tvářila kysele. Vyskočila z křesla,
začala pochodovat v malém kruhu a černofialový háv ozdobený výšivkami
pavouků kolem ní vlál.
„Do boje nepůjde jen rod Baenre,“ připomněl Jarlaxl, aby Trielu
uchlácholil. „Světla hoří v oknech mnoha domů.“
„Matce se podařilo město sjednotit,“ připustila Triela a zpomalila
nervózní krok.
„Ale vy máte pořád obavy,“ pokračoval žoldák. „A potřebujete
informace, abyste se mohla připravit na důsledky.“ Jarlaxl se nedokázal
ubránit krátkému, ironickému zasmání. S Trielou byli dlouhá léta
nepřáteli, nevěřili si – z dobrého důvodu! A teď ho potřebovala.
Jako kněžka žila v ústraní, daleko od klepů ve městě. Obvykle si
informace zajišťovala modlitbami k Pavoučí královně, ale bylo čím dál
zřejmější, že Lloth konání Matrony Baenre posvětila, takže Triela
doslova tápala v temnotách. Potřebovala špeha a v Menzoberranzanu se
Jarlaxlovi a jeho síti zvědů Bregan D’aerthe nikdo nevyrovnal.
„Potřebujeme se navzájem,“ připomněla Triela významně a obrátila se
k žoldákovi. „Matka velmi riskuje, to je jasné. Pokud selže, kdo se asi
ujme trůnu vládnoucího rodu?“
Pravda, přiznal Jarlaxl tiše. Triela, nejstarší dcera rodu, byla bezpochyby
následnicí Matrony Baenre a jako Matrona mistra Arach-Tinilithu byla po osmi
Matronách matkách vládnoucích rodů nejmocnější osobou ve městě. Ale
v Menzoberranzanu sloužily zákony jen k tomu, aby ukryly naprostý chaos, a
moc se přesunovala stejně rychle jako tekoucí láva.
„Zjistím toho co nejvíce,“ slíbil Jarlaxl a vstal. „A vše vám
povím.“
Triela věděla, že jí lstivý žoldák neříká tak docela pravdu, ale
přijala jeho nabídku.
O chvíli později už se Jarlaxl svobodně procházel širokými,
křivolakými ulicemi Menzoberranzanu a míjel pozorné a dobře vyzbrojené
stráže, které postávaly na stalagmitech a na balkónech mnoha stalaktitů.
Žoldák se ničeho neobával, jeho širák totiž všem oznamoval, kdo je, a
žádný rod netoužil po konfliktu s Bregan D’aerthe. Byla to tajná
skupina, jejíž velikost dokázal jen málokdo ve městě odhadnout, a
základny měla ukryté ve výklencích a puklinách ve zdech obrovské
jeskyně. Její pověst však znali všichni. Vládnoucí rody ji tolerovaly a
většina drowů by Jarlaxla zařadila mezi nejmocnější menzoberranzanské
muže.
Jarlaxl byl tak klidný, že si upřených pohledů nebezpečných stráží ani
nevšiml. Soustředil se na své myšlenky a snažil se rozluštit, co se mu
Triela během schůzky vlastně snažila naznačit. Plán na dobytí Mitrilové
síně zněl slibně. Sám Jarlaxl pronikl do trpasličí pevnosti a prohlédl
si její obranu. Byla dobrá, ale tváří v tvář síle drowské armády
ubohá. Až Menzoberranzan dobude s Matronou Baenre v čele Mitrilovou síň,
Lloth bude velmi spokojená a rod Baenre se ocitne na vrcholku slávy.
Matrona Baenre bude mít svůj odkaz, jak to nazvala Triela.
Na vrcholku moci? Ta myšlenka se Jarlaxlovi zadrhla v mysli. Zastavil se vedle
Narbondelu, velkého časového sloupu, a po ebenové tváři se mu rozlil
široký úsměv.
„Na vrcholku moci?“ zašeptal nahlas.
Jarlaxl konečně pochopil Trielin neklid. Obávala se, že matka může
překročit hranice, že kvůli dalšímu zisku riskuje celé své impérium.
Jarlaxl situaci dobře zvážil a napadla ho ještě jiná možnost. Co když
Matrona Baenre uspěje? Co když dobude Mitrilovou síň a porazí Třpytivé
Skaliště? Jací nepřátelé pak Menzoberranzanu zůstanou? Co udrží
křehkou hierarchii města?
A proč vlastně bylo Třpytivému Skališti, sídlu nepřátel, po celá
staletí dovoleno existovat tak blízko u hranic Menzoberranzanu? Jarlaxl znal
odpověď. Věděl, že gnómové nevědomky drželi menzoberranzanské rody
pohromadě. S nepřáteli tak blízko musely zůstat rozbroje uvnitř drowské
společnosti pod kontrolou.
Ale Matrona Baenre teď plánovala rozšířit svoji říši nejen o Mitrilovou
síň, nýbrž také o sídlo protivných gnómů. Triela se nebála porážky
drowů. A neobávala se ani aliance s malou kolonií illithidů. Měla strach
z toho, že matka uspěje a získá svůj odkaz. Matrona Baenre byla letitá
dokonce i na drowské poměry a Triela byla následnicí rodového trůnu.
V tuto chvíli to představovalo pohodlnou pozici, ale pokud by obsadili
Mitrilovou síň a Třpytivé Skaliště, byla by mnohem nejistější a
nebezpečnější. Zbavili by se společného nepřítele, který udržoval rody
na uzdě, a Triela by se musela obávat i povrchového světa daleko od
Menzoberranzanu a pomsty spojenců Mitrilové síně.
Jarlaxl věděl, po čem Matrona Baenre touží, ale teď ho napadlo, co má asi
za lubem Lloth, když plány seschlé stařeny podporuje.
„Chce rozpoutat chaos,“ rozhodl se nakonec. V Menzoberranzanu panoval už
velmi dlouho klid. Rody spolu sice bojovaly, to bylo nevyhnutelné –
vládnoucí rody Do’Urden a DeVir byly dokonce vymazány ze světa – ale
obecná struktura města zůstávala pevná a neměnná.
„Jak zábavné,“ prohlásil Jarlaxl nahlas. Tušil, že Lloth chce nastolit
nový pořádek, vyčistit a obnovit město, které už ji znudilo. Už se
nedivil, že si Triela, která měla matčin odkaz zdědit, dělala takové
starosti.
Holohlavý žoldák miloval intriky a chaos. Zasmál se a pohlédl na Narbondel.
Žár sloupu téměř vyhasl, což naznačovalo, že v Temných říších
nastala noc. Jarlaxl se s klapotem podpatků vydal ke Qu’ellarz’orlu,
náhorní plošině u menzoberranzanské východní stěny, kde stálo sídlo
nejmocnějšího městského rodu. Nechtěl přijít pozdě na setkání
s Matronou Baenre, které se chystal podat hlášení o své „tajné“
schůzce s její nejstarší dcerou.
Jarlaxl přemýšlel, kolik toho má seschlé stařeně říct a jak slova
nejlépe překroutit ve svůj prospěch.
Skutečně miloval intriky.
- překlad: Kateřina Niklová