Barrayar, Lois McMaster Bujoldová
 |
Nejdřív se musím omluvit za mystifikaci, které jsem se nechtíc dopustila ve svém článku o předcházejícím dílu barrayarského cyklu (Cáry cti). Ano, měla jsem si ověřit pořadí, v němž původně jednotlivé knihy vyšly, a zjistila bych, že můj předpoklad o dodatečném dopisování dějů minulých je zcela scestný. Jenže já uvěřila tomu, že vydavatel nám předkládá cyklus v takovém sledu, v jakém vyšel v originále. Moje chyba. Přesto českému čtenáři nezbývá než se vyrovnat se skutečností, že vlastně předem ví, jak se osudy hlavních postav budou vyvíjet a k jakému závěru se autorka musí dostat. Tady je jasné, že se Aral i Cordelia Vorkosiganovi prostě musejí dožít konce a že se jejich poněkud osobitý potomek musí „v pořádku“ narodit. Přesto je další díl osudů Milesových rodičů stejně dramatický, ne-li ještě víc, než bylo jejich seznámení a okolnosti svatby.
Aral Vokosigan se stal regentem malého císaře Gregora a jako takový musí občas řešit nelehká dilemata. Jedním z prvních, zdánlivě zcela nepodstatným, je: bagatelizovat nerozvážný čin mladíka z vorské rodiny a otevřít tím podle svého názoru vrátka korupci ve vládních strukturách, nebo striktně dodržet zákon – a zničit rodinu někoho, kdo mu byl vzorem a dobrým přítelem. Přitom to, jak se rozhodne, může mít zásadní vliv nejen na vývoj císařské politiky, ale i na jeho vlastní rodinu.
Následky Aralova regentského rozhodnutí pak vyvolají celý řetězec reakcí, které způsobí nejen Milesův na Barrayaru značně neobvyklý příchod na svět. Než však k němu dojde, musí Cordelia podniknout dobrodružné výpravy na venkov i do metropole, působit jako pěstounka a dohazovačka, zopakovat si něco ze své průzkumnické minulosti a přiučit se několika konspiračním praktikám, a při tom všem ještě proniknout do spletitostí společenských zvyklostí Barrayaru. Docela slušný náklad i pro tak silnou osobnost, jakou Cordelia je. Zvlášť když ještě k tomu musí zvládnout komplikovaný vztah s tchánem, který v průběhu událostí projde z Pjotrovy strany vývojem od respektu a obdivu přes nesouhlas, uraženou ješitnost, odpor a nenávist až zpět k ostražitému příměří a respektu.
V centru děje tak není politicky zcela jistě daleko významnější Aral Vorkosigan, ale jeho beťanská manželka Cordelia a její střety s barrayarskou vÿšší společností, s nejvyšší státní politikou a jejími přesahy a vlivem na život, jaký by si upřímně přála žít. Jako manželka císařského regenta se však často musí podílet na věcech, které jsou její beťanské výchově cizí a s nimiž se nejdříve musí vyrovnat, než je akceptuje jako nutné zlo nebo odlišnou zvyklost, které je možno se přizpůsobit, či dokonce jako něco, co je proti jejímu původnímu domovu zařízeno lépe. Přesto v zásadních věcech dokáže barrayarským zvykům odolat a prosadit svou i za cenu roztržky s blízkými. Musí, protože jinak bychom byli ochuzeni o Milese a jeho příhody.
Tento díl dá odpovědi na mnohé otázky, které pozornému čtenáři milesovských dílů mohly vrtat hlavou, například kam se poděl a proč se nikdy nemluví o otci Ivana Vorpatrila, z čeho pramení specifické vztahy rodin Vorkosiganů a Koudelků, jak se seržant Bothari stal nominálním ochráncem domácnosti Cordelie Vorkosiganové, a jejího neduživého synka zvlášť, nebo jak došlo k tomu, že má císař Gregor ke Cordelii vztah téměř synovský a pro Koudelkovu rodinu slabost.
Z tohoto dílu rovněž můžeme pochopit, že Milesova ustavičná snaha dokázat, že je plnoprávným členem vorkosiganského rodu, je výsledkem nejen obecného tlaku barrayarské společnosti, ale také odrazem vztahů jeho matky a dědečka.
I když se v Barrayaru znovu dostává ke slovu především pohled, jakým se na velké politické i vojenské konflikty dívají ženy – matky, manželky, snoubenky, dcery, rozhodně se nejedná o červenou knihovnu. Jak by také mohlo, když jedna z hlavních postav je vesmírná průzkumnice a kapitánka armády (sice ve výslužbě, ale výcvik se nedá zapřít), jiná je osobní strážkyní v císařské rodině a jen ta třetí je „pouhou“ manželkou vysoce postaveného Vora. Vzhledem k dramatickým událostem, kterými prošly barrayarské dějiny v posledních dvou generacích před událostmi líčenými zde, má i ona spíše kvalifikaci tajného agenta a diplomata než módní ikony – i když zvládá i tuto úlohu.
Zkrátka – pokud chcete proniknout do zákulisí událostí, které formovaly Milesův život, pak Barrayar ze svého čtenářského plánu prostě nemůžete vynechat. A navíc je to skutečně dobře napsaná kombinace akčního příběhu se společenským románem nejen pro ženy. Prostě neváhejte a čtěte!
- Lois McMaster Bujoldová: Barrayar
- vydal: Talpress, Praha 2008
- přeložil: Marta Procházková
- obálka: Martina Pilcerová
- 416 stran / 289 Kč
