Asterion: Město přízraků, Michael Bronec, Zdeněk Holub (eds.)
 |
Knih, jejichž příběhy se odehrávají v nějakém herním světě, je celá řada, nebo spíše několik řad. K těm nejznámějším patří třeba Warhammer, Warcraft nebo Dragonlance. A z našich to je Dračí doupě, z něhož vzešel i Asterion. A Asterion dnes již má svou vlastní knižní podobu. Město přízraků je nejnovějším přírůstkem v řadě.
V podtitulu Města přízraků je sousloví „povídkový román“. K jeho vytvoření se totiž sešlo šest spoluautorů, kteří v prologu, pěti kratších a jednom delším textu zachytili kus historie města, jež střídá periody rozkvětu a zániku.
To, že příběh města přízraků vychází z konceptu hry na hrdiny, autoři vtipně využili i pro vlastní příběh. Nejprve jsou v kratších textech představeni hlavní hrdinové – asi jako když si hráč napíše postavu pro hru, ale ne tak doslova – a pak je pán jeskyně zapojí do hlavního dobrodružství, které je zde zastoupeno delší novelou. Jednotliví autoři k seznámení se s hrdiny a situací v Targentu, jak se město jmenuje, přistoupili po svém. Většinou to sice vzali metodou „rovnýma nohama doprostřed děje“, ale i tak je tu více akce, tam více lyriky a tamhle zase více historických souvislostí, či dokonce filozofických úvah. Nikdo z nich bohužel nevyužil formu romantické love story, mohl to být zajímavý kontrast k ostatním, i když …
Dostaneme se tak k městu, které právě prochází fází překotného rozvoje, objevování a využívání pozůstatků po kdysi zřejmě prosperujících a početných obyvatelích. Tento rozvoj v sobě ale nese zárodek nadcházejícího pádu. Vstoupíme do města, o jehož vzniku, příčinách rozkvětu a téměř úplného zániku nemá nikdo v popisované době už ani zdání. Do města, které jako by bylo samo jakýmsi položivým organismem, jenž si své obyvatele přizpůsobuje vlastním záměrům.
Zdá se, že každý z hrdinů mimo to, že je – ať už vědomě nebo mimoděk – zapojen do dějů, které nevyhnutelně vedou k vyvrcholení všech předcházejících událostí ve velkolepě dramatickém finále, zároveň prožívá své soukromé drama, které mu nedovoluje opustit scénu dřív, než se ukáže, že i tento zdánlivě pouze soukromý problém má význam pro osud ostatních i města samotného. Každý z hrdinů odehraje svou roli beze zbytku a – jak praví známé pravidlo – z každé pušky, visící na začátku na zdi, je do konce příběhu vystřeleno a je zasažen cíl.
Autorům slouží ke cti, že nestvořili jen další variaci ke klasickému putování za zázračným artefaktem, s jehož pomocí má být zachráněn svět – i když v důsledku událostí v Targentu zachráněn skutečně je. Pokud se tady totiž putuje, pak spíše do města, do hlubin pod městem, do hlubin vlastních vzpomínek nebo do hlubin zapomenutých dějů. I když se zde spojily síly šesti autorů, kniha působí kompaktním dojmem. Přesto je možné jednotlivé autory jednoznačně identifikovat, a to nejen tím, že v záhlaví každé strany je uvedeno jméno autora a název povídky, kterou právě čtete.
Tradičně dobré redakční práci Strak na vrbě se vymyká pouze strana 299, z níž z neznámých důvodů vymizelo písmeno ž. Ne že by se nedalo textu rozumět, ale přece jen ostra itý pohled oldáka ve slu bě působí ve vypjaté situaci poněkud komicky a vyvede čtenáře ze soustředění. Je to škoda, protože jinak je kniha redakčně ošetřena dobře.
Jestliže jste nebo jste byli zaníceným hráčem her na hrdiny a je vám líto všech těch odehraných dobrodružství, která vás tak pobavila, ale po skončení hry si je můžete připomínat už jen ve svých vzpomínkách, určitě si příběh Targentu přečtěte. Nenajdete v něm sice to vaše nej- nej- nej- dobrodružství, ale zaručeně se vám při četbě některé z nich vybaví a po dočtení budete tak trochu rozpolceni. Jednak vám bude líto, že to vaše skvělé dobrodružství nedokázal někdo taky tak pěkně přepsat do knihy, jednak budete potěšeni, že toto dobrodružství – přestože není záznamem jedné hry – vám umožňuje pobýt ve světě Asterionu i ve chvílích, kdy není nablízku nikdo, s kým byste mohli nějaké prostřednictvím hry sami prožít.
Pokud vám světy her pro hrdiny nic neříkají, ale máte rádi dobrodružné příběhy, ani vy po přečtení Města přízraků nebudete zklamáni. A možná trochu pochopíte, co na tom ta parta šílenců hrajících podivné hry bez hrací desky, pevných pravidel a jasně počitatelných bodů vlastně vidí.
- Michael Bronec, Zbyněk Holub (eds.): Asterion – Měssto přízraků
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2009
- obálka: Roman Kýbus
- 536 stran / 265 Kč
