Archivy hrůz, Charles Stross
 |
Tajné služby. Asi každý si pod tímto pojmem představuje nějakou mocnou organizaci se spoustou agentů, kteří neváhají pořádně klepnout přes prsty „zlé hochy“, co kují nekalé pikle. Anebo organizaci, která právě takové individua zaměstnává. V mnoha případech se přitom překvapivě jedná o instituci s naprosto totožným názvem. Obyčejný občan se však rád kojí představou, že tajná služba jeho země stojí na té správné straně, a on tak může klidně spát, protože tajní agenti jsou ve střehu.
Všimli jste si toho paradoxu? Pořád se všude mluví o tajných službách, a přitom ony zas tak tajné nejsou. Spousta dokumentů s oním červeným razítkem TOP SECRET se tak či onak nakonec dostane na veřejnost, a to ani nemluvím o memoárech vysloužilých agentů či zasloužilých šéfů těchto úřadů, z nichž se pravidelně stávají bestsellery. Nenapadlo vás, že se by někde pod vším tím balastem a fámami mohly skrývat organizace, které jsou opravdu tajné? A kdybyste se náhodou dozvěděli, že tu skutečně existují, nebyli byste zvědaví, čím se zabývají a před čím nás to vlastně chrání?
Ovšem zvědavost bývá často docela nebezpečnou vlastností a člověk tak může odhalit věci, které vlastně ani nechtěl vědět. Jako třeba počítačový expert Bob Howard. Ten jednoho dne při práci pro jedno ministerstvo ze zvědavosti hacknul pár složek, do nichž by se teoreticky neměl nikdy dostat. A to natrvalo změnilo jeho život. Zjistil totiž, že svět není zas tak jednoduchý a uspořádaný, jak si do té doby myslel. Jsou totiž věci, proti nimž je atomová bomba pouhou dětskou hračkou. Věci, které k nám mohou proniknout z jiných vesmírů. Okultismus vůbec není nevinnou hrou, protože některá kouzla naneštěstí fungují. Takže vyvolávat démony asi nebude tím nejbezpečnějším koníčkem.
Bobova pirátská akce má nečekanou odezvu, takže se zanedlouho stává počítačovým expertem super tajné britské okultní rozvědky s krycím názvem Prádelna. Ovšem každodenní práce s démonickými servery a supertajnými daty zanedlouho ztrácí svou přitažlivost v šedivé realitě života a neustálé vyplňování formulářů i čtení oběžníků ho přímo ubíjí. Takže mu zbývá jen jedna cesta – podat si žádost o převedení do aktivní služby. Terénní agenti Prádelny se totiž zabývají eliminací následků okultních rituálů a Bob doufá v trochu toho vzrušení. Netuší však, že už z jeho druhé akce se vyvine pěkně velký průšvih a jemu půjde nejen o život…
V Archivech hrůz ukazuje Charles Stross více než názorně, že je autor, který rád a s chutí využívá mnoha originálních nápadů a netradičních řešení. Jeho kniha v sobě jedinečným způsobem kombinuje prvky hned několika žánrů – špionážního románu, thrilleru, hororu a sci-fi, to vše úhledně zabalené do momentálně velmi oblíbeného stylu „drsné školy“. Výsledným efektem je pak třeskutá směs, která má nečekaný říz a rychlý spád, kdy je čtenář takřka okamžitě vtažen do děje, aby tu spolu s hlavním hrdinou prožíval neuvěřitelná, a přece tak věrohodná dobrodružství, až se z toho tají dech.
Hlavní hrdina nemalou měrou přispívá ke čtivosti vlastního příběhu. Počítačový expert a začínající špion Bob Howard má v sobě něco sympatického a rošťáckého, s čím se čtenář může okamžitě ztotožnit, takže není problém mu pak držet palce až do konce. Bob je totiž, i přes všechny ty rádoby otrlé a světácké komentáře cezené na půl úst, přece jen tak trochu romantickým snílkem. Neváhá proto porušit předpisy, nařízení a instrukce, jen aby udělal to, co mu připadá správné. A často se ukazuje, že jeho intuice ho vede mnohem lépe než všechny ty instruktážní příručky a videa, kterými se postupně musí prokousávat.
Přestože je teoreticky vzato pouhým agentem začátečníkem, dokáže jednat s rozhodností a cílevědomostí, jakou by mu občas mohl závidět samotný James Bond. Ostatně občas v jeho postojích probleskne i inspirace tímto slavným agentem. (Což mimochodem dokazuje, že sledování filmů s agentem 007 je vysoce prospěšné.) Ovšem akce v terénu jsou, přes všechnu svou nebezpečnost, přece jen tou příjemnější stránkou jeho práce. Tu horší polovinu pak tvoří úřednická otročina většinou bez jakéhokoliv zásadnějšího významu. I Prádelna je totiž státní úřad s přebujelou administrativou.
A právě tady se naplno projevuje Strossův svérázný smysl pro suchý humor se spoustou sarkasmu a ironie. Prádelna jako úřad, v němž se často tím nejbizarnějším způsobem projevuje ona bájná ISO 9001, nabízí spousty humorných situací. Hory nesmyslných oběžníků (třeba o způsobu využívání erární pasty na zuby) či vyplňování formulářů kvůli každé maličkosti, to je každodenní realita organizace, jež se pokouší chránit lidstvo před těmi z druhé strany. Bob Howard ve svých postřezích a komentářích nešetří nikoho, bere si na mušku úředníčky trvající na malicherných předpisech i kariéristy snažící se šplhat po hřbetech ostatních. Jeho humor je stejně úsměvný jako hořký.
Ale vraťme se zpět k hororové poloze Archivů. Stross tu přímo navazuje na to nejlepší z Lovecrafta a dalších hororových autorů, dokáže navodit obdobně temnou a tajuplnou atmosféru plnou stupňujícího se napětí a děsu. V jeho knize nechybí ani ony obligátní nestvůry hemžící se chapadly či inteligence tak odlišné, že je prostě lidská mysl není schopná pojmout. Ale tento autor neváhá ani využít další podněty a náměty, aby dosáhl co nejefektnějšího vyznění příběhu. Okultní společnost Thule z dob nacistického Německa je jedním z příkladů.
Všechny tyto atributy mají ještě další cíl – co nejvíce zvýšit věrohodnost příběhu. A tady je nutno říci, že Stross disponuje ojedinělým přesvědčovacím darem. Třeba jeho pojetí kouzel jako striktně vědeckého systému založeného na matematických výpočtech. Čtenáři k němu zpočátku přistupují dost nedůvěřivě, ovšem autor předkládá svou teorii tak sugestivně a dokládá ji sebevědomě spousty pojmů a pouček, že je prostě přinutí akceptovat svou pravdu. Po několika stránkách jim to dokonce připadá naprosto přirozené! Co na tom, že většina z nich o jmenovaných veličinách a definicích nikdy neslyšela. A i kdyby – klasik říká – Není-li to pravda, je to alespoň dobře napsáno!
A já bych dodal, že je to napsáno opravdu skvěle, takže stojí za to si Archivy hrůz přečíst. A když se po přečtení začnete najednou podezřívavě dívat do temných koutů a uvažovat, kde byste asi případně mohli sehnat Ruku slávy, nemusíte se bát, že jste zešíleli. Jen jste přijali svět, který vám ukázal Charles Stross.
- Charles Stross: Archivy hrůz
- vydal: Talpress, Praha 2007
- překlad: Hana a Martin Sichingerovi
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 448 stran / 239 Kč
