antologie, Zrození Modrého měsíce , škola recenzentů 3
 |
Škola recenzentů 3
Michael Bronec (ed.), Zbyněk Holub (ed.): Zrození Modrého
měsíce
autor: Norek
Není to tak dlouho (,) (použil bych navíc spíše Není to tak dávno) co se nakladatelství Straky na vrbě, možná potom co vidělo žebříčky prodejnosti na Fantasyi, rozhodlo vydat knihu ze světa her na hrdiny. (Osobně si myslím, že to tak asi nebylo, ale na to by mohl odpovědět hlavně Michael Bronec.) A tak kontaktovali (o) tvůrce Asterionu, největšího českého světa, a vznikl KAAT. Druhá kniha ze světu Asterionu je ještě odvážnější (,) než byl KAAT, protože povídky této sbírky (Důležitá věc k rozlišení – povídková sbírka je kniha kratších prací od téhož autora, antologie je kolekce povídek od různých autorů. Zrození Modrého měsíce je tudíž antologie.) jsou vesměs dílem začínajících autorů.
„Duchové pralesa“ Jaroslava Vrby mají skvěle popsanou atmosféru džungle, ale zbytek povídky je už o poznání slabší, pochybná motivace hrdiny a lehce předvídatelný závěr kvalitě povídky také nepřidají.
Další z tvůrců Asterionu, který přispěl do sbírky, je Jan Galeta. Ve „Felčarce“ všechno klape (,) jak má, čtenář pořád v napětí čeká, kdy se něco pokazí, protože nechce věřit, že je to popelkovská love story (,) a autor mu nakonec dá za pravdu originálním zakončením tohoto motivu. Bohužel tady povídka nekončí a přichází zbytečný a nezajímavý dojezd.
„Vlci“ (,) výborná povídka Lucie Kučerové, má (mají) skvělou atmosféru městečka tyranizovaného vlkodlaky, do kterého přijíždí skupina lovců vyslaná pro vlka do šlechtického zvěřince, napětí graduje s odhalením vlkodlaků, ale autorka přitom stále drží postavy dost při zemi (,) a nakonec vše vyvrcholí v nečekanou pointu (nečekanou pointou).
Následující příběh, plný drog a šílenství, popisuje závislost „až za hrob“ a skvěle zapadá do bezútěšného prostředí Hammádské pustiny. V „Karavaně snů“ jde poznat, že Lucie Lukačovičová je zkušená autorka (,) a tak je to povídka napsaná vskutku profesionálně.
Jan Šlechta (shoda jmen není čistě náhodná), který přispěl oddechovou akčňárnou „Horší než smrt“, nám představuje napínavý souboj dvou hrdinů s Přízračným drakem, do kterého se zapojí i obyčejná dívka a pořádně zamíchá kartami. Jenom je trošku zarážející, že drak smete celý oddíl glarbinů jedním náletem a naše dva hrdiny musí válcovat pěkně dlouho. Je to dost nucená ukázka síly draka, navíc jak vystřižená z her na hrdiny.
„Ko-ru-la!“ je sice dobře napsaná povídka od nejznámějšího z asterionských tvůrců, Zbyňka Holuba, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Příběh o vyvoleném chlapci v Říši slepých bohů sám o sobě toho moc zajímavého, kromě rozhovoru s korulskou bohyní (,) ve kterém dojde k vysvětlení vztahů mezi božstvy, nepřinese. (Velice neohebná a nečtivá formulace. Dlouhá souvětí je obecně problém, který by měli začínající autoři řešit sekáním do co nejmenších celků. Čím kratší věta, tím si s ní čtenář recenze lépe poradí a porozumí tomu, co chce recenzent říct.) Na druhou stranu je tady pár odkazů na Otce běsů a spolu s ním to lze brát jako prequel k další avizované knize z Asterionu, která má právě o Říši slepých bohů pojednávat.
„Otec běsů“ je naopak velmi zajímavý i sám o sobě (,) a tak má tady čtenář možnost nahlédnout (,) jak to vypadá na severu v Zemi věčného ledu mezi primitivními kroly. Hlavním hrdinou je zajatý krol, který má na krola (Třikrát za sebou krol je moc. Chce to vymyslet alternativu nebo přeformulovat.) velice netypické magické nadání a stane předmětem sporu mezi barbarskými otrokáři a tajemným čarodějem.
V povídce „Krev vlka“ od Petra Urbana přijíždí skupina dobrodruhů zdánlivě náhodou do vesnice ohrožované podivně chovajícími se vlky (Přeformuloval bych na podivně se chovajícími vlky.), ale tentokrát to nejsou vlkodlaci, ale něco mnohem děsivějšího. Navíc postavy se budou muset vypořádat i se svou minulostí. Dobrou zápletku a atmosféru povídky shazuje její zbytečná délka a autorův těžkopádný styl psaní.
Skvělou tečkou za sbírkou ze světa her na hrdiny pak tvoří povídka Davida Kubánka „Duch hrdiny“. Příběh o povstání storabských nevolníků utlačovaných krutým šlechticem si bere to nejlepší z našich husitů, Statečného srdce a Asterionu, aby dal vzniknout hrdinovi, který nemusel porazit draka ani zachránit svět (,) a přesto se zapsal do srdcí mnoha lidí.
(Způsob, jímž je tato recenze napsaná, mě vede k úvaze, jak nejlépe přistupovat k povídkovým sbírkám a antologiím. Můj názor, který však není pevně daným pravidlem, a nikomu ho proto nevnucuji, je vyhnout se hodnocením jednotlivých povídek zvlášť, po „kusech“. Cílem recenze na antologii by mělo být nalézt nějaký společný základ všech prací, rozeznat převládající tendence, určit kvalitativní rozptyl textů s tím, že lze extrémy – nejlepší, nejhorší – vypíchnout, a nakonec zhodnotit, jak se podařilo editorovi – editorům naplnit záměr, s nímž ke sbírání povídek přistupovali. Je to možná složitější, ale ve výsledku určitě pro čtenáře informačně hodnotnější.)
Výprava knihy je skvělá, hlavně vnitřní ilustrace Romana Kýbuse, mapy a prology doplňují atmosféru povídek a obálka s mýtem o snovém drakovi krásně ladí, jenom škoda, že je ten drak tak podvyživený.
Zrození Modrého měsíce tedy sice trpí několika neduhy, ale rozhodně stojí za přečtení (,)už jenom proto, abyste zjistili (,) jak dopadl další krok směrem k západní fantastice. Tedy vzhůru na Forgotten Realms po Česku!
Názor Fantasye: Velmi solidní, srozumitelná, až na výjimky stylisticky zvládnutá a vyargumentovaná recenze, která čtenáře dostatečně seznámí s tím, co od knihy mohou čekat. Na druhou stranu noční můra pro korektora, protože autor prozatím zcela nezvládl interpunkci. A v závěru chybí podrobnější zhodnocení antologie jako celku, formulace, že kniha stojí za přečtení, nestačí.
25. dubna 2008, Norek