Anna miluje balet, a trénuje dnem i nocí, aby se jednou stala primabalerínou. Po autonehodě se ale dostane do nemocnice a ochrne. Její šance na uzdravení vypadají celkem slibně, ale pro Annu ztratil život veškerý smysl. Zvládne se vzchopit, a postavit se zase na vlastní nohy?

Když se probudí v nemocnici, zjistí, že se celý její život obrátil naruby. S tancováním je nejspíš navždy konec, její rodiče se v jednom kuse hádají a její bratr, který nehodu zavinil, se v jednom kuse jenom obviňuje. Anna se nesnaží, nespolupracuje s doktory, a je plně přesvědčena, že se hýbat nemůže. Její okolí ale ví, že v tomto případě jde pouze o psychiku. Rainer, usměvavý chlapec na vozíčku, jí pomáhá, aby si znovu zatančila…

Anna není typicky čtivá kniha, příběh je většinou poklidný, bez velkých dramat, zápletek a zvratů. Čtenáři už je po několika stránkách jasné, jak celá kniha skončí, a pokud nemá výslovnou zálibu v baletu, může ho román začít velmi rychle nudit.

Příběh není vypravován z pohledu některé z postav, díky čemuž se v době, kdy Anna leží v nemocnici, alespoň na chvíli podíváme i někam jinam než za stěny nemocničního pokoje. Charaktery hlavních postav nejsou vystiženy přímo realisticky, ale ty vedlejší už by si čtenář představit dokázal. Annin tatínek nebo její bratr jsou vskutku jako vytrženi ze skutečného života.

Justus Pfaue v pěti bodech

1. Narodil se roku 1942 ve městě Ballenstedt.
2. Německý spisovatel a scénárista.
3. V roce 1965 vydal svoji první knihu.
4. Studoval práva a forenzní psychologii.
5. V současnosti žije ve městech München a Positano.

Atmosféra se po celou dobu drží klidného a lehce zoufalého nádechu, ale tím, že kniha není vypravována z pohledu Anny, ztratila na dramatičnosti. Určitě by bylo zajímavé podrobně sledovat, jak nehodu a pobyt v nemocnici nesla ona sama. Takhle si čtenář žádné atmosféry prakticky nemá šanci všimnout, protože kniha žádnou dech beroucí nebo srdcervoucí část jednoduše nemá.

I přesto, že velikou část knihy stráví s Annou v nemocnici, tak mají čtenáři příležitost podívat se k jejímu tatínkovi a mamince do práce, a k závěru knihy dokonce do krásné Francie. Autor si ale nepotrpí na žádné zdlouhavé popisy prostředí a staveb, které možná občas nudí, ale také čtenáři pomáhají vžít se do knihy, což by u Anny mohl kdekdo postrádat.

Po třech týdnech mohli Annu i s lůžkem převézt z jednotky intenzivní péče na obyčejný nemocniční pokoj. Už mluvila, viděla, slyšela, vrátila se jí chuť, čich, dovedla polykat i hýbat a otáčet hlavou. Ale nedokázala pohnout rukama a nohama. (str. 31)

Anna sice zní jako krásný, dojemný román, ale popravdě jde spíše o oddechovou knihu na jedno odpoledne, která se nejvíce zavděčí dospívajícím dívkám, které milují balet a romantiku jako vystřiženou z pohádky, protože realistických prvků nebo překvapivých zvratů se v knize moc nelézt nedá. Vžít se do některé z postav není vůbec snadný úkol, což čtenáři značně komplikuje užívat si četbu se vším všudy.

• Justus Pfaue: Anna
• CooBoo, 2013
• překlad: Helena Matochová
• obálka: Linda Marečková
• 264 stran, 249 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).