Lidstvo je nepoučitelné. Už několikrát v minulosti se málem zničilo. Naposledy se jim to nepovedlo spíš náhodou než nedostatkem prostředků. Ale přesto se najdou jedinci, jejichž osobní ambice přehluší jakýkoli rodový imperativ nabádající k přežití. Co na tom, jestli tím mohou zbytky lidské civilizace odsoudit k záhubě? Vesmír si stejně poradí. I bez nás.

Bývaly doby, kdy se lidé roztahovali po kosmu a jejich seznam fantastických divů obsahoval bezpočet terraformačních projektů. Jedním z nich byl i výjimečný pokus vysadit na planetu vzorek primátů a zároveň je vhodným mixem virů neustále posouvat směrem k založení civilizace. Na lidstvo by tak čekali ideálně vyšlechtění poddaní, kteří by celou planetu během generací uspíšené evoluce náležitě zkultivovali. Jenomže ne všichni jsou tímto nápadem nadšeni. Výsledkem je konflikt, během nějž je projekt sabotován. Přežije pouze jeho koordinátorka a vzácný virus, který se omylem dostane až na planetu. A tam začne pracovat podle svého programování. Byť mu chybí opice.

Lidé mezitím doslova za minutu dvanáct přežijí vlastní pokusy o sebedestrukci a začnou se opět natahovat ke hvězdám. Bohužel dědictví minulých generací je vyžene z jedy zamořené Země. Je tedy zkonstruována speciální vesmírná archa, jejímž úkolem je dovézt náklad hibernovaných lidí až k některé z obyvatelných planet, a pomoct tak lidstvu začít znovu. Nejprve bude ale třeba takovou planetu najít. Ideálně ve starých záznamech o terraformačních projektech. Osudovému setkání pak již nelze zabránit.

Adrian Tchaikovsky v pěti bodech

1. Vystudoval zoologii a psychologii na University of Reading.
2. Vlastním jménem Adrian Czajkowski.
3. Po patnácti letech práce vyšla jeho románová prvotina roku 2008.
4. Za román Děti času získal roku 2016 cenu Arthura C. Clarka.
5. V současnosti žije se svou ženou v Leedsu.

Děti času jsou vlastně dva příběhy. Autor dává čtenářům nahlédnout na nejvýznamnější události původních obyvatel planety, která se má stát novou Zemí. Od prvních nesmělých krůčků směrem k vytvoření společenství, přes konflikty se sousedními druhy (jímž virus také pomáhá překonat miliony let evoluce za zlomek času), až po konflikty připomínající spíš občanskou válku. Mezitím se vesmírným nesmírnem protlouká Gilgameš jako poslední loď s lidskou posádkou. Ačkoli je jejím posláním obnovit civilizaci, zdá se, že před lidskou přirozeností se utéct nedá. Gilgameš tak na své tisícileté pouti musí čelit nejenom nástrahám vesmíru, ale i samotným lidem a jejich schopnosti neustále si usilovat o život.

Autorovi se povedlo vytvořit atraktivní příběh, který se táhne napříč staletími. Protože obyvatelé záhadné planety potřebují nejprve dospět k civilizaci a poslední potomci lidí zase musí o kousek civilizace přijít, skáče děj před jednotlivá desetiletí, jako by to byly oblázky v potoce. Jde přitom o nejvíce fascinující aspekt této knihy, pomineme-li zrychlenou evoluci domorodců. Hlavní lidské postavy se vždy na okamžik probouzí z hibernace, aby zjistili, co se zase pokazilo, případně o co během svého bezesného spánku přišli. Po vyřešení nějakého dilematu se opět odeberou zpátky k ledu. A s každým dalším staletím je jejich procitnutí víc a víc podobné tápání v temnotách vlastních vzpomínek. Cítí se dezorientovaní a okradení, což se symbolicky odráží i v jejich osudech.

Vyprávění se neodbývá v nijak závratném tempu, nicméně když je jeden vládcem času, rozhodně není kam spěchat.** Adrian Tchaikovsky** ukazuje, že lidskými (a nejen jejich) osudy umí žonglovat stejně dobře jako se staletími. Je na jeho dětech, aby tento příběh plný nedorozumění a vzájemné nenávisti přežily ve zdraví. A pokud by se jim to snad nepovedlo, zůstane po nich čtenářům alespoň jedinečný příběh.

• Adrian Tchaikovsky: Děti času
• Triton, 2018
• Překlad: Zdeněk Uherčík
• Obálka: Luca Oleastri
• 408 stran, 379 Kč (v eshopu Fantasye již za 341 Kč)