Byl to velkolepý projekt. Lidstvo nalezne, transformuje a kolonizuje vhodné planety, čímž se vymaní z těsného objetí své rodné soustavy. Namísto kolosálního úspěchu se ale Země propadla do občanské války, jíž padly za oběť téměř všechny vesmírné stanice a projekty. Přeživší výzkumníci ovšem rozhodně neměli vyhráno.

Tým Yusufa Baltiela měl ohromné štěstí. Povedlo se jim nalézt hned dvě obyvatelné planety v jedné sluneční soustavě. A aby toho nebylo málo, první planeta už se mohla pyšnit rozmanitým životem. Jenomže veškerá radost všechny velmi rychle opustila. Nejprve málem zemřou během přijímání vysílání ze Země, aby se následně setkali s cizí inteligencí, která možná nebude tak úplně přátelská. A zatímco většina výzkumníků podstupuje až příliš blízké setkání, doktor Senkovi pracuje na možnosti terraformace druhé planety. Zároveň si pohrává s myšlenkou adaptace svých oblíbených chobotnic tak, aby měl vhodné pomocníky. Senkovi netuší, co všechno tím způsobí.

Po tisících letech se u těchto planet objeví průzkumná loď ze světa Kernové, aby prozkoumala starý terraformační projekt. Posádka lidí a pavouků netuší, že jim záhy hrozí úplně jiné dobrodružství.

Adrian Tchaikovsky v pěti bodech

1. Vystudoval zoologii a psychologii na University of Reading.
2. Vlastním jménem Adrian Czajkowski.
3. Po patnácti letech práce vyšla jeho románová prvotina roku 2008.
4. Za román Děti času získal roku 2016 cenu Arthura C. Clarka.
5. V současnosti žije se svou ženou v Leedsu.

Co se povedlo s pavouky, nemusí fungovat u chobotnic. Autor si je dobře vědom rizik opakování se, a tak se tentokrát soustředil na mezidruhovou komunikaci. Ostatně, jakkoli byl příběh vzniku pavoučí civilizace fascinující, použít stejný proces vyprávění zde by znamenalo okrást čtenáře o podstatnou část napětí – neznalost protistrany. Čas od času sice dojde k vysvětlení některých dějinných událostí, ale vždy jen tak, aby čtenáři pochopili některé základní charakteristiky tohoto fascinujícího inteligentního druhu hlavonožců. Kontrast mezi spolupracujícími lidmi a pavouky (od unikátních vlastností jejich plavidla až po neustálé snahy obou druhů překlenout jakékoli nepokořené komunikační bariéry) a zdánlivě naprosto chaotickým chováním jejich nových známých funguje dokonale.

Aby ale neměli protagonisté nic jednoduché, přihazuje autor ještě již zmiňovaný tajemný druh toužící po vesmírném dobrodružství, k němuž hodlají využít nedobrovolné asistence všech cizích živočichů. Strach pramenící z neznáma tak dostává dvojí podobu. Neschopnost vzájemné komunikace neustále hrozí přerůst v ozbrojený střet, který by mohl tuto výzkumnou misi až příliš rychle ukončit. A k tomu všemu je třeba se ještě vypořádat s ultimátními parazity, kteří se zdají být neporazitelní. Zpočátku mají úlohu ryze hororovou. Jejich první setkání s lidmi by samo o sobě stálo za zfilmování. Ale postupem času se i z těchto protivníků stávají potenciální partneři v dialogu. Pokud je někdo schopen najít způsob, jak takový hovor vést a nestát se přitom hostitelem.

Adrian Tchaikovsky opět dokázal, že s fantazií nešetří. Jeho Děti zmaru jsou místy temnější a napínavější než první kniha, ale obě sdílí jasnou optimistickou vizi. Ať už budou čtenáři s touto představou souhlasit nebo ne, samotný příběh si jistě zamilují.

• Adrian Tchaikovsky: Děti zmaru
• Triton, 2020
• Překlad: Zdeněk Uherčík
• Obálka: Luca Oleastri
• 392 stran, 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 350 Kč)