Zabíječ lidí, Nathan Long
 |
Většina cestovních kanceláří se nám snaží vsugerovat, že cestování je tím nejlepším způsobem trávení volného času a relaxace vůbec. Koneckonců právě při něm člověk poznává nové lidi, navazuje přátelství, seznamuje se s fascinujícími zvyky exotických zemí a nahlíží pod pokličku odlišných kultur. Jsou však země, kde cestování nepatří mezi nejbezpečnější činností a spíše než příjemný oddech navozuje představu vysoce adrenalinového sportu, v němž není nouze o vážná zranění či smrtelné úrazy. A temný svět Warhammeru mezi ně bezesporu patří. Dokonce i v civilizované části Říše může lehkomyslný poutník znenadání narazit na hordy bestií, tlupy mutantů i tajná shromáždění kultistů, což ho lehce může stát život.
Jsou však cestovatelé a CESTOVATELÉ. Trolobijce Gotrek a jeho přítel Felix Jaeger patří rozhodně k těm druhým. Jejich proslulost je dokonce už tak velká, že všichni rozumní přívrženci Chaosu se jim raději co nejrychleji klidí z cesty, případně sami páchají sebevraždy jen aby se vyhnuli mnohem bolestivějším způsobům smrti. Naštěstí rozumných přívrženců Chaosu je celkově jen velmi málo (něco mezi dvěma až pěti), a tak Gotrekova sekyra i Felixův meč mají stále práce více než dost. A právě nyní je jejich unavené nohy zanesly po více než dvaceti letech zpátky do bran říšského města Nulnu, kde si to kdysi tak zručně a ponejvíce ručně vyříkali se skaveny a dali pořádně na frak šedému věštci Thanquolovi.
Jak jste už z předchozích řádek jistě pochopili, cyklus o trolobijci Gotrekovi a Felixi Jaegerovi se i v češtině opět rozrostl o další knihu. Tentokrát je to Zabíječ lidí, už druhá exkurze do života těchto dvou hrdinů z pera Nathana Longa. Long se tentokrát rozhodl knihu pojmout v mnohem sevřenějším, komplexnějším a v neposlední řadě také velkolepějším duchu, a tak se tu čtenář setkává nejen s oběma hlavními hrdiny, ale i s některými dalšími starými známými z předchozích dobrodružství. A jak se postupně ukazuje, ani těch dvacet let, která mezi oběma návštěvami Nulnu uplynula, nic neubralo na intenzitě vášní, lásek, přátelství ani nenávistí, které tu oba protagonisté příběhu prožili.
Gotrek a Felix sice měli původně v úmyslu Nulnem jen projít na cestě do Middenheimu, města obleženého armádami Chaosu, kde trpaslík hodlá konečně nalézt slavnou smrt, ale z epizodické zastávky se stalo víc než plnohodnotné dobrodružství přímo nabité překvapeními. První šok zažije Felix, když náhodou zjistí, že jeho bratr Otto vydal jeho zápisky z cest, aniž by ovšem předtím s Felixem o čemkoliv poradil. A to jako dokonce dobrodružné kratochvilné příběhy, jež jsou sice mezi lidmi velmi populární, ale kterým téměř nikdo nevěří! Naštěstí Gotrek je spokojen, protože věří, že tak jeho hrdinské činy získají větší proslulost, takže vše nakonec dopadá dobře. Příjemným překvapením pro oba hrdiny je možnost, že se nebudou muset na vzdálené bojiště trmácet po svých. V Nulnu totiž přistála vzducholoď Duch Grungniho, aby tu nabrala střelný prach a nová děla pro obranu Middenheimu.
Spolu se vzducholodí je tu samozřejmě i Malakai Makaisson, šílený trolobijec-vynálezce, starý Gotrekův a Felixův přítel, který jim nabídne místo na palubě. Jenže dříve než může Duch odletět, někdo ukradne jeho náklad střelného prachu. Což Gotreka samozřejmě pořádně namíchne. A tak se spolu s Felixem vydává po stopě zlodějů, přičemž se jim posléze podaří odhalit hnízdo spiklenců, kteří připravují plán stejně záludný jako šílený. Jejich intrikou je ohrožen celý Nuln, ale téměř nikdo z odpovědných činitelů to Felixovi nevěří. A tak našim hrdinům nezbývá nic jiného než vzít věci do vlastních rukou a postarat se o spiklence sami. Pomoc jim nabídnou i jejich odvěcí nepřátelé, což Gotrekovi není zrovna moc po chuti. A co na to Felix? Ten je na tom ještě mnohem hůř. Dostihla ho totiž jeho minulost…
Abych se přiznal, po velmi rozporuplném Zabíječi orků jsem se dost obával, jak Long naloží s dalším dílem této ságy. V tomto ohledu je však Zabíječ lidí poměrně příjemným překvapením. Autor sice ještě stále nedosahuje kvalit svého předchůdce Williama Kinga, ale přece jen je Zabíječ lidí minimálně o třídu lepším čtením než první Longův pokus na toto téma. Kniha je mnohem lépe rozvržená i dějově propracovaná, má zajímavou zápletku a ani finálnímu rozuzlení nechybí jistý šmrnc a originalita.
Ačkoliv by se podle názvu mohlo zdát, že zabíjení lidí bude pro Gotreka práce více než triviální, téměř nehodná jeho síly a poslání, autor příběhu se mu tuto činnost rozhodl pořádně ztížit. A tak kromě obligátní přímočarosti brutální síly musí naše dvojice často používat i hlavu, protože její protivníci jsou skryti a rozhodně netouží po tom, aby se Gotrekovi a Felixovi postavili tváří v tvář. Ale ani příznivci přímočarých sekernických řešení se rozhodně nemusejí obávat, že by snad tento díl byl příliš intelektuálně laděný. I oni si přijdou na své, protože nakonec je to vždycky o boji muže proti muži či potažmo trpaslíka proti bestiím a mutantům.
K zajímavostem textu patří i způsob, jakým se prezentuje Gotrek. Ačkoliv chytřejším z dvojice bývá Felix, zde se párkrát blýskne i trolobijce některými zatím skrytými schopnostmi i překvapivými myšlenkovými pochody založenými ovšem převážně na „selském“ rozumu. Navíc je tu převážně bigotně nekompromisní Gotrek opět postavem před obrovské dilema, když pro dosažení hlavního cíle musí udělat kompromis. Otázka ovšem je, jestli ono „menší zlo“, které se nakonec rozhodl přehlížet, je skutečně menším zlem. Je potěšují, že Long se odklonil od schématu cholerického opilce a rabiáta a ukazuje Gotreka v mnohem příznivějším světle jako trpaslíka, který své přátele neopouští a nepřátelům neodpouští.
Jistý posun nastal i v postavě Felixe Jaegera. Ten se opět stal plnohodnotným Gotrekovým společníkem, na něhož se trpaslík může kdykoli spolehnout. Neznamená to ale, že by proto Felix přestal mít strach, jenže za ty roky cest s trolobijcem se prostě už naučil vyrovnat se s nebezpečím a čelí mu převážně s chladnou hlavou. I když některé Gotrekovy šílené eskapády pokoušejí jeho sebeovládání a odvahu až do úplné krajnosti. Gotrekův a Felixův vztah coby dvou rovnocenných a vzájemně se doplňujících válečníků se tak konečně vrátil do stavu, v jakém byl na konci Zabíječe obrů.
Příjemným osvěžením je motiv návratu do Nulnu, kde autor trpaslíka i Felixe konfrontuje se starými vzpomínkami, které mají pro trolobijce spíše komický a překvapivě i šťastný dopad, zatímco jeho společníka zasáhnou mnohem hlubším a také tragičtějším způsobem. I to dělá oba hrdiny mnohem „lidštějšími“ a sympatičtějšími. Navíc se v tu objevuje také Malakai Makaisson, jenž sice už nepůsobí tak šíleně jako dříve, ale zato má velmi specifický smysl pro humor, což mu dodává nový rozměr. Ačkoliv zde tato postava hraje spíše epizodní roli, její činy jsou nepřehlédnutelné.
Zabíječ lidí se opět odvíjí v obvyklém rychlém, akčním tempu s několika překvapivými zvraty. Příběh nepostrádá i jisté napětí, které se postupně stupňuje, aby nakonec vyústilo do finálního střetnutí. Stejně tak mu ale nechybí ani špetka humoru, který dokáže děj odlehčit, či trocha téměř hororových scén dodávajících mu zvláštní temnou atmosféru tak charakteristickou pro svět Warhammeru. Svůj podíl na čtivosti příběhu má i překlad v podání zkušené matadorky Leony Malčíkové, která se nebála text oživit neotřelými výrazy. Jakousi třešničkou na dortu pak je stylová obálka Geoffa Taylora.
Tahle kniha není vůbec špatná, takže jsem už teď zvědavý, jaké bude pokračování – Zabíječ elfů.
- Nathan Long: Zabíječ lidí
- překlad: Leona Malčíková
- obálka: Geoff Taylor
- vydal: Polaris, Frenštát p. Radhoštěm 2008
- 288 stran / 229 Kč
