Nanebevzetí profesora Eberta, Piotr Witold Lech
 |
Svět se sjednotil. Již nejsou suverénní státy, jen regiony, jako třeba
Euroregion Polsko, patřící do Sjednoceného Světa. Vládne zde byrokracie,
řízená OSN, ale ve světě na hlavu poražených muslimských
fundamentalistů vládne neméně silně katolická víra v technologicky
vydatně podpořené podobě. Bohatí a loajální žijí pod městskými
Kopulemi s řízeným počasím a chudí zase na periferiích a tiše závidí.
A do tohoto světa se týmu profesora Eberta podaří vynalézt přístroj,
schopný číst, ovlivňovat, a dokonce i projektovat lidské myšlenky. Je
úplně jasné, že se ho pokusí získat všichni, kdo touží po moci, ať už
se ohánějí úřadem, ziskem nebo kolárkem. Jak bude vypadat svět s tímto
nebezpečným vynálezem?
Kniha polského autora Piotra Witolda Lecha má zvláštní strukturu. První
polovinu tvoří příběh profesora Eberta, druhou pak tři doplňující
novely, mapující další vývoj společnosti pod vlivem jeho vynálezu a také
dalšího převratného preparátu Baxterson, umožňujícího prodlužovat
přesně vybraný věk člověka relativně donekonečna bez vedlejších
účinků. Jenže i když nestárne tělo ani mozek, stárne duše a najednou
se začínají objevovat nevysvětlitelné sebevraždy. Navíc přístroj na
čtení myšlenek funguje také u umírajících a v podstatě mrtvých lidí
a nakonec není jisté, jestli vnitřní svět komatózních pacientů není
životem po životě, mnohdy reálnějším než ten skutečný – a co je
potom vlastně skutečnost? Aby toho nebylo málo, sledujeme v první polovině
nejen osud profesora, ale i dalších tří lidí a už na počátku vám
přijde divné, jak jsou jejich osudy navzájem propletené a matoucí. Děj
skáče sem a tam a po pár desítkách stránek možná dostanete chuť knihu
zavřít a označit ji za zmatenou nesourodou směs nápadů. Doporučuju ale
zapřít se a vydržet, a i když na konci prvního příběhu možná nebudete
o nic méně zmatení, přece jen vám to začne dávat větší smysl. Směr
autorových úvah pak ještě více zpřesní druhá polovina knihy ve třech
novelách Vrátný, Pohlédni před sebe, Joe a
Doporučujeme vám aktivní dovolenou, které samozřejmě mají také
samostatný a ukončený děj.
Z knihy vyzařuje Polsko s jeho silnou katolickou vírou a také autorova
nechuť ke katolické církvi, kterou sice v knize obhajuje proti její
technologické odnoži, ale spíše je to chvála osobní víry v Boha proti
předkládaným dogmatům organizované církve, zde umocněné tím, že
nejsilnější církev obhajuje konzumní způsob života a drží v rukou
největší moc – moc určit, kdo půjde do dalšího života po smrti, a kdo
ne, a tím nemyslím nebesa iluzorní, nýbrž virtuální. Autor ovšem dál
věří ve spravedlnost a nakonec se jí dostane všem, i těm, co si
uzurpovali Boha pro sebe.
Problémy dlouhověkosti, nahrazování lidských orgánů umělými, život po
životě, virtuální realita, paralelní dimenze, politika, spiknutí –
tohle všechno je zde přítomno jako kvalitní ingredience a výsledný pokrm
je jako překvapení šéfkuchaře se všemi tajnými příchutěmi a
výsledným kulinářským zážitkem. Ne každému toto jídlo zachutná, ale
kdo ho sní, bude si ho chtít dát znovu.
- Piotr Witold Lech: Nanebevzetí profesora Eberta
- vydalo: Leonardo, Ostrava 2008
- přeložil: Jiří Pilch
- obálka: Barbara Lech
- 360 stran / 249 Kč
