New Weird, Ann & Jeff VanderMeerovi
 |
Je to k nevíře, ale zatímco u nás New Weird zakořenil již před lety a nyní jen bují, v zahraničí vládne polemika, zda něco takového žije a má právo být označeno za hnutí, směr, ba dokonce proud, udávající nový ráz údajně sterilnímu žánru. Jak to tedy je? Vandermeerovi se odhodlali svou antologií zbytku světa demonstrovat, co si pod tímto názvem představit. Paradoxní je, že oni sami si tím nejsou zcela jistí… Ale nepředbíhejme.
Sestavit tuto antologii nebylo vůbec snadné. V cestě jí stála řada překážek. Tou nejnepřehlédnutelnější je fakt, že New Weird sám o sobě ještě není výstižně a definitivně vymezený. V této souvislosti se na světlo vynořují dvě protichůdné otázky: Jde o žhavou, kujnou, beztvarou hmotu, jejíž podoba bude ukována v budoucnu, nebo jsme onen tvar v prvopočátku přehlédli a to, co se nyní snažíme postihnout a svázat několika termíny, je výron prýštící z prvotního zřídla?
Druhou vážnou překážkou je nedůvěra v nový směr, ať už nakladateli, nebo zejména samotnými autory uvnitř spolku: Jednou jsou pro nálepku, později v souvislosti s ní strkají hlavu do písku, neboť nechtějí být zaškatulkováni nesprávně, tj. pod vágním označením, které ani nepostihne ryzí rozpětí hnutí – v horším scénáři je ze hry vyřadí, budou-li se nadcházející dílka natolik vymykat definici (např. Duncanova Kniha všech hodin). Nachází se tak v začarovaném kruhu, neboť i když je hnutí New Weird zatím zahaleno oparem neurčitosti, je nepopiratelné, že pro mnohé začínající autory mělo blahodárný vliv, neb jim umožnilo uveřejnit texty psané jinak (odlišně od toho, co bylo do té doby zažité, běžné), a také se k němu rádi hlásili. Jako známé tváře se však již zdráhají tuto nálepku přijmout.
Vidím v tom něco jiného. Myslím si, že ani tak nejde o to, aby určitě vymezená próza byla New Weird, jako o obavu, aby jí byl samotný New Weird, tj. měl dostatečnou sílu vydobýt si vlastní větev košatého stromu fantastiky, a o obavu, abych jako spisovatel svou tvorbou do něj spadal. Je přece příjemné být strůjcem něčeho nového, kopat za společný tým, který si proklestí cestu snadněji, upozorní na sebe, než razit tunel vlastní silou a doufat, že si mě někdo (možná) časem všimne – a ocení.
Je dost dobře možné, že New Weird je těžko definovatelný, neboť se stále vyvíjí, proměňuje, permutuje a pozvolna vlévá do žil fantastiky, aby byl za určitý čas, jako kyberpunk, pohlcen zcela – a zapomenut? Avšak je neoddiskutovatelné, že veškerá snaha několika autorů nepřijde vniveč a časem ovlivní nadcházející tvorbu v žánru – ale do jaké míry? To závisí na tom, jak moc se zviditelní. A jsme opět na začátku…
…kdy se weird, tak jak ho chápeme dnes díky Miévillovu Nádraží Perdido, od dřívějšího odlišuje a mění význam. Zatímco původní weird značí fantastický nebo nadpřirozený pocit znepokojení či stísněnosti – ať už přímé, či symbolické – „nový“ weird se zaměřuje na monstra a grotesknost, ale nikoli na strašení. Samotný New Weird vychází ze dvou podnětů: nové vlny (John M. Harrison, M. Moorcock) a nového hororu (C. Barker). Jejich vzájemnou kombinací – mísením žánrů, snahou psát vyšší literaturu na úrovni mainstreamu, drobty politiky; fascinací těla a jeho proměn – vznikly záchytné body, které vedly k formulování (zatím nedovařené) definice, co chápat pod souslovím New Weird. (Vrtá-li vám hlavou, odkud se vynořil předobraz grotesknosti, nalezneme jej v Peakově Gormenghastu.) Jeff Vandermeer v zajímavém úvodu, který obsáhleji rozebírá výše jen naznačené, nakonec popsal několika dlouhými větami toliko ožehavý pojem hnutí. Navzdory půlstránkovému rozsahu jsou podstatné tři prvky: tělo, grotesknost (vycházející z transformace těla) a město (jímž mohou být obrazně i lidská těla), to vše s důrazem na detaily za intenzivního prolínání žánrů; někdy hraje prim také akční prvek.
Editoři rozdělili antologii do několika částí, jež demonstrují jednotlivé etapy, jak se směr vyvíjel, a to částí jak teoretických, tak praktických. Po Vandermeerově zajímavém úvodu, zasvěcujícím čtenáře do tajů a úskalí subžánru, následuje první povídková sekce nazvaná Stimuly neboli podněty, které zapustily v hlavách hrstky spisovatelů kořeny a z nichž později vyrostly Důkazy, zde prezentované povídky demonstrující New Weird v praxi. Po publicistické části Diskuse, kde se mimo jiné dozvíte hlubší pohnutky a názory zúčastněných na celý fenomén, následuje experimentální Laboratoř, v níž několik autorů zpravidla nepíšících v duchu směru se pokusilo společnými silami vytvořit právě takový příběh. Na konci knihy nalezneme užitečný seznam doporučené literatury z různých období vývoje hnutí. Čeští čtenáři mohou být spokojení. Spousta z knih již u nás vyšla a další budou záhy následovat. Na úplný závěr si pro nás editoři přichystali stručné medailonky publikujících autorů.
Jedním ze stimulů, které podnítily vznik Nádraží Perdida, byl cyklus Angličana M. Johna Harrisona Viriconium, jehož součástí je i úvodní Štěstí v hlavě. Básník Ardwick Crome sní poslední dobou živý sen plný znepokojivých symbolů, který se nepochopitelně přelévá do reality… Záhadná, místy až hororová atmosféra dokresluje podivno, které prostupuje celým městem. Těžiště povídky leží v pocitu při čtení, neboť děj samotný je… groteskní – stejně jako vládkyně města. Myslím si, že kdyby imaginace měla hmotnou podobu, byla by jí Města v horách. Tato vize města dodnes zůstala nepřekonána – cihly, tvárnice, omítka, střešní tašky i sklo je chladné a mrtvé, a přesto nahraditelné živými těly spojenými v jeden pružný a kypící organismus… Nejlepší text z této části od C. Barkera zaujme od prvního odstavce svou neobvyklostí a vyspělým literárním stylem: dokonale přiblíženým rozpoložením hlavních postav, jiskrnými dialogy a pozvolna gradujícím dějem, kdy počáteční všednost a poklid vystřídá napětí a děs. Moorcockův realisticky napsaný Přechod Kambodže z třetí světové války z pohledu politického komisaře přibližuje souboj ideologií a ukazuje, jak vypadá absurdní, iracionální chování, které je pochopitelné snad jen v armádě…
Po třech vizionářích, experimentátorech, následuje Hlava matky Lampreyové, jež navzdory ranému vzniku (1990) nese pozoruhodné znaky New Weirdu: bizarní svět scifantasy, kde magie nahradila vědu, důraz na detaily, ale také slabší děj, který pokulhává za formou. To Kathe Kojová nahradila dusný městys Nepěstěnou zahradou, která navazuje na proměnu těla. Stejně jako u Barkera, jehož vliv je u této práce patrný, nechybí tísnivý, místy až hororový náboj. Ale v kontrastu s ním stačilo Kojové jen šest stránek, aby rozehrála královskou partii. V další krátké povídce, tentokrát od Thomase Ligottiho, se dotkneme metafysična, když spolu s mladým mužem zavítáme do tajemného, šedého města u severní hranice, jehož ulicemi prochází muž s vejcovitou hlavou. Přijdete na jeho tajemství? Opravdu Tichý hlas nic nešeptá?
Nejobsáhlejší část sbírky je vyhrazena Důkazům, které nemůže zahájit nikdo jiný než China Miéville, který tvrdí, že každé správné město má svého hrdinu. A Nový Krobuzon není výjimkou. Má svého Jacka, který má tentokrát opravdu na kahánku. Miéville pro tentokrát utáhnul uzdu své fantazii a soustředil síly na líčení příběhu z pohledu jednoho z Jackových sympatizantů, a dokazuje, že s tím nemá problémy. New Weird se snaží zjistit, jaký život vedou „monstra“, často stvořená člověkem, aby je nějakým způsobem využíval, v případě obřích korporací vykořisťoval. Hořčíkový Jones je klon, který neměl nikdy poznat svět za zdmi temného prostředí Továrny. Přesto uprchnul, ale jako bezprávná a nelegální bytost je velice zranitelný. Každou chvílí se může stát něčí Obětí… Jeffrey Thomas nenapsal jen znepokojivou vizi budoucnosti, ale neopomněl na sociální, etické i morální souvislosti. Ještě nemáte měst po krk? To je dobře, neboť nastala cesta do Sklůzu, nejen temného, ale i špinavého komplexu na dně hluboké díry. I na takové místo se někdy dostane infiltrátor prahnoucí po zkáze místní modly. Jay Lake načrtnul zajímavé kulisy, do nichž ale zasadil chabou zápletku, a tak Ještěr ze Sklůzu skončil v půli cesty.
Jaké by to bylo žít po celý život v uzavřeném komplexu bez možnosti dostat se ven? O co je to trýznivější, když každým směrem vedou stovky (zamčených) dveří? Je-li na každé křižovatce svazek klíčů, je možné, že ani jediný z nich žádné neotevře? A otec stále mluví o krysách. Někudy sem musejí přicházet… Watsonův chlapec nepostrádá napětí a spoustu otazníků; tváří se jako nerozluštitelný rébus. Brian Evenson jej pojal i jako sondu do lidské psychiky, v níž dlouhodobý pobyt v uzavřeném místě na člověka působí negativně, jeho myšlení se deformuje, dosahuje grotesknosti: „Když jsou chodby zaprášené, tak jsou plné prachu.“ a absurdnosti: „Ležíš uprostřed chodby, Breyi.“ (…) „Já?“ „Je tu snad někdo jiný?.“ „Ty?“
Po krátkém výletu se s K. J. Bishopovou vrátíme do civilizace, a zavítáme rovnou do městské nekropole, posledního místa odpočinku, které si vyvolila známá duelantka a básnířka Mona Nebeská, než se vydá na věčnost. Dokáže být i její umírání uměním? Umění umírat se zaobírá myšlenkami, které se honí umírajícímu hlavou: Jak žít, aby na vás lidé po smrti nezapomněli? Autorka se vrací do zajímavého prostředí Vrytého města, ale stále mám pocit, že její práce postrádají jiskru, která by je povznesla k vyšším metám. Za devatero horami a devatero řekami leží království Reparata, jehož dvořany jsou napravení zloduchové, antihrdinové a pokoutné rozhoďnožky… Jejich krále, bývalého piráta, stravuje přetěžký žal. Najde se léčitel schopný uzdravit Jeho královské? I Jeffrey Ford napsal minimálně zábavný a neotřelý příběh namíchaný z hlavních ingrediencí, na nichž staví New Weird.
Prokousali jsme se k výtečné novele, která se vrací do starých časů, kdy naše příjmení měla svůj původní význam a poctivá lidská práce své kouzlo. Do dob, kdy Anglie stála před objevením éteru a páry… Prožijme s Nathanem Westoverem z Hrubého kopce Příběh mistra mlynáře za dnů překotných změn, kdy lidskou práci nahrazuje parní síla, hluk a šmír; větrná a dřevěná pracovní zaklínadla zastiňují železná a parní kouzla… Během čtení mi na mysli vytanul Cardův Alvin Tvůrce, jemuž se příběh v mnoha aspektech podobá: v podrobných popisech mlynářského řemesla líčeného s chutí a láskou, poklidným tempem vypravování, promyšlenou strukturou, šetrným užíváním magie, propracovaným světem. MacLeod přidává na detailnosti, a byť text pozvolna sklouzává do sociálního tónu, příběh neztrácí osobitý půvab. K dokonalosti chybí snad jen ilustrace z Magazínu F&SF CZ č. 5/2007, dotvářející atmosféru.
Zatímco pro Vandermeera je Rennieho Vykuchávač potkává Světlo, Jež Nikdy Nesvítí ukázkou „…vlastní nádherné bizarnosti a transgresivní rekombinace…“, jež pohltila New Weird a přimísila mnoho dalších vlivů, pro mě nejde o nic jiného než bezduchý akční příběh plný monster, chladnokrevného vraždění, tuhých mrtvol a nechutností, samozřejmě za doprovodu hloupých hlášek a absurdních dialogů. Takto raději ne.
Zvláštní zmínku zaslouží Životy slavnosti. Hokus pokus sedmi autorů, který zahajuje Di Fillipova úvodní část, v níž miliony poutníků a jeden terorista putují do velkého špinavého Riarnantu, kde probíhají tradiční každoroční slavnosti kobylčího boha Chuzdta. Výsledek je v některých ohledech zajímavý (jihoasijský kolorit, jenž působí dostatečně exoticky i autenticky) a dle specifik hnutí dokonale podivný. Upozorním jen na Duncana, ledoborce razícího si vlastní cestu, jehož styl je dostatečně osobitý a neobvyklý, o čemž se jistě přesvědčil každý, kdo si přečetl Pergament.
Česky dosud vyšly čtyři práce obsažené v antologii manželů
Vandermeerových:
BARKER, C. Města v horách. In První kniha krve, Laser-books 1994;
In Knihy krve I – III, Beta Dobrovský, 2008.
MIÉVILLE, CH. Jack. In Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy,
Laser-books, 2006.
BISHOPOVÁ, K. J. Umění umírat. In Pevnost 2007/4.
MacLEOD, I. R. Příběh mistra mlynáře. In Magazín F&SF CZ
2007/5.
Měl-li bych antologii oznámkovat, udělím 8/10. Záměrem editorů bylo představit současnou šíři proudu v celé její kráse, a to se jistě povedlo. Nežehrejme, že dějová složka je podružná, často pokulhává a není extra originální. New Weird už je zkrátka takový, jeho kvality hledejme jinde: v detailech, nápadech, koktejlu žánrů, grotesknosti a… bizarnosti. Nejste-li si jistí, co se pod rouškou New Weird ukrývá, máte šanci ji odhalit, a to jak z publicistického, tak uměleckého hlediska.
- Ann & Jeff VanderMeerovi: New Weird
- vydal: Laser, Plzeň 2008
- přeložil: kolektiv
- obálka: Edward Miller
- 384 stran / 289 Kč
