William King si spisovatelské ostruhy vydobyl pod křídly Warhammeru, za což se mateřskému světu odvděčil nejen spoustou dobrých příběhů, ale zejména trolobijcem Gotrekem a jeho souputníkem a přítelem Felixem Jaegerem, z nichž se už stala téměř legenda a minimálně kultovní záležitost. King fanoušky nezklamal ani později, když se s Warhammerem rozešel, aby mohl nastoupit na dráhu sólového spisovatele, jehož omezuje jen vlastní fantazie. Jeho Terraršský cyklus nabídl temnou fantasy plnou nebezpečí, dobrodružství a černé magie, to vše ve světě, jemuž vládnou terrarchové, tedy jakási obdoba temných elfů.

Ve třech pokračováních tak mohl čtenář sledovat osudy míšence Rika, kterému ale dědictví krve zatím moc dobrého nepřineslo, jeho svérázných parťáků z jednotky královských pícovníků – vychytralého Lasičky i na sílu spoléhajícího Barbara, a v neposlední řadě i poručíka Sardeka. A spolu s nimi (téměř na vlastní kůži) prožít boj s následovníky pavoučího démona Urana Uhltara, pochodovat s talorejskou armádou do Kharadreje, učit se magii pod vedením lady Asey či postavit se téměř nezničitelnému nerghúlovi a držet Rikovi palce při záchraně královna Kathey z Hadí věže… Prostě si pořádně užít každé slovíčko a každou větu, které autor napsal.

Po více než roční odmlce se nyní Bill King opět vrací do světa terrarchů, aby v Armádě mrtvých završil dobrodružství rozehrané v předchozích knihách. Válka Talorey s Temnou říší je na spadnutí a situace expediční talorejské armády není vůbec růžová. Od smrti královny Kathey jde všechno „šejdrem“. Kharadrejci otevřeně rebelují. Mrtví, místo aby způsobně odpočívali v hrobech, vstávají a útočí na vše živé. A o Rika se navíc začíná zajímat inkvizice. Kdyby se jí podařilo zjistit, že je vlastně Stínokrev, měl by to okamžitě spočítané. Stejně jako jeho patronka Asea, která ho učí magii.

Aby toho nebylo málo, ukazuje se, že problémy na Východě budou mnohem závažnější, než lady Asea předpokládala. Skrytí přívrženci knížat Stínu se totiž rozhodli jednat a otevřít portál na Al´Terru. Pokud se jim to podaří, uvolní cestu pro své pány, aby mohli projít na Gaeiu. A to by teprve bylo zle! Pokud jim v tom chce Rik zabránit, bude potřebovat všechny schopnosti, které zdědil i získal. Válečné polnice duní a vojska se dávají do pohybu. Z Východu se blíží mocné armády Temné říše provázené děsivými spojenci – oživlými mrtvolami. Začíná válka, jakou tento svět neviděl…

I čtvrtý Kingův román se rozvíjí ve svižném tempu s důrazem na akci, přičemž autor využívá hned několika střídajících se dějových linií, aby čtenáři umožnil sledovat co nejvíce z často až překotně se odehrávajících události. Hlavní pozornost přitom věnuje samozřejmě Rikovi s Aseou, které střídá stále sympatičtější Sardec, přičemž autor nezapomíná ani na Lasičku s Barbarem. Pohled z druhé strany pak zabezpečuje Rikova nevlastní sestra Tamara, která řeší nelehké dilema. Její otec je mrtev a ona sama zatím netuší, jestli chce dále pokračovat v naplňování jeho šíleného plánu.

Spolu s těmito hlavními protagonisty autor přivádí na scénu i mnoho dalších postav, z nichž většina má sice jen epizodní charakter, přesto však svým dílem přispívají k vytvoření celkového obrazu příběhu a dodávají mu život stejně jako originalitu a šťávu. Zároveň King dovedně mění místa i události, aby co nejvíce zaujal. Velkou bitvu tak střídají utajené schůzky spiklenců či magické rituály, čtenář se ale podívá i do samotného srdce Temné říše včetně krátké známosti s její vládkyní nebo zažije sice jen slovní, ale o nic méně nebezpečný souboj mezi inkvizitorem a Rikem. A to je jen pár zajímavostí.

William King mistrně ovládá vzácné umění vtáhnout čtenáře do děje a přimět ho prožívat příběh spolu s hlavními hrdiny. Navíc má jeho text značný vizuální potenciál, takže některé scény působí dojmem, jako by se odehrávaly přímo před očima čtenáře. To dodává textu nečekaný rozměr a ve čtenáři zanechává hlubší dojem přetrvávající i po přečtení knihy. Ten umocňují i hlavní postavy, z nichž zejména Sardec se svou láskou k lidské dívce Reně je ve své prostotě a romantice neobyčejně působivý.

Armáda mrtvých zdařile navazuje na předchozí díly, text má však i slabiny. Asi největší z nich je trochu překotný závěr. Na několika posledních stranách se odehrává ono zásadní střetnutí dvou protichůdných sil, které ovšem v celkovém vyznění působí poněkud zjednodušeně. Už od počátku je samozřejmě jasné, že k takovému finálnímu zápasu vše směřuje, a čtenář se na to těší, nakonec ale vše proběhne jaksi příliš rychle a prostě. A přitom scéna je rozehraná pro mnohem větší finále, než nakonec Bill nabídl. I přesto je kniha velmi dobrým zakončením Terraršského cyklu. A možná že to je právě ten problém. Děj se totiž celou dobu velmi slibně rozvíjí a nabízí spoustu dalších možností, jak pokračovat, ale nakonec ho autor utne. Zbývá jen doufat, že Bill King se k Rikovi ještě vrátí.

• William King: Armáda mrtvých
• překlad: Leona Malčíková
• obálka: Jan Patrik Krásný
• vydal: Polaris, Frenštát p. Radhoštěm 2008
• 312 stran / 239 Kč